Zdravotní sestry dnes patří mezi „střední třídu“

VYDÁNÍ: 09/2014
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Do konce 80. let nebylo těžké popsat „průměrného Čecha“, dnes je to mnohem obtížnější. Nástrojem k definování „sociálních tříd“ by se mohla stát jednotná evropská Klasifikace socioekonomických skupin ESeG (European Socio-economic Groups).

Popsat rozdíly mezi různými skupinami lidí prostřednictvím statistiky je možné jen s použitím nových a zároveň relativně jednoduchých nástrojů, které reagují na proměny současného trhu práce. Jednotná evropská Klasifikace socioekonomických skupin ESeG představuje pokus definovat „sociální třídy“ na základě podobnosti zaměstnání z hlediska jejich pozic na trhu práce.

Podstatná je odbornost a autonomie

Když se zamyslíme nad tím, jaké práce jsou všemi obecně ceněné a žádané, a jaké naopak nikoho nelákají, dojdeme k závěru, že podstatné jsou odbornost a autonomie. Odbornost znamená hodnotu lidského kapitálu, autonomie pak množství rozhodovacích pravomocí. Společnost tak můžeme rozškatulkovat do tříd na základě těchto dvou kritérií. Na pomyslný vrchol žebříčku co do množství autonomie a odbornosti lze zařadit manažerské profese a skupinu vědeckých, vývojových a podobných zaměstnání, kterou čeští statistici souhrnně označují jako „specialisty“. Tito lidé mají sice relativně nižší autonomii, ale vyznačují se nejvyšším stupněm odbornosti, což mimo jiné znamená, že každý podnik se jich při propouštění zbavuje jako zcela posledních.
Na opačné straně žebříčku jsou nejméně ceněné práce, tj. ty, které nevynikají ani odborností, ani šancí na jakékoli rozhodování. Pro jejich výkon není zapotřebí studia, neboť zaškolení trvá sotva pár minut.
Mezi těmito dvěma krajními vrstvami (od pomocných dělníků a uklízeček až po generální ředitele) je třeba vyznačit další prostor v žebříčku ceněných prací: patří sem kvalifikovaní dělníci s výučními listy, praxí a prostorem pro řemeslo a šikovné nápady, dále nižší úředníci, pracovníci cestovního ruchu, recepční a další pracovníci na obdobné profesní úrovni, jako řemeslníci, kteří ale sedí v kancelářích.
Nad nimi již se nachází „střední třída“. Tento hojně frekventovaný pojem je v našem pojetí používaný pro lidi (pracovníky), jejichž práce předpokládá určitou odbornost a také jistou dávku autonomie rozhodování, a to v různém poměru. Typickým příkladem takto nesourodé pozice je například živnostník. Mnohdy dělá málo odbornou práci, ale má naprostou volnost v rozhodování. Sem patří i vysoce kvalifikovaná sekretářka, která má sice mizivou autonomii, ale ve firmě je zcela nepostradatelná. Ve většině případů jde míra odbornosti a autonomie ruku v ruce. Není tedy pochyb, že zdravotní sestry, účetní, personalisté, technici, dílenští mistři či ergoterapeuti patří také mezi střední třídu.

Kulturní aktivity*) a schopnost komunikovat v cizím jazyce u jednotlivých socioekonomických skupin (v %)

Kulturní aktivity*) a schopnost komunikovat v cizím jazyce u jednotlivých socioekonomických skupin (v %)

Co potvrdil výzkum Vzdělávání dospělých?

Navržená klasifikace (viz box) diferencuje socioekonomické skupiny podle jejich životních šancí a výsledků. Například je rozlišuje podle kariérních příležitostí, existenčních jistot, životní úrovně, ale rovněž podle kulturního rozhledu nebo třeba zdraví.
Existují tak statistiky, které s oblastí práce přímo nesouvisí, přesto ukazují na odlišné tzv. třídní výsledky spjaté s různým socioprofesním postavením.
S využitím dat z výzkumu Vzdělávání dospělých (AES) z roku 2011 se podíváme, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými třídami podle jejich znalosti jazyků, kulturního života a sportovních zájmů.
Na první pohled je obecně patrné, že míra kulturní aktivity směrem dolů po třídní hierarchii klesá. Nicméně nejde o jednoznačně přímou úměru, záleží totiž na konkrétní aktivitě.
Největší rozdíly jsou v případě znalosti cizího jazyka, což není překvapivé, vezme-li se v úvahu, že schopnost komunikovat v cizí řeči je součástí výkonu některých odborně náročnějších profesí a ve službách. Cizí jazyk ovládají více než tři pětiny odborných zaměstnanců a manažerů. V třídě kvalifikovaných a nekvalifikovaných dělníků je to méně než čtvrtina.
Přibližně tři čtvrtiny dotázaných z třech nejvyšších tříd (mezi specialisty dokonce více než čtyři pětiny) uvedly, že v posledním roce přinejmenším jednou navštívily divadlo, koncert, operu, muzeum, výstavu, historickou či kulturní památku. V ostatních skupinách je kulturní participace značně nižší, mezi kvalifikovanými dělníky nedosahuje ani jedné poloviny. Podobně je tomu i v případě návštěv kin, i když zde  jsou rozdíly mezi skupinami o něco menší.

