Mezi typické znaky české ekonomiky patří její otevřenost. Ta je v časech hojnosti, kdy se světovému hospodářství daří a tuzemským firmám na zahraničních trzích roste odbyt, předností. V okamžiku, kdy ekonomický vývoj ve světě zpomalí a poptávka po českých produktech začne klesat, se ale z přednosti stává nevýhoda. Firmy nemají kam vyvézt své produkty. Relativně malý český trh je však absorbovat nedokáže. Začne se proto omezovat produkce.
Jedním z měřítek otevřenosti, co se týče toků ze země do zahraničí, je poměr celkového vývozu zboží a služeb k hrubému domácímu produktu (HDP). Tento ukazatel, v zásadě technický bez možnosti jej ekonomicky interpretovat, může dosahovat jakýchkoli kladných hodnot. Přitom platí, že čím je poměr vyšší, tím je ekonomika otevřenější.
Podle údajů za první tři čtvrtletí roku 2014 dosahoval poměr vývozu k HDP v ČR 83,5 %. Otevřenost české ekonomiky byla proti průměru EU (42,9 %) téměř dvojnásobná, přesto mezi všemi unijními členy až devátá největší. Výrazně otevřenější než ČR byl nejen exportér finančních služeb, Lucembursko, ale například i Maďarsko nebo ČR strukturou ekonomiky podobné Slovensko.
Naopak za uzavřené ekonomiky lze považovat ty s dostatečně velkým domácím trhem. Patří mezi ně Velká Británie, Francie, Itálie nebo například Španělsko.
Poměr vývozu zboží a služeb k HDP v kumulaci za první tři čtvrtletí roku 2014
