Největší rozdíly v příjmech mají vysokoškoláci

Všechny osoby můžeme rozdělit do deseti skupin podle výše příjmů – tzv. decilů, na což má silný vliv nejvyšší dokončené vzdělání. Z grafu je patrné výrazně větší zastoupení osob s vyšší úrovní vzdělání ve vyšších příjmových decilech. Osoby s nejnižším, základním vzděláním, nejčastěji nalezneme v nejnižších příjmových skupinách – 1. až 3. decilu, tzn. ve skupině 30 % osob s nejnižšími příjmy. V 1. příjmovém decilu osoby se základním vzděláním představují 17,3 % osob. S rostoucím příjmem jejich podíl ve skupinách klesá. V nejvyšší příjmové skupině představují pouze 0,8 %. Nejčastěji se jedná o ženy starší 50 let, které buď pracují, nebo jsou ve starobním důchodu. Nejčastěji bydlí ve vícečlenné domácnosti. Podobný trend je patrný také u osob se středoškolským vzděláním bez maturity. Jejich podíl rovněž s rostoucím příjmem klesá.

Opačný průběh má zastoupení osob se středoškolským vzděláním s maturitou nebo s nejvyšším, terciárním vzděláním, které zahrnuje absolventy vyšších odborných škol a vysokých škol. V 1. decilu je podíl osob s tímto vzděláním pouze 2,7 %, s rostoucím příjmem jejich zastoupení ve skupinách roste. V 1. decilu se jedná zvláště o ženy ve věku 25 až 49 let, které žijí ve vícečlenných domácnostech. Nejčastěji pracují jako OSVČ nebo jsou to jinak neaktivní osoby, tzn. osoby, které nepracují, ale nehledají práci, jsou v domácnosti a živí je jiný člen domácnosti, osoby žijící z majetku apod. Nejvyšší vliv má vzdělání na umístění osob v posledním, nejvyšším decilu. Zde je podíl vysokoškolsky vzdělaných osob již 35,2 %, tj. více než 10krát vyšší zastoupení než v 1. decilu.

Vyšší zastoupení osob s terciárním vzděláním v posledních decilech již naznačuje, že tyto osoby disponují téměř čtvrtinou úhrnu ekvalizovaných příjmů všech osob populace vyjma dětí a studentů. Vysokoškolsky vzdělané osoby totiž tvoří přes 16 % této populace, ale z úhrnu ekvalizovaných příjmů na ně připadá více než 22 %.
Opačná situace nastává u osob se středoškolským vzděláním bez maturity a především u těch se základním vzděláním, na které připadá jen 7,8 % příjmů, přestože jejich zastoupení v populaci (vyjma studentů a dětí) je přes 10 %. Pokud by panovala absolutní rovnost, připadl by na každou vzdělanostní skupinu stejný díl úhrnu ekvalizovaných příjmů, jako je jejich poměrné početní zastoupení, k čemuž ve skutečnosti nedochází.
Ve společnosti tedy panuje určitá nerovnost příjmů, kterou můžeme pozorovat pomocí Lorenzovy křivky. Čím více se od diagonály, která naznačuje absolutně rovnoměrné rozdělení příjmů, odklání, tím větší nerovnost ve společnosti panuje. Pokud by se jednalo o situaci absolutně vyrovnaných příjmů ve společnosti, mělo by 50 % osob seřazených podle velikosti jejich příjmů k dispozici 50 % úhrnu celkových příjmů. Zde však pozorujeme, že polovina takto seřazených osob disponuje pouze 34 % celkových příjmů.
Velikost této nerovnosti můžeme vyčíslit pomocí Giniho koeficientu, který udává, jak moc se Lorenzova křivka odchyluje od diagonály. V případě absolutní rovnosti by dosahoval hodnoty 0 a naopak v situaci naprosté nerovnosti by jeho hodnota byla 1.

Pro analyzovaný rok 2012 nabýval Giniho koeficient hodnoty 0,246, nerovnost příjmů je tedy poměrně malá. Toto tvrzení potvrzuje i další ukazatel S80/S20, koeficient nerovnosti příjmů vyjadřující, kolikrát více má k dispozici pětina nejbohatších osob oproti pětině nejchudších. Za rok 2012 dosahoval hodnoty 3,4, což znamená, že vrchní dva decily osob disponují 3,4krát vyššími příjmy než spodní dva decily. Celková nerovnost příjmů je, jak se již dlouhodobě ukazuje, v mezinárodním srovnání poměrně malá. Evropský průměr Giniho koeficientu za EU28 nabýval pro příjmové rozdělení v roce 2012 hodnoty 0,305 a koeficient nerovnosti příjmů dosahoval dokonce hodnoty 5.

Při zaměření na ukazatele nerovnosti příjmů v jednotlivých skupinách osob podle úrovně nejvyššího dosaženého vzdělání zjistíme, že největší rozdíly v příjmech se projevují u vysokoškolsky vzdělaných osob. Vyšší stupeň dosaženého vzdělání představuje nejen vyšší úroveň příjmů, ale také větší nerovnost těchto příjmů v rámci dané skupiny. Prostřední měsíční příjem (medián) vysokoškoláků v roce 2012 činil 21 617 Kč, zatímco medián příjmů za všechny osoby dosahoval pouze 16 124 Kč/měsíc. Kolem této prostřední hodnoty jsou rozloženy příjmy osob dané skupiny, které pro vysokoškolsky vzdělané osoby vykazují největší rozpětí. Míra nerovnosti jejich příjmů prezentovaná Giniho koeficientem dosahuje hodnoty 0,261 a také ukazatel S80/S20, který u těchto osob nabývá hodnoty 3,6, udává, že pětina nejbohatších osob s vysokoškolským titulem dosahuje 3,6krát více úhrnného příjmu než dolní pětina.
Při zohlednění výše této nerovnosti společně s porovnáním velikosti skupiny a poměrné části ekvalizovaných příjmů, která na ni připadá, zjistíme příspěvek dané skupiny k celkovému nesouladu příjmů ve společnosti. Osoby s terciárním vzděláním jsou zastoupeny v populaci vyjma dětí a studentů pouze jednou šestinou, avšak k celkovému nesouladu příjmů přispívají jednou čtvrtinou. Důvodem je již dříve zmiňovaný větší poměrný díl ekvalizovaných příjmů, kterým disponují, a především velká míra nerovnosti příjmů v rámci jejich skupiny. Vysokoškolsky vzdělané osoby sice svou výraznější nerovností příjmů navyšují republikový průměr, avšak stále se zde udržuje poměrně nízká hodnota nerovnoměrného rozdělení příjmů.