Klasifikace socioekonomických skupin ESeG

Na základní úrovni rozlišuje sedm tříd:
I. Zaměstnavatelé a řídící zaměstnanci;
II. Specialisté;
III. Techničtí a odborní zaměstnanci;
IV. Živnostníci;
V. Úředníci a zaměstnanci ve službách;
VI. Kvalifikovaní zaměstnanci dělníci;
VII.Rutinní zaměstnanci ve službách, průmyslu a zemědělství a polokvalifikovaní dělníci,
Další dvě skupiny tvoří lidé bez práce:
•    osoby v důchodu, popř. starší 65 let;
•    ostatní nepracující.
Klasifikaci připravila a otestovala mezinárodní pracovní skupina složená z odborníků národních statistických úřadů a vědeckých ústavů. Vychází z mezinárodní klasifikace zaměstnání (ISCO-08, u nás CZ-ISCO). Navržena je tak, aby reflektovala rozdílné podmínky pracovního trhu ve všech členských státech Evropské unie.

Zajímavé jsou rozdíly ve čtenářství

Čtení knih také mezi skupinami diferencuje, byť i zde ne zcela hierarchicky. Za rok přečetla alespoň deset knih více než třetina specialistů. Z kvalifikovaných dělníků čte knihy intenzivně méně než desetina.
Rozdíly v čtenářství spíše souvisí s odlišným zastoupením mužů a žen v jednotlivých třídách (ženy obecně čtou knihy častěji, i proto najdeme vyšší podíl čtenářů v kategoriích
V. a VII., kde ženy převažují nad muži). Pokud jde o čtení novin, jsou rozdíly menší. Zajímavé a pro tuto kategorii také příznačné jsou rozdíly ve čtení zaměstnavatelů-manažerů: zatímco noviny čtou nejvíce ze všech, tak v počtu přečtených knih jsou pouze průměrní.
Nejmenší rozdíly mezi socioekonomickými skupinami nacházíme v případě sportovního diváctví (fotbalová, hokejová utkání). Navíc v navštěvování stadionů se nejsilněji projevuje jejich specifická genderová kompozice. Vyšší podíl sportovních fanoušků nalezneme jak ve skupině manažerů, tak živnostníků i kvalifikovaných dělníků, což jsou kategorie s výraznějším zastoupením mužů.
Na první pohled je z hlediska kulturní aktivity nekonzistentní v hierarchii ESeG pozice nejnižší skupiny – polokvalifikovaných a nekvalifikovaných rutinních zaměstnaneckých pozic. Kromě sportovního diváctví je u ní míra kulturní aktivity a znalosti jazyků vždy o několik procent vyšší než u kvalifikovaných dělníků. Vedle silného zastoupení žen, které mají obecně vyšší tendence než muži účastnit se kulturních aktivit, je také z hlediska profesí vymezena poměrně nesourodě. Kromě nekvalifikovaných, pomocných pracovníků totiž zahrnuje i zaměstnance prodeje a osobních služeb. Sem patří stewardi, letušky, průvodci v kulturních zařízeních anebo delegáti v cestovním ruchu. Jedná se tedy o profese, u nichž můžeme předpokládat jak znalost cizího jazyka, tak i jistým způsobem vyšší míru kulturního rozhledu v porovnání s ostatními polokvalifikovanými profesemi, např. s dělníky výkopových prací nebo s doplňovači zboží.

Vysoké elity se nestačily vykrystalizovat

Ve vztahu socioprofesního postavení a životního způsobu se na prezentovaných výsledcích ukazuje, že v české společnosti stále ještě nejsou z hlediska kulturní vytříbenosti jednoznačně vykrystalizované vysoké elity. V klasifikaci za ně v širším pohledu můžeme považovat zaměstnavatele a řídící pracovníky. A platí to i u úrovně vzdělání. Mezi specialisty najdeme více než tři čtvrtiny vysokoškoláků, ve skupině manažerů to není ani polovina, byť faktem je, že i tak se jedná o druhou nejvýše vzdělanou skupinu.
Podobně je tomu i v případě drobných živnostníků, kteří sice obvykle mívají vyšší příjmy než třídy V. až VII., ale z hlediska kulturního rozhledu jsou na tom spíše podprůměrně. V mnohém mají blíže k dělnickým profesím a rutinním nekvalifikovaným pracovníkům než k elitám.

Autor: , ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Jakou zdravotní péči skutečně dostáváme?

ilustrativní fotka

V polemikách o stále rostoucích nákladech v našem zdravotnictví se často argumentuje ne zcela konzistentními údaji. Hodnotová i naturální data potvrzují, že za čtyři roky od roku 2010 reálně poklesl objem zdravotní péče. Otázkou je, který z pohledů má blíž k realitě.

Co ovlivňuje výši platů? Pohlaví a dobrý obor

Mgr. Dalibor Holý

Máloco se v naší zemi za posledních 25 let tak proměnilo jako odměňování za práci.

Kvalifikovaní pracovníci – učitelé brali nejméně

Ilustrativní obrázek

Podle výše vyplácených mezd si lze udělat obrázek o hodnotovém žebříčku české společnosti. V této analýze se dočtete, jaké platy brali v roce 2013 manažeři, specialisté, kvalifikovaní pracovníci – učitelé a kvalifikovaní dělníci.

Elektronizace vytlačuje práci z obchodu a služeb

ilustrativní fotka

Ekonomika a svět práce se v 21. století dramaticky proměňují. Popisovat svět statistickými indikátory z minulého století je stále méně přesné a přiléhavé. Nové ukazatele ale nejsou na obzoru. Jsme ve stadiu přechodu k nové realitě, její kontury však nejsou usazené.