Čísla objektivitu nenahradí

VYDÁNÍ: 10/2013
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Lidé mají tendenci věřit grafům a číslům. Jenom malá skupina lidí je schopna k nim mít kritický odstup. „Přemíra infografiky a čísel se tak může stát předmětem manipulace, která je daleko úspěšnější než jenom klasická manipulace rétorická,“ říká Josef Šlerka, odborník na nová média.

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vedete obor Studia nových médií. Co si vlastně máme pod pojmem nová média představit?

Pojmem nová média mimo jiné označujeme média, která přišla s masivním nástupem digitalizace, byť digitalizace samotná není jejich podstatou. Jejich základem je numerická reprezentace. Hlavní podstatou je, že s informacemi v digitální podobě se začíná pracovat malinko jinak, než jak je tomu u klasického analogového zápisu. Můžete je kupříkladu oddělovat, modularizovat, míchat dohromady, zpracovávat strojově, můžete vytvářet programovatelné transformace a tím pádem tvořit další artefakty. Nástupem tohoto typu médií se pochopitelně otevřely nové možnosti v kultuře či umění, v marketingu nebo kdekoliv jinde. Za synonymum tohoto pojmu je dnes velmi často považován internet.

Jak významná je pro vaši práci statistika?

Velmi. Věnuji se hlavně oblasti digital humanities, což je pokus aplikovat komputační metody v humanitních vědách, tedy například v literární teorii, ve filmové vědě nebo v dějinách umění. Při tom hraje statistika velkou roli.
Popravdě řečeno jsem kouzlo statistiky docenil až dávno po vysoké škole, když jsem začal dělat praktické výzkumy. I proto dnes do svých kurzů zařazuji statistiku. Studenti však musí pochopit, k čemu jim může být užitečná. Myslím, že to byl největší problém výuky matematiky v době mé generace.

Tím se vlastně dotýkáme tématu statistické gramotnosti.

Ta je hodně důležitá. Denně jsme vystavováni obrovskému množství čísel ať už v reportech ve firmách, v novinách, nebo v médiích obecně. Čísla mají tendenci vzbuzovat zdání objektivity. Pokud ale lidé alespoň přibližně nevědí, co se za nimi skrývá, pokud nedokážou rozlišit průměr a medián, tak se mohou velmi rychle stát obětí nejrůznějších manipulací. Statistická gramotnost má dnes stejně důležitou roli jako finanční gramotnost.

Dají se aktivity uživatelů nových médií nějak statisticky podchytit a využít?

Stát či firmy měly vždy zájem na tom registrovat chování ať uživatelů, nebo zákazníků, a z toho usuzovat nejrůznější faktory. To, co je dnes nové, je obrovské množství dat a detailů, které lze zjistit o chování nebo o preferencích lidí, kteří se pohybují v internetovém prostředí nebo kteří jsou vůbec aktivními uživateli jakýchkoliv přístrojů připojených do internetu.

Jak je to s uživateli nových médií? Existují mezi nimi například generační a jiné rozdíly?

Nová média nás obklopují úplně všude. Ne každý si ale uvědomuje, že vůbec došlo k nějakému typu proměny. Samozřejmě určité rozdíly existují. V České republice je třeba v případě internetu stále segment populace, který ještě zůstává nezasažen. Ostatně to můžeme dobře vidět z výzkumů, které ČSÚ sám dělá. Ale v zásadě s přibývajícím časem budou všechny sociální vrstvy přicházet do styku minimálně s internetem a jeho role ve společnosti bude radikálně stoupat.

Využívají podle vás statistici všechny možnosti, které se jim dnes nabízejí?

Statistici vždy pracovali s objemnými daty. Mohli by tedy říci, že se pro ně vlastně dnes nic nemění, neboť se jim jenom daří zrychlit práci, která by před dvaceti či více lety trvala mnohem déle. Myslím si, že to ale není tak úplně pravda. Jsou zde zásadní změny. Za prvé se zrychlily explorativní analýzy, tzn. to, co bylo kdysi hodně drahé a časově náročné spočítat, je dnes docela levné, což otevírá úplně novou perspektivu, jak s daty pracovat.
A druhá věc, která tak úplně nesouvisí se statistikou, je jiná perspektiva „real time dat“ a přístupu k nim. Najednou řešíte úlohy, které nemají povahu datasetu, na kterém jste spustili výpočet, ale máte ve skutečnosti konzistentní tok dat. Potřebujete získat takové přístupy, které detekují nějaké signály o tom, co právě probíhá, abyste na jejich základě dokázal něco předpovědět či zareagovat. A to už je oblast, která nebyla v minulosti až tak rozvíjená.

