Věkové složení jednotlivých států aliance se liší v rozložení hlavních věkových skupin a jejich vzájemných poměrů. Největší část ve všech čtyřech zemích tvoří produktivní složka. Její podíl se pohybuje kolem 70 % obyvatelstva. Přitom rozdíl mezi maximem na Slovensku a minimem v Maďarsku činí pouze 3,4 procentního bodu.
Výraznější rozdíly byly ale v relaci mezi nejmladší a nejstarší složkou populace. Zatímco v České republice a v Maďarsku již podíl postproduktivní složky dětskou převýšil a index stáří tak překročil hranici 100, ve zbylých dvou státech si ještě udržuje dvojcifernou hodnotu (90 pro Polsko, 82 pro Slovensko), která představuje dominanci nejmladší věkové skupiny.
Průměrný věk dosáhl nejvyšších hodnot u maďarských žen a českých mužů. Největší rozdíl mezi pohlavími byl právě v maďarské populaci, kde průměrný věk žen je více než o 4 roky vyšší než u mužů. Nejnižších hodnot dosáhl průměrný věk na Slovensku, a to jak pro ženy, tak i pro muže. Nejvyrovnanější hodnoty podle pohlaví byly v ČR, kde rozdíl mezi průměrným věkem mužů a žen byl nižší než 3 roky.
Při detailnějším pohledu na věkové struktury jednotlivých států je zřejmé, že je historické události 20. století poznamenaly více či méně obdobným způsobem. Nejvýraznější propad generace narozené mezi lety 1940 až 1945 byl patrný na věkové struktuře Polska, které utrpělo během 2. světové války ztráty, které formují tvar věkové pyramidy ještě dnes.
Struktura obyvatelstva podle pohlaví a rodinného stavu ve státech V4 (podle sčítání 2011, v %)
Na druhou stranu pravidelný vrchol pyramidy mělo Maďarsko a také Slovensko. Poválečné zvýšení porodnosti bylo patrné ve všech státech shodně (v Polsku až s několikaletým odstupem po válce). Právě silné poválečné ročníky (osoby ve věku 54 až 64 let) se v současnosti přesouvají do postproduktivní složky populace, což spolu s nízkou úrovní porodnosti proces stárnutí v Česku, Maďarsku, Polsku a Slovensku ještě urychlí.
Druhé shodné rozšíření věkových struktur je dáno vstupem silných poválečných ročníků do plodivého věku. V České republice a na Slovensku bylo ještě podpořeno propopulačními opatřeními. S výjimkou Polska proběhla tato vlna v první polovině 70. let. Tehdy narozené generace dnes představují nejsilnější složku populace. V Polsku v návaznosti na „zpoždění“ první populační vlny se i druhá uskutečnila s odstupem několika let. Proto nejsilnější populační skupinu dnes představují osoby 25 až 30leté.
Změny v demografickém chování posledních 20 let (především výrazný pokles počtu narozených vrcholící v druhé polovině 90. let a na začátku 21. století) výrazně ovlivnily počty osob v nejmladších věkových skupinách. Následné přechodné zvýšení porodnosti patrné na všech věkových strukturách s výjimkou Maďarska je sekundární důsledek natalitní vlny 70. let, kdy začaly rodit ženy této populačně silné generace.
Vývoj věkové struktury má ve všech státech aliance regresivní charakter. Nejvýraznější je v Maďarsku a České republice. Navíc do produktivního věku budou přecházet slabé ročníky narozené v 90. letech. Nezvratně tak bude stárnutí populace středoevropských zemí stejně jako ve většině států Evropy pokračovat.
Věková struktura jednotlivých států V4 není územně homogenní, přitom státem s největšími regionálními rozdíly je Polsko. Nejvyšší hodnoty indexu stáří byly v regionech velkých měst. Jedinou zemí, kde se jednoznačně nevyčlenilo hlavní město je Slovensko, zejména však proto, že Bratislavský kraj kromě samotného hlavního města zahrnuje také širší okolí.
Hospodařící domácnosti podle typu ve státech V4 (podle sčítání 2011)
Ve všech státech Visegrádské čtyřky představovaly více než polovinu populace ženy. Jak je typické pro vyspělé země, poměr mezi pohlavími se mění s narůstajícím věkem. Zatímco při narození a v mladším věku převažují muži, se zvyšujícím se věkem se také díky tzv. mužské nadúmrtnosti projevuje převaha žen. Nejvyváženější byla z hlediska pohlaví populace ČR, kde na 100 žen připadalo 95,9 mužů. Naopak největší rozdíl v zastoupení pohlaví mělo Maďarsko (90,5 mužů na 100 žen).
Strukturu obyvatelstva podle rodinného stavu utváří demografické procesy porodnost, úmrtnost, sňatečnost a rozvodovost. Protože všechny tyto procesy prošly v 90. letech změnou, odrazilo se to také na rodinném stavu populace v roce 2011. Podíl svobodných v populaci byl v tomto roce obdobný ve všech zemích aliance a pohyboval se kolem 40 %. Největší rozdíly se projevily v podílech sezdaných osob.
Výrazně nejvyšší podíl ženatých, resp. vdaných, mělo silně katolické Polsko, kde byla ženatá téměř polovina všech mužů a vdaných bylo 46,5 % žen. Opakem je Maďarsko, kde bylo zastoupení sezdaných (jak mužů, tak i žen) o 10 procentních bodů nižší. Výraznější rozdíly byly také v zastoupení rozvedených. V návaznosti na vysoký podíl sezdaných byl velmi nízký podíl rozvedených v Polsku. Největší zastoupení rozvedených měla česká populace, kde se jejich podíl přehoupl přes 10 %. Podíl ovdovělých dosáhl maxima v maďarské populaci, která má díky své starší věkové struktuře podíl ovdovělých téměř 10 %.
Index stáří v regionech států V4 (podle sčítání 2011)
V ČR a Maďarsku bylo kromě tradičních kategorií rodinného stavu zjišťováno také registrované partnerství osob stejného pohlaví. Zatímco v ČR bylo sečteno 2 018 registrovaných partnerů (ze 3/4 muži), ve velikostně srovnatelném Maďarsku pouze 171 (z 2/3 muži). Rozdíly v rodinném stavu se promítly i do odlišné struktury domácností v zemích V4. Kromě celoevropských trendů, ke kterým patří např. dlouhodobé zvyšování počtu domácností jednotlivců, mají dopad do vývoje jednotlivých typů domácností i historické tradice a různá míra vlivu víry, která posiluje tradiční rodinu de iure. Z tohoto hlediska byly základní struktury domácností podobné v České republice a Maďarsku, kde zastoupení rodinných domácností bylo zhruba třípětinové, a podíl domácností jednotlivců se blížil třetině ze všech hospodařících domácností. Jiné proporce byly u katoličtějších zemí – Polska a Slovenska, kde se zastoupení rodinných domácností blížilo třem čtvrtinám a jednotlivci tvořili asi čtvrtinu hospodařících domácností.
Více informací najdete ZDE.
