NKÚ musí otevírat nejzávažnější kauzy

Před několika lety panovala v NKÚ dosti nepřehledná situace, jak si NKÚ stojí dnes v porovnání s rokem 2008, kdy jste začal na úřadu působit jako viceprezident?

To by měl hodnotit spíše někdo z venku. Věřím ale, že NKÚ patří ke špičkovým státním institucím, je prospěšný veřejnosti a plní ty úkoly, které má.

V těchto dnech to je rok, co jste byl jmenován prezidentem NKÚ. Jak byste zhodnotil tento první rok v roli prezidenta NKÚ?

Na začátku toho roku jsem si asi nejvíce uvědomil, jak málo jsme zdůrazňovali naše výsledky. Nikoli kontrolní činnosti, ale v tom, co přinesla ve zlepšení hospodaření se státními prostředky a se státním majetkem. Zveřejňujeme, co všechno je špatně, upozorňujeme na chyby a ukazujeme, co by se mělo zlepšit. Už se ale málo věnujeme tomu, co se stalo, kde k tomu zlepšení došlo, a nemáme ani takový prostor, abychom občanům sdělili, že díky naší činnosti se celá řada věcí zlepšila. Řadu z nich popisuje naše výroční zpráva. Například rozsáhlý zásah policie v České exportní bance, celá řada opatření proti podvodníkům s DPH, patří tam i opatření v oblasti nákupu běžných věcí, jako jsou papíry, které jdou do úřadů, a podobně. Jestli jsem si za ten rok něco uvědomil, tak to, že kontrola nekončí tím, že zveřejníme kontrolní závěr, ale končí teprve tím, že ta opatření vejdou v život a stanou se kritériem pro hospodaření jako takové. A o to se teď snažíme.

NKÚ tedy opatření k nápravě, která vzejdou z učiněných nálezů, sleduje.

My jsme to dělali vždycky, ale málo jsme to říkali veřejnosti.

Měl by být NKÚ obávanou institucí?

Vždycky zveřejňujeme plán naší kontrolní činnosti na jeden rok dopředu a už jenom toto zveřejnění plánu znamená, že se v dotčených rezortech začne uklízet a začne se přemýšlet, proč tam jdeme a co tím sledujeme. Takže obávanou institucí určitě už jsme. Na druhou stranu máme a chceme být spíše partnerem. Máme se spolu s kontrolovanou institucí snažit zlepšit stav, ne jenom kritizovat.

Před nástupem do NKÚ jste nasbíral řadu zkušeností jak v komunální, tak i celostátní politice. Jsou pro vás dnes, v roli prezidenta NKÚ, tyto zkušenosti výhodou?

Ano, určitě. Už proto, že chápu, jak složitý je život nejenom na té komunální úrovni, ale i na té legislativní.  Myslím, že do těchto pozic má člověk jít připravený z toho terénu, který pak kontroluje.

Byl jste i předsedou Mandátového a imunitního výboru, což je svým způsobem také taková kontrola mezi poslanci.

A pokaždé jsem při tom, coby zástupce opozice, musel získat ve volbě i podporu druhé strany. Také to je zajímavá a neocenitelná zkušenost.

Jak vlastně funguje řízení vašeho úřadu a jakou roli v něm hraje Kolegium NKÚ?

Nejvýznamnější je určitě politická a odborná nezávislost. Před rokem 1989, kdy existoval Výbor lidové kontroly, občas docházelo i k zneužití kontroly pro jiné účely. Kontrolu jako takovou dnes řídí člen Kolegia, 15 členů tedy řídí v jeden čas 15 kontrol a můj vliv na řízení těch kontrol je minimální nebo prakticky žádný. V některých zemích existuje systém tzv. generálního auditora, který zodpovídá za všechny kontroly. U nás to tak není a občas se stane, že já hlasuji proti nějakému výsledku kontroly a přitom ho pak musím samozřejmě obhajovat před veřejností. Co se týče fungování, tak Kolegium je orgán volený Poslaneckou sněmovnou na návrh prezidenta NKÚ. Úřad samotný má asi 450 zaměstnanců, z nichž 300 je v Praze a zbylých asi 150 v regionech.

