Spravedlnost je víc než zákon

Máte rád statistiku?

Ano, je to základ skoro každé odborné činnosti, při níž se využívá myšlenkový postup indukce. Ještě v roli náměstka ministra spravedlnosti, kde jsem téměř sedm let řídil vedle legislativy též informační technologie a projekt eJustice, jsem prosadil zveřejňování soudních rozsudků a statistických dat o rozhodovací činnosti soudů. Data se generují automaticky z informačních systémů justice, nejsou s tím spojené žádné vícepráce. Ale dříve nebyly veřejně dostupné. Nyní jsou již několik let na hlavní stránce portálu www.justice.cz pod ikonou InfoData.

Od ledna nabyl účinnosti nový občanský zákoník. Spočítal jste, kolik má paragrafů a odstavců?

Počet paragrafů je jasný, je jich celkem 3 081. Různé verze zákoníku se mírně lišily. Definitivní počet a číslování paragrafů se ustálily až po projednání v ústavněprávním výboru Poslanecké sněmovny v roce 2012, kde bylo přijato téměř 450 koordinovaných změn. Naštěstí všechny změny autorsky zapracovával odborný tým ministerstva, nikoli jednotlivých poslanců, čímž se podařilo udržet jednotnou systematiku a terminologii. K přečíslování paragrafů pak došlo technicky na půdě legislativního odboru Sněmovny, kde vznikly i některé úsměvné náhody, jako například církevní sňatek pod číslem paragrafu 666.
Počet odstavců přesně neznám, ale měl by být kolem šesti tisíc. Tipoval bych asi pět a půl tisíce. Při psaní zákoníku byla totiž zvolena zásada, že slušný paragraf má mít maximálně dva odstavce a slušný odstavec má mít maximálně dvě věty. Nejde to splnit všude. Nejhůře je na tom asi spotřebitelské právo, které musí implementovat rozvláčné předpisy práva Evropské unie, ale zhruba u devadesáti procent paragrafů je to splněno.

I tak, není to rozsáhlý zákon?

To je relativní. Je třeba si uvědomit, že nový zákoník zároveň ruší 238 jiných právních předpisů. Celkový objem nového práva měřený počtem znaků je pouze o pětinu větší než právo staré. Na to, kolik je v něm novinek, nových možností a práv, které dříve neexistovaly, to není mnoho. S určitou nadsázkou můžeme říci, že zákoník s třemi tisíci paragrafy je v podstatě docela stručný.
V každém případě je to zhruba standardní evropský zákoník. Německý BGB má 2 385 paragrafů, francouzský Code Civil má 2 534 paragrafů. Bible má kolem 800 tisíc slov, nový občanský zákoník má přibližně 175 tisíc slov. Je tedy čtyři a půlkrát kratší. A přitom je to „bible“ celého soukromého práva.

Kolik občanských zákoníků u nás vůbec platilo po 2. světové válce?

Po 2. světové válce platily tři občanské zákoníky. Od 1. ledna 1951 tak zvaný „střední“ občanský zákoník č. 141/1951 Sb., od 1. dubna 1964 náš předchozí občanský zákoník č. 40/1964 Sb., který postupem doby prodělal celkem 67 novel a byl jimi zcela dezintegrován, a konečně od 1. ledna 2014 náš nový občanský zákoník se symbolickým číslem svobody 89/2012 Sb. Toto číslo není náhoda. Vybral jej hlavní autor zákoníku profesor Karel Eliáš jako vyjádření základního poselství zákoníku – svobodně žít a svobodně se domlouvat. Základní filozofickou změnou nového práva je totiž liberalizace, větší smluvní svoboda, ale i větší odpovědnost.

Proč trvalo dvacet let, než se nový občanský zákoník podařilo prosadit?

