Kapitola 03 Co je dobré vědět o ukazatelích

Naděje dožití a průměrný věk

Demografické statistiky nabízejí velké množství různých ukazatelů. Některé jsou snadno pochopitelné, jiné si uživatelé často pletou. Jedním z takových příkladů záměny je střední délka
života a průměrný věk. Každý ukazatel vypovídá o něčem docela jiném. V podstatě mají společné jen jedno – za každým jsou schováni lidé a jejich příběhy.

Začněme tím složitějším, tj. střední délkou života neboli nadějí dožití. Jde o ukazatel, který nám říká, kolik let v průměru ještě prožije jedinec, pokud by po zbytek jeho života byla úmrtnost stejná jako v roce, pro který je tento ukazatel počítán. Období může být i jiné než jeden rok. Například na úrovni okresů jsou dostupné pouze pětileté intervaly. Odhaduje se zvlášť pro muže a pro ženy každého věku, protože úmrtnost je jiná nejen v každém věku, ale také pro každé pohlaví.

Všichni chceme žít dlouho…

Řekněme, že jsme v roce 2013 a na zahrádce sedí prababička ve věku 81 let, 30letá maminka a v kočárku novorozená pravnučka. Každá z nich má pochopitelně jinou naději dožití. U novorozeněte je to 81 let, u maminky necelých 52 let a u prababičky téměř 8 let, což lze vyhledat v tzv. úmrtnostních tabulkách. Jinými slovy, novorozeně bude v průměru žít ještě 81 let, maminka 52 let a prababička 8 let, pokud by se úmrtnost nezměnila a zůstala v České republice stejná jako v roce 2013. To je samozřejmě hypotetická představa, ale smyslem tohoto ukazatele je zachytit co nejkomplexněji úmrtnost v dané populaci v daném období (čili v roce 2013).

Vraťme se však k našemu příkladu. Jak je možné, že naděje dožití 81leté prababičky není nula let a u maminky 51 let (81 – 30 = 51), když naděje dožití novorozeněte je 81 roků? Důvodem této zdánlivé podivnosti je to, že maminka i prababička již překonaly rizika úmrtí, jež s sebou přináší věk, který již prožily. Maminka již překonala rizika úmrtí ve věku 0 až 29 let a prababička rizika 0 až 80 let. Jinak řečeno, díky tomu, že obě ženy již všechna tato rizika přečkaly, obzvláště vyšší kojeneckou úmrtnost, je jejich současná naděje dožití vyšší, než by se čekalo u novorozence, kterého vše v životě teprve čeká.

Naděje dožití a průměrný věk

Naštěstí spolu s tím, jak se zlepšuje zdravotní péče i životní styl obyvatel, snižují se v čase rizika úmrtí a naděje dožití se postupně zvyšuje. Například střední délka života novorozence (ženy) se v roce 1920 pohybovala okolo 50 let, v roce 1990 to bylo již více než 75 let a v roce 2013 je to už přes 81 let.

A jak je to s průměrným věkem? Ten nemá s nadějí dožití nic společného. Průměrný věk je pouze aritmetickým průměrem věku určité skupiny jedinců. Není to průměrný věk, kterého se dožijeme. V případě naší zahrady je výpočet průměrného věku jejích obyvatelek jednoduchý. Průměrný věk je 37 let, pokud budeme počítat pouze věk dovršený na celé roky ((81 let + 30 let + 0 let) / 3 lidmi = 37 let).

… ale nikomu se nechce stárnout.

Trochu složitější by byl výpočet, pokud by na zahradě bylo například pět 81letých prababiček, pět 30letých maminek a pět 0letých vnuček. V takovém případě se obvykle (podle konvence) k věku každé věkové skupiny přičte půl roku, aby se zohlednilo, že někomu je 30 a 1 den a někomu už
30 a 364 dnů. Průměrný věk obyvatelek žijících na naší zahradě by tak byl 37,5 roku ((5 prababiček * 81,5 roku + 5 maminek * 30,5 roku + 5 miminek
* 0,5 roku) / 15 lidmi = 37,5 roku). Je samozřejmě běžnou praxí, že se průměrný věk počítá i za jiné skupiny, než jsou všechny žijící osoby. Například průměrný věk nevěst, svobodných nevěst, prvo­rodiček apod. Nebo také průměrný věk při úmrtí, ale protože zahrada v našem příkladu je šťastná, není možné takový průměrný věk ani vypočítat, neboť nulou dělit nelze.

Tereza Košťáková:
O složitém jednoduše