Domácnosti nejlépe vědí, jak na tom jsou

VYDÁNÍ: 07-08/2015
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Sociolog Jiří Večerník se zamýšlí nad indikátory, kterými statistici měří příjmovou chudobu. V odpovědi na otázku týkající se materiální deprivace zmiňuje dílo Adama Smithe Bohatství národů z roku 1776. „Objevit se na veřejnosti bez kožených bot by bylo ostudou i pro chudého člověka,” cituje zakladatele klasické ekonomie.

Jaký máte názor na indikátor rizika příjmové chudoby, který je v Evropě nejpoužívanější a u nás nejcitovanější?

Indikátor má pro náš stát takříkajíc vysoký chlubivý potenciál. Naši politikové ho pro jeho nízkou úroveň rádi zmiňují. Měl by nás ale také zajímat postup výpočtu. Každý z jeho kroků je určitou volbou. Nejprve se musí příjmy za různě veliké a různě složené domácnosti převést na nějakou společnou jednotku. Za komunistických časů se příjmy přepočítávaly na osoby, což bylo jednoduché a navíc oprávněné. Rodinné rozpočty byly přetíženy výdaji na potraviny, ale bydlení bylo levné a zařízení domácnosti se kupovalo jednou za život. Takže takzvané úspory z rozsahu, dané společnými náklady rodiny bez ohledu na počet jejích členů, byly malé.
Od roku 1989 se rodinné rozpočty výrazně změnily. Přiblížili jsme se Západu poklesem podílu výdajů na potraviny a růstem výdajů na bydlení. Ale i tam je situace rozmanitá a bylo by krajně obtížné přepočítávat příjmy pro každou zemi jinak, podle struktury rodinných rozpočtů. Zvolená ekvivalenční škála tak samozřejmě pasuje někde lépe a jinde hůře. Jednotné určení relativní hranice rizika příjmové chudoby zabírá v různých zemích různě situované domácnosti z hlediska jejich kupní síly.

O čem indikátor ohrožení příjmovou chudobou podle vás vypovídá?

Je jasné, že když je tento indikátor odvozen z příjmové distribuce, vypovídá především o velikosti příjmových rozdílů. Takže je silně korelován s jinými indikátory měřícími příjmovou nerovnost – příkladně s nejznámějším Giniho koeficientem. Jestliže patří Česká republika k zemím s nejmenšími rozdíly v příjmech domácností, není překvapením, že má i nejnižší míru ohrožení příjmovou chudobou.

Je tento indikátor vůbec vhodný pro mezinárodní srovnání?

Použití příjmového indikátoru chudoby pro mezinárodní srovnání je instruktivní, ale má značné meze. Vůči české realitě je jeho kalkulace posunutá ve dvou směrech. Především uvažuje vyšší úspory z rozsahu, než jaké jsou u nás, protože i přes značné sblížení zůstává u nás podíl společných výdajů domácností oproti západním zemím nižší. Druhým rozdílem jsou náklady na děti, které jsou u nás zřejmě vyšší, než se v konstrukci ekvivalenční škály uvažuje. Výdaje na děti do 13 let by měly podle výpočtu EU činit 60 procent nákladů na dospělého. U nás to bylo podle šetření ČSÚ z roku 2003 asi 70 procent, dnes to může být i víc.
Je tu však ještě jiný problém a možný zdroj zkreslení. Zatímco příjmy v „komunistických“ mikrocensech byly prověřené (údaje o mzdách poskytovali zaměstnavatelé a výši důchodů sdělovaly poštovní úřady), dnes o nich vypovídají domácnosti samy, což přináší jejich podcenění, ať záměrné či nezáměrné. A protože vyšší příjmy jsou zřejmě podhodnocovány víc než nižší, lze předpokládat, že výdělečně činní – otcové a matky závislých dětí – udávají nižší než skutečné příjmy častěji než důchodci. Takže čísla o vysoké míře chudoby rodin s dětmi postavená na tomto indikátoru, oproti nízké míře chudoby důchodců, bych bral s jistou opatrností.

