Jak hodnotíme své zdraví

Podle výběrového šetření Životní podmínky (EU-SILC), které každoročně provádí ČSÚ, hodnotí většina obyvatel České republiky svůj zdravotní stav spíše pozitivně. Starší lidé však vnímají své zdraví hůře než mladší osoby. Náctiletí k lékaři vyrazí zhruba jednou ročně. Lidé nad 75 let devětkrát častěji.

Většina obyvatel České republiky hodnotí svůj zdravotní stav spíše pozitivně, za dobrý a velmi dobrý ho považuje 60 % dotázaných. Oproti tomu špatné a velmi špatné zdraví pociťuje 13 % osob, zbytek (27 %) jej pak považuje za přijatelný.
Odlišně popisují svůj zdravotní stav ženy a muži. Po celé sledované období (tedy od roku 2005) vnímaly ženy svůj zdravotní stav hůře než muži. Zatímco muži deklarovali velmi dobré zdraví častěji, než je průměr za celé obyvatelstvo, ženy pociťovaly spíše přijatelný či špatný zdravotní stav. Tato diferenciace je ovšem způsobena zejména věkovým složením české populace. Ve vyšších věkových katego­riích totiž jednoznačně převládají osoby ženského pohlaví. Zároveň také platí, že se vzrůstajícím věkem se postupně zhoršuje hodnocení subjektivního zdravotního stavu, což dokazuje i přiložený graf. Po odstranění vlivu věkové struktury byly rozdíly mezi oběma pohlavími nižší. Přesto však v některých věkových skupinách (především ve vyšších věkových katego­riích) hodnotili muži svůj zdravotní stav o něco lépe než stejně staré ženy.

Zdraví očima sociální statistiky

Sledování zdraví a zdravotního stavu obyvatel je nutné nejen pro správné nastavení zdravotnické politiky, ale také pro zhodnocení kvality života osob. Samotný pojem zdraví můžeme vymezit např. jako absenci nemoci. Více se však využívá definice Světové zdravotnické organizace (WHO), která chápe zdraví jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody.
Subjektivní názory osob na jejich zdraví neodrážejí jen skutečný zdravotní stav respondentů a objektivně chápaná omezení kvůli případným zdravotním problémům, ale také spokojenost se životem a jeho celkovou kvalitou. To, jak respondent hodnotí své zdraví, je totiž výsledkem mnoha faktorů: přístupem k životu, současnou sociální a ekonomickou situací, aktuální psychickou pohodou či náladou.
Subjektivní zdraví osob nelze zjistit jinak než přímým dotazem. Proto se také otázky na toto téma objevují v mnoha evropských výběrových šetřeních. Nejvyužívanější jsou harmonizované otázky tzv. Minimálního evropského modulu o zdraví, který obsahuje dotazy na subjektivní zdravotní stav, přítomnost dlouhodobých zdravotních problémů a na omezení v běžných činnostech, které lidé obvykle dělají. Z něj vychází i každoroční výběrové šetření ČSÚ Životní podmínky (EU-SILC).
Otázky na zdraví jsou součástí dotazníku za osoby starší 16 let. Kvůli své subjektivní povaze se vyplňují pouze osobně – prostřednictvím rozhovoru s respondentem. Četnost odpovědí je natolik dostatečná (za rok 2011 byly dostupné informace o zdraví za 6,5 mil. osob starších 16 let), že je možné analyzovat zdraví obyvatel z mnoha různých pohledů, např. podle pohlaví, věku, vzdělání či ekonomické aktivity.

Zdraví, věk a rodina

Vnímání zdravotního stavu ovlivňuje také rodinný stav. Nejhorší zdraví deklarují ovdovělé osoby, které ho považují z jedné třetiny za špatný či velmi špatný a téměř z poloviny za přijatelný. Pouze zhruba pětina z nich si myslí, že jejich stav je velmi dobrý nebo dobrý – přesná čísla dokládá tabulka. Naopak nejlépe hodnotí své zdraví nesezdaní jedinci. Spíše než jejich rodinným stavem je to ale dáno věkem.
Myšlenku, že kladné hodnocení zdravotního stavu souvisí s nízkým věkem respondentů, podporuje i třídění osob podle ekonomické aktivity. Podle něj byli „nejzdravější“ studenti; 95 % z nich označilo svůj zdravotní stav za velmi dobrý a dobrý. Spokojenější se cítili také zaměstnanci či osoby samostatně výdělečně činné pracující na plný úvazek. Na druhém konci stupnice subjektivního hodnocení zdraví se vyskytovaly osoby v invalidním důchodu. Kvůli svým zdravotním problémům a omezením považovaly své zdraví z téměř 70 % za špatné či velmi špatné. Starobní důchodci si nejčastěji vybírali prostřední kategorii, tedy přijatelný zdravotní stav.

