Výrazně regionálně různorodý je obraz České republiky například z hlediska počtu umělých přerušení těhotenství (indukovaných potratů) na jednu ženu. Nejvyšší počty vykazují kraje na severozápadě Čech – Ústecký a Karlovarský, nejnižší kraje Pardubický, Zlínský a Vysočina. V roce 2013 se počet indukovaných potratů na jednu ženu během jejího života pohyboval v rozmezí od 0,23 do 0,44. S vysokou indukovanou potratovostí se zpravidla pojí nižší průměrný věk ženy při potratu (28,9 let v Ústeckém kraji) a s nízkou potratovostí vyšší průměrný věk ženy (30,4 let ve Zlínském kraji).
Úhrnná indukovaná potratovost, 2013
Na západě Čech dříve rodičem
Typickým příkladem ukazatele rozdílného demografického chování je také průměrný věk žen při narození dítěte, zvlášť při porodu prvního potomka. Na západě Čech začínají ženy s rodičovstvím nejdříve. Průměrný věk žen při narození prvního dítěte je v Karlovarském a Ústeckém kraji na úrovni 26,5–26,6 let, v Jihomoravském a Zlínském však téměř o dva roky výše (28,3–28,4 let). Zcela výjimečná situace panuje v Praze, kde se ženy poprvé stávají matkami v průměru až po třicítce (30,1 let). Prvorozené děti se přitom v Praze podílí na celkové úrovni plodnosti největší vahou – 56 %, zatímco v ostatních krajích činí jejich podíl jen 47–50 %. Pražské ženy také méně často než ženy z jiných krajů rodí děti třetího či vyššího pořadí.
Co se týče celkové úrovně plodnosti, tedy počtu narozených dětí, který připadá v průměru na jednu ženu, jsou rozdíly mezi kraji podstatně menší.
Plodnost žen je aktuálně nejvyšší ve Středočeském kraji, což úzce souvisí s rozsáhlou bytovou výstavbou v nedávných letech a následnou suburbanizací. Mírně nad úrovní 1,5 dítěte na jednu ženu je také plodnost žen v Libereckém kraji. Nejnižší naopak zůstává dlouhodobě v Praze (1,36). Republiková hodnota v roce 2013 činila 1,46 dítěte na jednu ženu.
Změny ve všech krajích
Demografický vývoj populací jednotlivých krajů České republiky měl a stále má mnoho společných prvků: roste naděje dožití při narození, klesá úroveň sňatečnosti při vzrůstajícím průměrném věku snoubenců, zvyšuje se průměrný věk matek při porodu a podíl dětí narozených mimo manželství a v uplynulých letech se výrazně snížil počet umělých přerušení těhotenství i intenzita indukované potratovosti. V některých ohledech však zůstávají rozdíly mezi kraji významné.
Tradiční rodinné hodnoty
Na Moravě vstupují obyvatelé do manželství relativně častěji než v ostatních částech republiky. Počet sňatků na tisíc obyvatel bývá nejvyšší v krajích Vysočina, Zlínském a Jihomoravském. Až tři čtvrtiny sňatků zde přitom uzavírají dvě svobodné osoby, tj. ze 75 % jde o první sňatek, zatímco na západním konci republiky – v Ústeckém a Karlovarském kraji – je sňatků dvou svobodných osob méně než 60 % z celkového počtu. V pozadí stojí vyšší míra rozvodovosti.
Vysoce variabilní je napříč republikou také podíl dětí narozených mimo manželství, který se ale postupně zvyšuje ve všech krajích České republiky.
Relativně nejmenší podíl dětí (méně než 40 %) se rodí mimo manželství ve Zlínském kraji, v Praze, na Vysočině a v Jihomoravském kraji. Naopak, až o polovinu více, na úrovni 60 % je dětí v Karlovarském a Ústeckém kraji.
Průměrný věk žen při narození prvního dítěte, 2013
Výjimečná Praha
Hlavní město Praha se při regionálním srovnání často nachází na krajní pozici, a to někdy s výrazným odstupem. Platí to například v oblasti úmrtnosti, kdy naděje dožití při narození je u mužů žijících v Praze o více než rok delší než u mužů z druhého nejlepšího kraje. Tím byl v období 2012–2013 shodně Královéhradecký kraj i Kraj Vysočina, kde mají narození chlapci naději se dožít v průměru 75,9 let. V Praze až 77,3 let. V průměru nejkratší délka života je očekávána u mužů žijících v Ústeckém kraji (73,0 let). U žen je situace obdobná, nicméně jejich očekávaná délka života je zhruba o 5–7 let vyšší než u mužů a Praha nemá tak výsadní pozici. Nejdéle mají naději žít ženy v Praze (82,1 let) a Jihomoravském kraji (81,9 let), nejhorší je situace, stejně jako u mužů, v Ústeckém kraji (79,0 let).
I přes výrazné rozdíly v některých demografických charakteristikách zůstává věková struktura jednotlivých krajů České republiky poměrně homogenní a ze statistického hlediska jsou v ukazatelích věkového složení mezi kraji malé rozdíly.
Na konci roku 2013 žilo v krajích od 14,1 do 16,5 % dětí do 15 let. Nejméně v Praze (a Zlínském kraji), nejvíce ve Středočeském kraji. V těchto krajích, ale obráceně, dosahoval krajních hodnot také podíl obyvatel ve věku 65 a více let. Pohyboval se v rozmezí 16,3–18,4 %.
Ve Středočeském kraji jako jediném si děti do 15 let udržují početní převahu nad seniory ve věku 65 a více let, o čemž vypovídá tzv. index stáří nižší než 100. Tato situace je důsledkem významné migrace do Středočeského kraje a plodnosti žen, která střední Čechy výrazně omladila (ještě před 10 lety zde byl podíl dětí čtvrtý nejnižší). Senioři mají aktuálně nejvyšší početní převahu nad dětmi v Praze, dále v Královéhradeckém a Zlínském kraji, kde připadá na 100 dětí více než 120 seniorů.
Naděje dožití při narození mužů, 2012–2013
Populace stárne všude
Proces stárnutí populace probíhá ve všech krajích České republiky, což dokládá mj. rostoucí průměrný věk obyvatel. Nejnižší meziroční přírůstky zaznamenává Praha, která měla vždy průměrný věk obyvatel výrazně vyšší než ostatní kraje, a nyní ji ostatní kraje v tomto ohledu dohánějí a některé ji již i dohnaly. Na konci roku 2013 byli shodně v průměru nejstarší obyvatelé Prahy, Královéhradeckého a Zlínského kraje (průměrný věk 42,0 let), na druhou stranu nejmladší byli obyvatelé Středočeského a Ústeckého kraje (pod 41 let).
Nejlidnatějším krajem je od roku 2010 Středočeský kraj (1,30 mil. osob hlášených k trvalému nebo dlouhodobému pobytu). Hlavní město Praha s počtem 1,24 mil. osob se umístilo na druhém místě. Třetí příčku zaujímá Moravskoslezský kraj s 1,22 mil. obyvateli. Tento kraj byl do roku 2008 na vedoucí pozici, avšak v posledních letech ztrácí své obyvatele jak migrací, tak přirozenou měnou (počet zemřelých převyšuje počet narozených). Na druhém pólu stojí jako nejméně lidnatý kraj Karlovarský (300 tis. osob) a dále Liberecký (439 tis. osob).
