Statistika musí měřit i šedou ekonomiku

VYDÁNÍ: 04/2015
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Jaroslav Sixta se stal vrchním ředitelem sekce makroekonomických statistik Českého statistického úřadu vloni na jaře. Jeho specializací jsou národní účty. Pochopit je prý není tak těžké. Stačí, když člověk ví něco o tom, jak funguje podnikové účetnictví.

Národním účtům se věnujete nejen v Českém statistickém úřadu, ale přednášíte o nich i na Vysoké škole ekonomické v Praze. Jak vysvětlujete svým studentům, co národní účty jsou a jak fungují?

Národní účty fungují velmi obdobně jako klasické podnikové účetnictví. Jen namísto stran má dáti a dal, jsou zde zdroje a užití. Tedy příjmy, které pocházejí především z produkce, a pak to, na co se produkce rozděluje z hlediska vlastnictví a přerozděluje z hlediska sociálních transferů, tedy na důchody nebo dávky. Stejně jako v účetnictví i v národních účtech existují také majetkové účty.

Tak to je docela snadné. Je mezi nimi ještě nějaký jiný rozdíl?

Klíčovým rozdílem oproti podnikovému účetnictví je způsob ocenění. Národní účty jsou z definice vždy v běžných cenách. To znamená, že v nich neplatí takový ten princip opatrnosti, který je v podnikovém účetnictví. V národních účtech dochází ke každoročnímu přeceňování na průměrné ceny daného období.

A proč se národní účetnictví jmenuje národní?

Protože tvoří ucelenou posloupnost od účtu produkce až po jednotlivé rozvahy celého národního hospodářství, tedy ekonomiky České republiky.

Ještě se vrátím k tomu ocenění majetku. Oceňují statistici i šedou ekonomiku?

Samozřejmě. Moderní statistika by měla zachycovat jevy existující. Přitom nehodnotí, zda jsou to jevy legální nebo etické. Takže by měla zachytit i příjmy z prostituce, z prodeje drog, z pašování zboží, ze zatajování příjmů a nadhodnocování nákladů, čímž si lidé snižují své daňové základy.

Spolupracuje přitom i s jinými odborníky nebo institucemi?

Ano. Co se týká toho zatajování příjmů, tak tam se většinou obracíme na účetní experty, auditory, a ptáme se na jejich názory. Co se zase týká ilegální ekonomiky, obracíme se na neziskové organizace a samozřejmě i na oficiální autority, jako jsou policie a celní správa. V otázce prostituce spolupracujeme s expertem, který se touto problematikou dlouho zabývá.

Když už jste narazil na příjmy z prostituce, je možné je spočítat, aniž by muselo docházet k terénnímu zjišťování, což by pro některé tazatele mohla být i příjemná práce?

Odhad příjmů z prostituce je principiálně jednoduchý: počet poskytovatelů služeb krát jejich průměrný výdělek. Jinak než odhadem to udělat nejde. Abych vám řekl pravdu, jsem velkým nepřítelem zbytečných šetření a toto je typický příklad šetření, které by bylo předem odsouzeno k nezdaru.

Proč?

Výsledky by totiž byly nepoužitelné. Častokrát je daleko lepší využít šetření na jevy, které ovlivňují dynamiku hospodářství. Tedy na to, zda čtvrtletní hrubý domácí produkt roste nebo klesá. Z hlediska statistiky by mělo vždy platit, že statistici by měli mít respekt k respondentům. Měli by oceňovat jejich ochotu jim poskytovat údaje a ČSÚ je také proto velkým příznivcem využívání administrativních dat.

Žijeme obklopeni různými statistikami. Zvykli jsme si, že ke svým rozhodováním potřebujeme čísla, že když je nemáme, nevypadá naše rozhodnutí důvěryhodně. Nezdá se vám, že jim přikládáme až moc velkou úlohu a moc?

Opravdu se domnívám, že moc čísel obecně hodně přeceňujeme. Oficiální statistika nabízí čísel skutečně hodně. Ale čísla je potřeba umět interpretovat. Sama o sobě tak maximálně popisují nějaký jev.

Nestává se ale někdy uživatelům, že přání je otcem myšlenky?

Na problémy s interpretací narážíme poměrně často, zejména pokud se vytrhne nějaký údaj bez dalších souvislostí a porovnává se třeba v časové řadě, kde metodika nemusí být pořád stejná.

Myslíte si, že se statistická gramotnost mezi novináři a běžnými uživateli zlepšila?

