Nejvíce ohrožené jsou matky s malými dětmi

Zažité genderové schéma, že ženy jsou více než muži ohroženy nezaměstnaností, v případě osob ve věku 15–34 let neplatí. V průměru let 2009 až 2013 činila pravděpodobnost nezaměstnanosti po ukončení vzdělání u žen 24,7 % a u mužů 25,5 %.
Ohroženou skupinou na trhu práce nejsou tedy ženy obecně, ale ty, které často, na rozdíl od mužů, kombinují více rolí. Pokud srovnáme skupiny otců a matek žijících v rodinách s nejmladším dítětem ve věku 3–6 let, zjistíme zásadní nepoměr. Míra nezaměstnanosti dosáhla u matek v průměru 14,9 %, u otců 4,2 %. Statistici se domnívají, že je to kvůli nedostatku částečných úvazků a možností pracovat z domova. Svoji roli sehrávají i obavy zaměstnavatelů z absencí matek nemocných dětí.

Lokální nezaměstnanost mladých kulminovala v roce 2004

Pravděpodobnost nezaměstnanosti mladých lidí po ukončení studia od roku 2004 do roku 2008 klesala. Hospodářský růst v Evropě v tomto období vytvářel nová pracovní místa. V roce 2010 však došlo k obratu. V souvislosti s ekonomickou krizí a zvyšujícím se počtem absolventů vysokých škol míra nezaměstnanosti mladých lidí prudce vzrostla a dosáhla lokálního maxima (nejvyšší byla v roce 2004 – 34,4 %). Pravděpodobnost nezaměstnanosti osob ve věku 15–34 let 3–12 měsíců po ukončení studia se v roce 2010 přiblížila k jedné třetině (30,8 %). V roce 2013 pak činila 24,6 %.

Vzdělání je stále podstatné

Nejvyšší pravděpodobnost nezaměstnanosti (okolo 78 %) po ukončení studia z pohledu nejvyššího dosaženého vzdělání mají mladí lidé se základním vzděláním, ať už se jedná o muže, či o ženy. Vysoká je také u středoškoláků bez maturity. Na rozdíl od ostatních stupňů vzdělání se zde ukázaly výrazné genderové rozdíly (muži 31,9 %, ženy 43,5 %). Muži nalézali lepší pracovní uplatnění v řemeslných profesích.
Naopak nejnižší úrovně nezaměstnanosti dosáhly osoby s dosaženým vysokoškolským vzděláním. Pravděpodobnost nezaměstnanosti se u mužů i u žen pohybovala pod hranicí 19 %.
Výše dosaženého vzdělání jednoznačně určuje šance mladých lidí na trhu práce, a to významně více než region bydliště či pracoviště. Takto výrazně odlišný trend je však v Evropě spíše výjimečný. Například v zemích jižní Evropy nemá výše vzdělání na uplatnění mladých lidí na trhu práce žádný vliv.

Mezinárodní srovnání

Nezaměstnanost mladých lidí v Evropské unii se stala problémem hlavně v době hospodářské krize. Od roku 2009 do roku 2013 došlo v některých státech Unie až k trojnásobnému nárůstu míry nezaměstnanosti mladých lidí ve věku 15–29 let.
Nejvyšší míra nezaměstnanosti mladých lidí byla v roce 2013  obecně v zemích jižní Evropy, konkrétně v Řecku (48,7 %), ve Španělsku (42,4 %), v Chorvatsku (34,1 %), v Itálii (29,6 %) a v Portugalsku (28,5 %). Nejnižší byla naopak v Německu (7,3 %), v Rakousku (8,0 %), v Nizozemsku (9,5 %) a v Dánsku (11,9 %), dále již následovala Česká republika s 12,3 %.

Vloni činila průměrná hodnota obecné míry nezaměstnanosti osob ve věku 15 a více let v Evropské unii 10,8 %. Nejlépe na tom bylo Rakousko, které se s mírou nezaměstnanosti 4,9 % zařadilo před Německo a Nizozemsko. Nejvyšší míru nezaměstnanosti měly naopak Řecko (27,5 %) a Španělsko (26,1 %). Česká republika se s hodnotou 7,0 % umístila na pátém místě.
Analýza ČSÚ, ze které vycházíme, byla zaměřena na časový interval 3–12 měsíců po ukončení studia. Drtivá většina mladých lidí se v této době snaží získat zaměstnání. V tomto kontextu nemohli statistici vycházet pouze ze stavových ukazatelů, ale museli vymezit období přímo po ukončení školy. Zaměřili se proto na jednotlivé osoby. Sledovali jejich životní dráhy a informace zaznamenávali v periodách jdoucích po sobě. Využili dat z výběrového šetření pracovních sil za období let 2004–2013. Vybrali si osoby ve věku 15–34 let, které uvedly, že již nestudují, ale v jednom ze čtyř předcházejících čtvrtletí chodily do školy. Sledovali u nich pracovní status (zaměstnaný, nezaměstnaný, ekonomicky neaktivní) a míru úspěšnosti při hledání zaměstnání (podle pohlaví, jednotlivých krajů České republiky a vzdělání).
Při posuzování nejvyššího stupně dosaženého vzdělání respondentů rozdělili statistici osoby do čtyř skupin. Do první patřili respondenti se základním (vč. nedokončeného) vzděláním, do druhé se středním vzděláním bez maturity, do třetí se středním vzděláním s maturitou a do čtvrté s vysokoškolským vzděláním.