Těžko říci. V roce 1991, kdy byla přijímána velká demokratizační novela č. 509/1991 Sb., se počítalo s tím, že jde o provizorní řešení na dva roky. Pak že již budeme mít nový občanský zákoník. V průběhu 90. let byly zmařeny dva pokusy o sepsání nového zákoníku od profesorů Knappa a Zoulíka připravované na Úřadu vlády.
Ujal se až třetí pokus iniciovaný v roce 2000 tehdejším ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem, který pověřil tým vedený profesorem Karlem Eliášem. I ten však trval dlouhých dvanáct let, než se podařilo zákoník dokončit, vydiskutovat a prosadit. Prosadil jej ve funkci ministra spravedlnosti v roce 2012 Jiří Pospíšil.
Myslím, že se na pracích jasně ukázalo, jak obrovský a složitý je to úkol. A také to, že na řadu otázek existují různé právní i věcné názory. V době, kdy jsem působil na Ministerstvu spravedlnosti, jsme se vždy snažili jednat s oponenty a zákoník raději maximálně vylepšit, než jej uspěchat. Možná že kdybychom jej více tlačili, tak by byl přijat dříve, ještě v době Topolánkovy vlády.

Bylo tomu tak i v jiných postkomunistických zemích?

S novým zákoníkem jsme před předposlední. Za námi je Slovensko, které nový občanský zákoník připravuje a inspiruje se tím naším, a Polsko, které má poměrně zdařilý zákoník z minulosti. Všechny ostatní postkomunistické země již nové zákoníky přijaly, s výjimkou těch, které je tradičně nemají a řeší občanské právo systémem dílčích zákonů, jako třeba Chorvatsko.

Mohl byste velmi stručně shrnout, v čem je nový občanský zákoník „nový“?

Nových možností a práv přináší nový zákoník desítky. Posiluje osobní a osobnostní práva člověka, dispoziční oprávnění vlastníka či zůstavitele, rozšiřuje nároky poškozeného, dává více možností smluvním stranám, lépe chrání slabší stranu, spravedlnost, poctivost a veřejný pořádek, posiluje roli soudu atd. Ale to, co je nejdůležitější, je podle mého názoru změna myšlení od formalismu k přirozenému právu. Zákoník konečně naplno říká to, co se nám snaží sdělovat již mnoho let Ústavní soud. Že spravedlnost je více než zákon a že smysl zákona je více než jeho formální text. Ale je otázkou, jak rychle se tato změna projeví v myšlení právníků a soudců. Nemyslím si, že u všech hned nabytím účinnosti zákona. U některých později a u některých možná vůbec. Je to dlouhodobá generační změna, se kterou se ale musí začít.

Tématem únorového vydání časopisu Statistika&My jsou cizinci. Jaký dopad bude mít nová právní úprava na ně?

Neměla by mít žádný zvláštní dopad. Cizinci mohou využívat nového soukromého práva podobně jako čeští státní občané, což mohli i doposud. Snad jediné, co je třeba v této souvislosti zmínit, je nabytí účinnosti nového zákona o mezinárodním právu soukromém, který souvisí s novým občanským zákoníkem a stanoví, kterým právním řádem se mají řídit právní poměry s mezinárodním prvkem.

Má nový občanský zákoník dopad i na veřejné zakázky a uzavírání smluv?

Na samotné zadávání veřejných zakázek upravené zvláštním zákonem o veřejných zakázkách přímo ne. Ale na uzavírání smluv ano, a to zcela zásadní. V oblasti uzavírání smluv dochází k masivní liberalizaci. Uvolňuje se forma i obsah smluv i způsob jejich uzavírání.
Tam, kde byla dříve podmínkou platnosti smlouvy písemná forma, již podmínkou není. Smlouvy budou platné i při dosažení ústní dohody. Například dohody o postoupení pohledávky, přistoupení k dluhu, převzetí dluhu nebo dokonce i prodeji podniku. Ústně bude možné měnit i písemně uzavřenou smlouvu, pokud to sama smlouva aktivně nevylučuje. Pozor tedy na to, co říkáme. Jedna ze základních zásad nového zákoníku říká, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.