Obrat v rozvodech

Intenzita rozvodovosti se v České republice, na rozdíl od většiny ostatních demografických procesů, neměnila výrazněji až po roce 1989. Následkem liberalizace rozvodové legislativy a větší tolerance společnosti k rozvodům jako řešení partnerských problémů se rozvodovost zvyšovala již v průběhu předchozích desetiletí. Nárůst postupně, obdobným tempem, pokračoval i v 90. letech 20. století a v prvních letech století nového. Přesto byl v roce 2012 počet rozvodů (26,4 tis.) dokonce nejnižší od roku 1999 (23,7 tis.), kdy rozvodovost v zemi výrazně ovlivnila novelizace zákona o rodině (k 1. 8. 1998). Ta totiž změnila podmínky pro ukončení manželství, zejména těch s nezletilými dětmi. A tak výsledky za rok 1999 byly dokonce srovnatelné s údajem za rok 1979. Od té doby se hodně změnilo.
V první polovině 50. let 20. století končila rozvodem desetina manželství. Hranice 30 % byla poprvé překonána v roce 1975 a na hodnotu 50 % vystoupala míra rozvodovosti v roce 2010.

Historické maximum

V období 2005–2010 rozvodovost v celkovém trendu stagnovala na úrovni 47–50 %. Historické maximum, 50 % manželství končících rozvodem, bylo zaznamenáno v roce 2010. Nicméně do roku 2012 došlo k poklesu zpět na úroveň z počátku nového tisíciletí, přesněji na hladinu 44 %.
Za dlouhodobým nárůstem rozvodovosti stálo její zvýšení u déletrvajících manželství, tj. u takových, která v době rozvodu trvala deset a více let. Ale i tak zůstala míra rozvodovosti nejvyšší relativně krátce od uzavření sňatku, v intervalu od dvou do pěti dokončených let trvání manželského svazku.

Jak číst statistiky

Ukazatelů rozvodovosti je celá řada, nejvíce vypovídajícím pro sledování vývoje v čase, popř. pro mezinárodní srovnání, pokud existují data, je úhrnná rozvodovost. Vyjadřuje úroveň rozvodovosti manželství, neboli jaký podíl původně uzavřených manželství se rozvede. Dává tedy do poměru rozvody ke sňatkům, ze kterých pocházejí.
Úhrnná rozvodovost se počítá jako součet tzv. redukovaných měr rozvodovosti podle doby uplynulé od sňatku, které vztahují rozvody v určitém roce tříděné podle délky trvání manželství k výchozím sňatkovým generacím.
Tak například manželství, rozvedené v roce 2012 po dvou letech trvání, mohlo být uzavřeno buď v roce 2009, nebo v roce 2010. To znamená, že manželství rozvedená v roce 2012 po dvou letech trvání se vtahují k polovině sňatků uzavřených v roce 2009 a 2010.
V hodnotě tohoto ukazatele, který poskytuje informaci o úrovni rozvodovosti manželství uzavřených v předchozích letech, se odráží i různé změny v legislativě. Nevypovídá však nic o tom, jaká bude úroveň rozvodovosti dvojic, které vstoupily do manželství v posledním roce.
Dalším demografickým ukazatelem je míra rozvodovosti manželství. Vztahuje počet rozvodů v daném kalendářním roce k počtu existujících manželství, který je v praxi nahrazován počtem vdaných žen k 1. červenci daného roku.
Pro orientaci se také používá ukazatel hrubá míra rozvodovosti. Jedná se o nejjednodušší ukazatel a udává počet rozvodů v kalendářním roce na jeden tisíc obyvatel středního stavu, tj. k 1. červenci daného roku. Je ovlivněn nejen intenzitou rozvodovosti, ale i strukturou obyvatelstva podle věku a rodinného stavu.
Někdy se používá také index rozvodovosti, který dává do poměru počet rozvodů v daném roce k počtu uzavřených sňatků. Od něj se však postupně ustupuje, neboť často bývá mylně interpretován jako podíl manželství končících rozvodem. Na tuto otázku však vůbec neodpovídá. Ti, kteří v daném roce uzavřeli sňatek, se časem možná rozvedou. Naopak ti, kteří se rozvedli, vstupovali do manželství už v uplynulých letech.