 

doc. Ing. Jiří Večerník, CSc.doc. Ing. Jiří Večerník, CSc.

Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, obor Finance a úvěr. Pracoval v bance, poté v Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy v Praze. Po krátkém studiu na pařížské Sorbonně obhájil v roce 1969 kandidátskou práci z oblasti ekonomické sociologie. Od roku 1970 pracoval v Ústavu pro filozofii a sociologii Československé akademie věd jako odborný pracovník. Od roku 1990 je vedoucím oddělení ekonomické sociologie v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Spolupracoval s řadou mezinárodních institucí, např. se Světovou bankou, s Mezinárodní organizací práce, s OECD a také s Luxembourg Income Study. V domácích i zahraničních odborných časopisech publikuje články na témata trh práce, ekonomické nerovnosti a sociální politiky.

Jsme na tom tedy opravdu s chudobou tak dobře, jak z tohoto indikátoru vyplývá?

Podle indikátoru rizika příjmové chudoby jistě ano. Ale měli bychom si všimnout také jiných ukazatelů, méně zatížených arbitrárností výpočtu. V šetření životních podmínek Evropské unie se také klade otázka, jak domácnosti vycházejí se svými příjmy. U nás devět procent osob žije v domácnostech, které o sobě sdělují, že vycházejí s příjmy s velkými obtížemi. To je mnohem méně než v ostatních nových členských zemích. V Maďarsku a balkánských zemích je to zhruba čtvrtina. Ale na druhé straně je to mnohem více než v západních zemích, a zejména pak ve skandinávských státech, srovnatelných s námi z hlediska příjmové nerovnosti, kde je to méně než pět procent. Takže v tomto ohledu už tak skvělí nejsme.

Těch devět procent osob v domácnostech velmi obtížně vycházejících s příjmy je stejné číslo, jako je procento osob ohrožených příjmovou chudobou. Jde o tytéž domácnosti, resp. z jaké části se indikátory překrývají?

Právě o to jde, že se překrývají málo, pouze zhruba z jedné třetiny. Zjevně jde o dosti odlišné optiky, můžeme je nazvat „objektivní“ a „subjektivní“. Obě charakteristiky ale patří do uvozovek, protože objektivní výpočet je zatížen volbou jednotlivých kroků ze strany expertů a také subjektivní ochotou pravdivě informovat o příjmech ze strany domácností. A z druhé strany zase subjektivní odhad ze strany domácností může být ve skutečnosti dost objektivní, protože bere v úvahu řadu dalších okolností, které se z kalkulace příjmů určit nedají.
Odlišnost přístupů ukazuje porovnání na typických kategoriích domácností. Pro příklad: z domácností nižších zaměstnanců s dětmi se šest procent nachází pod hranicí chudoby, ale 13 procent jich vychází s příjmy s velkými obtížemi. Z domácností nezaměstnaných s dětmi je 33 procent pod hranicí chudoby, avšak 51 procent vychází s příjmy s velkými obtížemi. Z domácností důchodců je deset procent pod hranicí chudoby a 14 procent vychází s penězi s velkými obtížemi. Překrytí obou ukazatelů je ve všech kategoriích domácností slabé a u důchodců dokonce vůbec žádné. Domácnosti důchodců spadající do rizika příjmové chudoby deklarují sice finanční obtíže, ale mírnější.

Existují i jiné ukazatele, například míra materiální deprivace, kam se mezi nově zařazené položky zařadilo i „mít dva páry dobře padnoucích bot“?