Hodně se hovoří o tzv. otevřených datech. Jaký je podle vás jejich význam?

Když to trochu přeženu, tak otevřená data jsou zde hlavně kvůli byznysu, protož mají silný stimulační dopad na ekonomiku. To se ukazuje ve Spojených státech, kde hnutí za otevřená data jsou velmi silná.

Hovořil jste o Americe, ale co u nás?

Situace v České republice je v tomto ohledu špatná. Příčinou je kombinace několika faktorů. Existují instituce jako například Český statistický úřad, které se snaží na toto pole vstoupit. Ale v naší zemi je stále příliš málo příkladů, jak to udělat úspěšně. Postupuje se tedy spíše metodou pokusů a omylů. To je jeden faktor, málo příkladů, málo osvěty a málo lidí, kteří by dokázali těmto institucím pomoci s aplikací.
Druhým faktorem je zakořeněná česká nedůvěra k jakékoliv otevřenosti. Jakýkoliv dotaz je často vnímán primárně jako negativní. Neodpovídá se na otázku, ale přemýšlí se, proč to dotyčný chce vědět. Podle mě je to odraz vnitřní nedůvěry. Kdyby lidé byli stoprocentně přesvědčeni, že svoji práci dělají dobře, tak by jim žádný takový dotaz nevadil. A pak je zde třetí faktor, a s ním se můžeme setkávat v řadě státních institucí, zatloukat. Korupce je obrovským tématem v české společnosti. A jestliže jsme dnes schopni zpracovávat velké objemy navzájem souvisejících dat a podíváme se na strukturu některých státních zakázek, zjistíme, kde jsou minimálně podezřelé věci. A tyhle tři faktory dohromady způsobují, že my si tady na otevřená data spíše hrajeme, než abychom je tvořili.

Na jakých principech vůbec funguje datová žurnalistika?

Datová žurnalistika je hnutí, které sází na to, že lze hlubší prací s daty v kombinaci se znalostmi a zkušenostmi práce statistiků nebo dataminerů a novinářů odhalit nové, zajímavé perspektivy.
Když se podíváte do New York Times na poslední vizualizaci voleb newyorského starosty, najdete tam aplikaci, ve které jde vypínat a zapínat výsledky voleb například podle etnicity či struktury příjmů. Na ní je dobře vidět, jak čínské oblasti bez ohledu na příjmy volily kandidáta s čínskými kořeny, zatímco na Manhattanu preferovali jiné kandidáty.

Mohou mít data i umělecké ztvárnění?

Tištěná kniha má romány, film má umělecký film a fotografie má fotku dokumentární nebo uměleckou. I v nových médiích existují tyto umělecké aspekty. Ale jsou to věci, které přicházejí s tematizací toho média samotného. V mediálním umění se často pracuje s chybou jako se statistickou hodnotou, když se například nějakým způsobem poškodí digitální obraz.
Jiné principy zase využívají možnost vytvářet koláže, které z dálky vypadají jako něčí obličeje, ale zblízka jsou to fotografie předmětů. Integrace novomediálních postupů, například do chytrých telefonů, vede lidi k estetizaci svého prožívání světa. Všechny různé digitální filtry na fotkách a podobně je zapotřebí také chápat jako snahu lidí zkrášlit si svou realitu, což je rovněž důležité.

 

Mgr. Josef Šlerka Mgr. Josef Šlerka

Vystudoval estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy s roční přestávkou na Albert-Ludwings-Universität Freiburg. Je šéfem softwarové a výzkumné společnosti Ataxo Interactive, s. r. o. V současné době také vede obor Studia nových médií při Ústavu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

 

Autor: , tiskový mluvčí
Zatím zde není žádný komentář.