Na dluh mezi 41 a 60 % HDP doplatilo nejvíce zemí

VYDÁNÍ: 05/2015
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

„Smažme tedy veškerá klišé o tom, že když jsi pod šedesátkou HDP, jsi dobrý,“ tvrdí Aleš Michl v rozhovoru ve Statistice&My. Ekonom, analytik, novinář, poradce vlád, zkrátka člověk, který jde často proti proudu, by maastrichtská kritéria rád vyměnil za nová.

Jak by podle vašeho názoru dopadla domácnost, pokud by hospodařila jako evropské vlády?

Svět je zlý a tím spíše na předlužené domácnosti. Nějaký člověk, který si říká exekutor a leckdy nemá ani kvádro, vám vtrhne do bytu a máte smůlu, když si koupíte státní dluhopis a změní se třeba režim a stát platit nebude…

Řídíte se v soukromém životě vždy podle čísel?

Řídím se selským rozumem, jedna a jedna jsou dvě. Ale ruku v ruce s tím vím, kolik je tři plus tři krát tři, můj příklad na testování kalkulaček. I Microsoft s tím míval problémy.

V současnosti se daří snižovat státní dluh i při deficitním hospodaření, v čemž jste se velmi angažoval. Jak dlouho ale může tento trend vydržet?

Dva, tři roky? Pokud tedy poroste HDP. V recesi bychom neměli šanci. Takže žádný trend, obyčejný cash pooling (pozn. red.: cash pooling je způsob, jak optimalizovat peněžní toky v podniku, který má více účtů s různými zůstatky). Shromažďujeme do jedné pokladny peníze ministerstev a do toho přicházejí ještě proplacené eurofondy z Bruselu. V roce 2014 jsme měli ve státní pokladně likvidní zůstatek kolem 150 miliard korun plus 2,6 miliard eur, dohromady asi 221,5 miliard korun. Přemýšleli jsme, co s nimi udělat. Hlavou se mi honilo asi toto: Zaprvé – ministerstvo je může krátkodobě investovat. Ale tak za 0 až 0,06 % ročně, krátkodobé peníze bez rizika dnes mají tuto hodnotu. Zadruhé – kdyby dal ministr dopravy na stůl připravené projekty na dálnice a železnice a řekl: „Uvolněte sto miliard a jdeme hned na to“, tak ano, ale myslím, že doprava bude mít co dělat, aby utratila, co má na rok narozpočtováno plus peníze z eurofondů. Zatřetí – ministerstvo může udělat i to, že vezme jeden i druhý rok pokaždé 50 až 100 miliard z cash poolingu a použije je k profinancování toho, na co by si jinak vláda potřebovala vypůjčit. Cash v pokladně klesne a bude se dál investovat. Dluhopisy se budou vydávat asi „jen“ do výše splátek jistin předešlých dluhopisů. Státu tak nezvyšují dluh, plus šetří úroky, které by se jinak za nové dluhopisy platily. Navíc, být to na mně, tak do státní pokladny přidám všechny, kdo „sají“ z rozpočtu, například vysoké školy, zdravotní pojišťovny. Jen ať je pěkně on-line vidět, za co utrácejí. Mimochodem je to hodně dobrý protikorupční nástroj, který bych zpřístupnil i Nejvyšším kontrolním úřadem. Ministerstvo financí bude vždy garantovat dostatek cash, pokud se úřady někdy naučí plánovat alespoň na pár dní dopředu. Ano, nemohou to takto dělat do nekonečna. Ano, vždy je třeba mít v pokladně polštář. A ano, jednoho dne bude třeba rozpočet k zastavení dluhu vyrovnat. Ale toto je první podstatný krok.

 

Aleš MichlAleš Michl

Od června 2006 pracuje jako ekonom Raiffeisenbanky. Předtím byl v týmech místopředsedů vlád pro ekonomiku Martina Jahna a Jiřího Havla. Během studií psal pět let pro Hospodářské noviny. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, The London School of Economics and Political Science – vysoká škola v Londýně a krátce Wharton School ve Philadelphii. Není členem žádné politické strany. Se ctí vypomáhal jako pomocná síla NERVu. Nyní je členem Rady ekonomických poradců ministra financí. Pravidelně publikuje v tisku a nepravidelně přednáší na univerzitách.

Před pěti lety jste řekl, že maastrichtská kritéria nemáme vůbec sledovat a máme nad nimi mávnout rukou. Sledujete je již jako poradce ministra financí?