Za uplynulých zhruba deset let se obrovským způsobem zvedla. Dotazy novinářů jsou čím dál tím víc fundovanější. Naučili se vybírat si zajímavá témata a jít do hloubky. Bohužel statistika, především ta oficiální, trpí v některých oblastech poměrně častými změnami metodiky, proto dochází v časových řadách k nekonzistenci. To ale není problém novinářů, ti jsou v tom nevinně, stejně jako běžní uživatelé.

A čí je to tedy vina?

Statistiků, neboť nejsou schopni udržet systematickou řadu srovnatelných údajů. Ale tyto změny vychází především zvnějšku. Například když Eurostat vyhlásí revize v zájmu mezinárodní srovnatelnosti údajů nebo když se začnou využívat nové datové zdroje nebo když se významně změní podmínky v ekonomice. Osobně se domnívám, že by mělo být samozřejmostí ze strany národních statistických úřadů poskytnout uživatelům celou časovou řadu jak ve staré, tak i v nové metodice alespoň po omezené přechodné období.

Na podzim loňského roku se uskutečnila velká revize v oblasti metodiky národních účtů, ČSÚ přecházel na nový standard zvaný ESA2010. Jaký dopad to mělo na makroekonomické ukazatele?

Z pohledu běžného uživatele se změnil především ukazatel hrubý domácí produkt. Při této velké revizi se nám podařilo, že jsme k datu platnosti nového standardu mohli uživatelům poskytnout dlouhou a srovnatelnou časovou řadu. Vývoj hrubého domácího produktu je podle nového standardu k dispozici v časové řadě od roku 1990. A od roku 1993 je přepočítaná časová řada sektorových účtů.

Podařilo se to ve všech zemích Evropské unie?

Ano, avšak s rozdílným úspěchem. My jsme byli jedinou členskou zemí, která nemá žádnou takzvanou derogaci. To znamená, že jsme přijali standard ESA2010 v plném rozsahu. Základní časové řady poskytlo hodně zemí, ale ne v takovém detailu, v jakém jsme to dokázali my.

V tom jsme tedy byli naprosto výjimeční. Uživatelům ale komplikují orientaci ve statistikách především dílčí změny.

Přesně tak, například nyní dochází v oblasti národních účtů k tomu, že některé finanční jednotky, které byly zatříděny v sektoru finančních institucí budou přetříděny do sektoru vládních institucí.

Ztratil tedy Český statistický úřad svou vlastní svobodu rozhodování?

Ne. Jako úřad jsme naprosto nezávislí a svobodní a podle toho také jednáme ve smyslu profesionální odpovědnosti a etiky naší práce. Zároveň jsme ale povinni dodržovat nařízení, která statistiku nějak definují na mezinárodní úrovni. Pokud by kontrola z Eurostatu u nás objevila, že nařízení neplníme, tak by nás vyzvala k oprávněné nápravě.

Je podle vás statistika nuda, jak se zpívá ve Svěrákově písničce?

Myslím, že není, statistika je někdy docela legrace. Třeba právě pro studenty je vždycky zajímavé, když se při přednáškách o národním účetnictví dostaneme na téma prostituce. To pak vždy zpozorní. Je to asi jak pro mě jako přednášejícího, tak i pro posluchače nejoblíbenější část. Najednou vidím velmi vyděšené a udivené výrazy studentů, kteří si myslí, proč se tím vůbec někdo zabývá, a mají pocit, že je to k ničemu. To se ale mýlí, vždyť i prostitutka, která si sice nevydělává peníze zcela legálně, to znamená, že nejsou zdaněné, je člověk, který existuje a platí nájemné. A to nájemné je už součást legální ekonomiky.

 

Ing. Jaroslav Sixta, Ph.D.Ing. Jaroslav Sixta, Ph.D.

V roce 2003 ukončil vysokoškolské studium na VŠE v Praze oboru Statistické a pojistné inženýrství. V roce 2010 zde obhájil dizertační práci a v současnosti na VŠE v Praze působí jako odborný asistent katedry ekonomické statistiky. Na ČSÚ do odboru ročních národních účtů nastoupil ještě jako student v roce 2002. Věnoval se odhadům stavů aktiv pomocí statistických modelů. Od roku 2006 vedl nejprve oddělení sektorových účtů a od roku 2007 oddělení input-output tabulek, až do března 2014. V dubnu 2014 jej předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová jmenovala vrchním ředitelem sekce makroekonomických statistik.
Aktivně pracuje v oblasti mezinárodní statistické spolupráce, mezi jinými se podílí na programu technické asistence, díky kterému se i ve statisticky méně vyspělých zemích daří zavádět do praxe mj. jednotný systém národních účtů.
Je členem České statistické společnosti a Input-Output Association a autorem řady odborných článků.

Autor: ,

odbor vnější komunikace

Zatím zde není žádný komentář.