Vliv vzdělání a regionu

Také vztah mezi zdravotním stavem a vzděláním se ukazuje jako důležitý. Osoby se základním vzděláním si častěji vybírají oproti průměru kategorii, která popisuje horší zdraví. Vysokoškoláci naopak preferují lepší hodnocení. Obecně tedy lze konstatovat, že čím vyšší vzdělání, tím lepší ohodnocení zdravotního stavu. Na vnímání zdraví má vliv i výše příjmů. Čím je vyšší, tím pozitivněji respondent hodnotí svůj zdravotní stav.
Nejhůř vnímali svůj zdravotní stav v roce 2011 obyvatelé střední Moravy (kraje Olomoucký a Zlínský) a na Moravskoslezsku, což mimo jiné souvisí s tamějším horším životním prostředím.
Také další otázky šetření přinesly obdobné výsledky. Většina osob netrpěla žádnou zdravotní obtíží. A pokud ano, pak to nejčastěji pociťovala jako své omezení.
Podíl osob bez zdravotních komplikací, nebo bez jakéhokoliv omezení, se v čase spíše snižoval (od roku 2005 o tři procentní body), což lze vysvětlit zejména stárnutím české populace. Podle dalších sociodemografických charakteristik jsou častěji mezi nemocnými osobami nebo lidmi s nějakým omezením v běžných činnostech ženy, starší lidé, osoby nižšího vzdělání, ovdovělí, lidé v invalidním důchodu či dotázaní s nižším příjmem. Bez jakýchkoliv problémů pak jsou naopak spíše muži, vysokoškoláci, osoby mladšího věku, svobodní, studenti či pracující na plný úvazek a osoby s vyššími příjmy.

Ženy chodí k lékaři častěji

Výběrové šetření se zaměřuje ale i na počet návštěv praktického lékaře či specialisty, s výjimkou očního lékaře a zubaře, a to za posledních 12 měsíců. V roce 2011 každý Čech starší 16 let průměrně navštívil lékaře 3,5krát za rok (ženy 4,4 a muži 2,6 návštěv). S věkem se pak počet návštěv zvyšuje. Například osoby do 20 let zašly k lékaři jednou ročně. Lidé nad 75 let navštívili doktora devětkrát. I zde tedy platí stejná diferenciace podle věku. Nejvyšší počet návštěv lékaře uskutečnili ovdovělí, méně vzdělaní, invalidní důchodci a osoby s nižšími příjmy. Nejméně chodili k doktorovi svobodní, studenti, vysokoškoláci a osoby s vyššími příjmy. V regionálním členění pak lze říci, že nejvíce navštěvují lékaře obyvatelé Prahy, nejméně lidé ze středních Čech.

Složení populace ČR podle pohlaví, věku a zdravotního stavu, 2011

Složení populace ČR podle pohlaví, věku a zdravotního stavu, 2011

Strach ze zubaře trvá

Statistiky ale zajímala i otázka, zda respondent potřeboval navštívit v posledním roce lékaře či zubaře, a přesto k němu nešel. Naprostá většina dotázaných odpověděla, že taková situace u nich nenastala. Ti, kteří se rozhodli lékaře nenavštívit, uvedli zajímavé důvody. Například třetina respondentů nenavštívila specialistu, protože čekala, až se jejich problémy samy zlepší. Tento důvod pak častěji uváděli muži než ženy a jeho zastoupení v čase stále rostlo. Druhým nejčastějším důvodem byla nemožnost uvolnit se z práce či z péče o jinou osobu. Jako hlavní příčinu ji nicméně uvádělo čím dál méně dotázaných.
Závažným důvodem, který vylučuje možnost svobodného rozhodnutí, byly finanční důvody, kdy si kvůli ceně výkonu nemohl respondent dovolit navštívit lékaře, i když to potřeboval. To se týká stále více osob (14 %), především žen, osob se základním vzděláním, staršího věku a s nižšími příjmy.
Jinou příčinou byl např. problém s dopravou a daleké cestování, tu uváděly zejména ovdovělé osoby. V případě zubaře se pak velmi často objevuje jako důvod nenavštívení strach z léčby či vyšetření a v posledních letech také roste podíl osob, které si vyšetření nemohou dovolit z finančních důvodů.

Hodnocení zdravotního stavu obyvateli ČR podle vybraných charakteristik, 2011 (v %)

Hodnocení zdravotního stavu obyvateli ČR podle vybraných charakteristik, 2011 (v %)