Nesleduji. Vezměte si například kritérium, že dluh vlády, obcí a všeho státního nesmí být přes 60 % HDP, anebo že by měl alespoň k této hranici klesat, když už to nějaký stát přepálil.  Kenneth Rogoff a Carmen Reinhart v knize This Time Is Different ukazují, že obvykle bankroty zemí nenastávají při nějakém extra velkém předlužení. Vezmu-li
statistiku od roku 1970 do roku 2008, pak 19,4 % zemí z těch, jež zkrachovaly, mělo dluh pod 40 % HDP. Na dluh mezi 41 a 60 % HDP doplatilo nejvíce zemí – 32,3 procenta. Třikrát po 16,1 % zemí shodně padlo s dluhem mezi metami 61 až 80 %, 81 až 100 % a přes 100 % HDP. Shrnu-li, největší pravděpodobnost bankrotu je paradoxně před hranicí 60 % HDP, což je kritérium k euru. Smažme tedy veškerá klišé o tom, že když jsi pod šedesátkou, jsi dobrý.

Kdybyste měl navrhnout kritéria, která by více odpovídala současné ekonomické situaci v Evropské unii, jaká by to byla?

Euro ano, ale nejdříve bych si ekonomiku otestoval trošku jinak, než se to dělalo doposud. Doteď všichni vyhodnocují maastrichtská kritéria, ale na Řecku a vůbec celém jihu se ukázalo, jak jdou obejít a vlastně jak jsou nanic. Navrhuji tedy nová kritéria, přičemž modelová testovací situace by měla být: Jak reaguje ekonomika na oslabení kurzu koruny? Pomůže oslabení měny ekonomice jako celku nebo ne? Odpověď se mi rozpadá do pěti nových kritérií nebo otázek: Zaprvé – jak reagují vývozní ceny exportérů na oslabení kurzu? Oslabení nebo devalvace měny by měla umožnit exportérovi zlevnit a přetáhnout konkurenci – odběratele. Nastane to z pohledu českého exportu, nebo ne? Jak kvalitní export máme, v jaké jsme pozici vůči odběratelům? Jaká je cenová elasticita exportu? Zadruhé –  jak reagují dovozní ceny na oslabení kurzu? Když kurz oslabí, exportu to na první pohled pomůže. Otázkou ale je, neschytá-li to zpětně přes dražší dovoz surovin nebo komponentů…, a jak třeba reaguje koruna vůči dolaru? Na dovozech máme velký podíl zboží denominovaného v dolarech. Když kurz oslabí, nevrátí se nám to pak přes dražší benzín? Zatřetí – jak reaguje domácí inflace na oslabení kurzu? Co když oslabení měny znamená také, že celková inflace v národní ekonomice vlivem dražšího dováženého zboží postupně nebo rychle vzroste. Slabší kurz sice pomůže exportu, ale náklady utrpí občané například kvůli zdražení elektřiny nebo nájemného, které obvykle bývá na inflaci indexováno. Začtvrté – jak reagují mzdové náklady ve firmách na oslabení kurzu? Zda-li odbory, když rozpoznají inflaci, nezačnou požadovat velký nárůst mezd. Podnik tak má na jedné straně výhodnější export, ale to se mu vygumuje, když musí výrazněji lidem přidat. Zapáté – co tedy převáží a nejvíce ovlivní reálný hrubý domácí produkt a hlavně zaměstnanost při oslabení kurzu – výhodnější export, anebo vyšší inflace?
Pokud odpověď na tyto otázky bude v souhrnu s tím, že když jsme v recesi, oslabení kurzu už nám nepomáhá nebo do budoucna pomáhat nebude, pak přijměme euro a Česká národní banka klidně může držet kurz 27 korun až do přijetí eura. Pokud vyjde, že oslabení koruny v recesi pomáhá, není třeba spěchat a euro klidně můžeme přijmout později.

Co udělalo Řecko špatně, že je na pokraji bankrotu?

Přidávalo si na mzdách víc, než rostla produktivita. Tečka.

A co by mělo udělat, aby se z krize dostalo?

Řecko by mělo odejít z eurozóny a modlit se, aby oslabení jeho nové nebo staronové měny pomohlo exportu, pokud tam ještě nějaký zbyl. Ten by mohl vytvářet nová pracovní místa. I pro turismus jste po oslabení měny pak atraktivnější, což zase znamená větší přísun peněz. Alternativou je, aby z eurozóny odešlo Německo, marka by posílila, zbytek oslabil. Další dvě možnosti jsou: drsné snížení platů v Řecku, to znamená dlouhotrvající recesi, anebo zvýšení platů v Německu.