Jaký je váš pohled na možné rozšíření působnosti NKÚ?

V roce 1993, když vznikal NKÚ, tak vlastně téměř všechny prostředky byly státní, decentralizace teprve probíhala. Od té doby vznikly kraje, obce získaly mnohem větší autonomii a posílil se vliv tzv. veřejných prostředků. Limská deklarace, což je taková naše bible, říká, že všechny veřejné prostředky mají být pod kontrolou externího auditora, v našem případě NKÚ. Podporujeme proto rozšíření působnosti na všechny veřejné prostředky, samozřejmě s tím, že nebudeme kontrolovat každou „Dolní Lhotu“. Naším cílem je hledat ty nejzávažnější problémy ve vynakládání veřejných prostředků, ty zobecňovat a na jejich základě pak přijímat opatření, která povedou ke zlepšení. Pro starosty bychom měli být hlavně inspirací, ne strašákem.

Horkým tématem je dnes služební zákon. Myslíte si, že by se měl vztahovat i na instituce jako NKÚ, ČSÚ nebo ÚOHS?

Absolutně ne. Jejich nezávislost musí být zajištěna. Není možné, aby o odborných pracovnících těchto institucí rozhodoval nějaký úředník na vládě nebo v nějakém jiném úřadě. Ostatně, máme v tomto oporu i v evropské legislativě.

Už jsme se toho trochu dotkli, ale daří se vám naplňovat poslání úřadu, je NKÚ ve své činnosti úspěšný a efektivní?

Na to se člověku těžko odpovídá, ale myslím si, že úspěšní jsme. Daří se nám trefit ty věci, které se potom stávají vážnými tématy. Když se objevila metanolová aféra, tak my už jsme měli analýzy, už jsme měli detekci rizika, že v oblasti spotřební daně může být problém. Dalším příkladem je daň z přidané hodnoty při dovozu ze třetích zemí. Byli jsme to my, kdo upozornil na skutečnost, že ČR je jakousi branou, přes kterou celá řada podvodníků realizuje své podvody, které potom inkasuje někde v Německu a dalších zemích. Tzv. daňové odpustky byly velké téma, které jsme otevřeli. Jestli má být NKÚ jako nejvyšší kontrolní úřad úspěšný, tak musí otevírat ty nejzávažnější kauzy a musí být první, kdo na ně upozorní. Musí vlastně situacím předcházet a na rizika ukazovat.

Bývají však tato upozornění vyslyšena? Nejsou jen voláním na poušti?

Musím říci, že během období posledních dvou vlád nastala docela velká změna. Spolupráce s tou předcházející významně zlepšila postavení NKÚ, došlo k novelizaci jednacího řádu vlády, získali jsme lepší postavení a teď se zdá, že i současná vláda má chuť se našimi závěry zabývat. Ale my jsme skeptici, takže uvidíme. Hodnotit budeme až podle výsledků.

Jak intenzivně spolupracujete při kontrolní činnosti či třeba v oblasti metodické s auditními institucemi v zahraničí?

Ta spolupráce je naprosto zásadní, navíc chceme být v některých oblastech leaderem. Spolupracujeme jak na světové úrovni prostřednictvím INTOSAI (International Organisation of Supreme Audit Institutions), tak na úrovni evropské v EUROSAI (European Organisation of Supreme Audit Institutions). Při spolupráci s okolním světem chceme získávat informace a inspiraci, na druhou stranu se nám docela daří přispívat i některými novinkami. Ve světě je velký zájem například o náš systém detekce rizik, organizovali jsme také seminář na téma korupce.

Nalézá v NKÚ uplatnění i statistika?

Pokud se týká vlastních metod, tak jsou naši lidé samozřejmě školeni na hromadné statistické zpracování dat. Máme zkušenost, že samotné zveřejnění nějaké informace žádnou přidanou hodnotu nepřináší. Teprve komparace, porovnání s minulostí nebo se sousedními zeměmi, ukáže, jak na tom jsme. Statistika je součástí naší práce a dokonce máme i oficiální spolupráci s ČSÚ, za což chci poděkovat, neboť je velmi dobrá a je i velmi vysoce hodnocena.