Může se vůbec stát pojistit proti bankrotu? Pokud ano, jak?

Ano, finanční trhy umí všechno. Takže si můžete koupit třeba kontrakt CDS (pozn. red.: credit default swap – pojištění proti nesplacení dluhopisu). Když padne stát, protistrana v kontraktu by vám za něj měla platit, jenže nikde nemáte záruku, že když padne stát, nepadne taky protistrana.

Co si myslíte o roli minimální mzdy v ekonomice a jejím zvyšování?

Nechápu, proč se přít o zvýšení minimální mzdy, když ji naopak máme zrušit, neboť je nanic. Kdyby tak radši dostali za vyučenou ti, co platí zaměstnancům stranou na ruku. Anebo že by k tomu sloužila minimální mzda, aby stát aspoň něco vybral, jinak by se na ruku vyplácelo všechno?

Jaký statistický ukazatel máte nejraději a proč?

Jednotkové náklady práce – proxy pro změnu konkurenceschopnosti země, nejlepší je ve verzi nominální kurz lomeno jednotkové náklady práce. V posledním vydání vašeho časopisu Statistika &My jste publikovali téma mzdy a náklady práce. O tom jste měli psát, než srovnávat nějakou průměrnou mzdu…, to je ale jen malé rejpnutí, přečetl jsem to téma celkem rád.

Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Relativní dluh se snížil

ilustrativní obrázek

Příznivý ekonomický vývoj v evropských zemích napomohl i snížení relativního dluhu.

Sazby na dluhopisech v EU se zvýšily

ilustrativní foto

Průměrná sazba na českých dluhopisech s desetiletou splatností se meziročně zvýšila. Česko se bez problémů drží pod průměrem EU.

Deficity se snižují

Ilustrační foto

V roce 2016 činil celkový rozpočtový deficit v Evropské unii 1,7 % hrubého domácího produktu. Od roku 2007 to byl nejnižší schodek.

Výnosy vládních dluhopisů klesají

Ilustrační foto

Výnosy českých státních dluhopisů se drží pod průměrem Evropské unie.

Míru zadlužení porušuje většina zemí eurozóny

Ilustrační foto

Přestože maastrichtské kritérium porušuje 14 z 19 zemí eurozóny, míra zadlužení vládních institucí pod 60 % HDP v ČR stále přetrvává.

Sezónní očištění a vypovídací schopnost mezičtvrtletních indexů HDP

Ilustrační foto

Hrubý domácí produkt (HDP) jako ukazatel souhrnné výkonosti ekonomiky je velmi podrobně sledován celou řadou uživatelů. Z hlediska nejen odborné veřejnosti je samozřejmě nejzajímavější jeho vývoj ve srovnatelných cenách oproti jinému čtvrtletí. K tomu se používají především dva tzv. indexy fyzického objemu. Jde o meziroční index a mezičtvrtletní index. Použití každého z indexů má své pro a proti.

HDP odliv zisků nezohledňuje

ilustrativní fotka

K hodnocení výkonnosti ekonomiky se běžně používá hrubý domácí produkt. Ten ovšem nebere ohled na tak závažnou skutečnost, jakou jsou zisky podniků pod zahraniční kontrolou, které odtékají z Česka do zahraničí. Jak ukazuje právě vydaná analýza ČSÚ, existují ukazatele, které tento fakt reflektují.

Nejdráž si dnes půjčuje Řecko

ilustrační foto

Řecké dluhopisy považují investoři za rizikové. České jsou z jejich pohledu bezpečné.

HDP 2014: Vyšší útraty domácností hlavně za zboží z dovozu

Ilustrační foto

Že česká ekonomika loni ožila, není třeba opakovat. Čísla o struktuře HDP, meziročním a mezikvartálním růstu jeho složek či výkonnosti odvětví jsou už týdny známa. Co víme dál?

Evropa šetří

Po dlouhých sedmi letech EU28 dosáhla cíle, který si sama určila – schodky rozpočtu pod limit maastrichtského kritéria.

Proč dluh klesá i při deficitech

ilustrační foto

Vládní instituce může stejně jako domácnost krýt momentální nedostatek finančních prostředků čerpáním úspor či prodejem majetku. Mezi deficitem a dluhem tudíž nemusí být přímý vztah, jak koneckonců ukazuje vývoj v posledních obdobích.