Samozřejmě, s různými variantami můžeme napočítat ukazatelů desítky. Pokud jde o indikátory materiální deprivace, o kterých jste v časopise Statistika&My nedávno psala, mají dlouhou historii. O tom, co musí člověk vlastnit, aby se odlišil od úplného chuďasa, psal už Adam Smith v díle Bohatství národů z roku 1776. A tady už se objevují ty „dobré boty“. Podle zakladatele klasické ekonomie je prý v Anglii mnoho věcí zbytných, ale objevit se na veřejnosti bez kožených bot by bylo ostudou i pro chudého člověka. Takže možná si evropští experti vzpomněli právě na svá studijní léta.
Materiální deprivace v konstrukci Eurostatu je korelována daleko silněji s tím, jak domácnosti vycházejí se svými příjmy, než s ukazatelem rizika příjmové chudoby. Okolo ukazatelů deprivace ovšem vznikla obrovská agenda založená i na výzkumech Eurobarometru, jak moc lidé považují tu či onu položku za nezbytnou. Takže do toho bych se ani nechtěl pouštět. Jen se musím usmát nad přidanou položkou „výměna opotřebovaného nábytku za nový“. Myslím totiž, že v případě nábytku jde spíše o morální než fyzické opotřebení. Spíše by mělo jít o zařízení domácnosti, které se může snadno porouchat.

Jak zasáhla české domácnosti ekonomická krize z pohledu chudoby?

Nedávno jsme publikovali s Martinou Mysíkovou v časopise Post-Communist Economies článek o subjektivním blahobytu v Evropě, kde jsme se tímto tématem také zabývali. Dopad krize se v souhrnných ukazatelích příjmové nerovnosti a rizika příjmové chudoby nijak zásadně neprojevil ani ve starých, ani v nových členských zemích Evropské unie. Domácnosti však citlivě zareagovaly právě na dotaz ohledně obtíží při vycházení s příjmy, a to v nových členských zemích, u nás však nepatrně. Dopad na nezaměstnanost a s ní spojený pokles příjmů byl sice významný, ale týkal se jen malé části populace.

Autor: , oddělení sociálních šetření
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Jak se bydlí v Unii

ilustrativní fotka

V některých evropských státech mají lidé ve věku 65 a více let, kteří žijí v jednočlenných domácnostech, výhodu. Bydlí totiž ve svém. Kterých zemí se to v roce 2015 týkalo a jak na tom byli senioři v ČR, ukazují data Eurostatu a ČSÚ.

ČSÚ od ledna 2017 chystá novinky ve Statistice rodinných účtů

ilustrativní fotka

Šetření Statistiky rodinných účtů bude od nového roku navazovat na šetření Životní podmínky (EU-SILC). Nedílnou součástí této reformy je i významná restrukturalizace tazatelské sítě ČSÚ.

Jak si vedou české domácnosti z pohledu národních účtů

ilustrativní obrázek

Za posledních 20 let vzrostly průměrné mzdy a platy v ČR více než trojnásobně, avšak průměrný příjem OSVČ jen 1,5krát. Do práce mimo ČR dojíždělo téměř 50 tis. zaměstnanců. V průměru si vydělali téměř 2,5krát více než v ČR.

Se svým příjmem obtížně vycházela třetina domácností

ilustrativní fotka

V roce 2014 rostly peněžní příjmy českých domácností nejrychleji od roku 2008. Navýšení příjmů zaznamenaly všechny typy domácností. Přesto zhruba třetina z nich v šetření ČSÚ uvedla, že se svými příjmy vycházela s obtížemi.

Chudoba postihuje i zaměstnané

ilustrativní fotka

Pod hranicí chudoby byl v roce 2015 každý desátý Čech. Nejčastěji se jednalo o nezaměstnaného, starobního důchodce a dítě mladší 16 let. Mezi nimi se však vyskytovala i pracující osoba. Proč?

Spotřeba domácností za dvacet let vzrostla o dvě třetiny

Ilustrační foto

V období 1995 až 2015 výdaje na konečnou spotřebu domácností vzrostly téměř o 60 %. Důvodem byl nejen nárůst příjmů, ale také změna spotřebního chování domácností.

Spotřeba rostla napříč celou Unií

Ilustrační foto

Výdaje na konečnou spotřebu domácností stouply v roce 2015 v sedmadvaceti zemích EU. Data z ČSÚ a Eurostatu ukazují, že stagnovaly pouze v Lucembursku.

Příjmy domácností narostly nejrychleji od hospodářské krize

Ilustrační foto

Ve statistice národních účtů se můžeme setkat s hrubým disponibilním důchodem domácností. V prvních třech čtvrtletích 2015 dosáhl 1 694,7 mld. Kč nominálně a meziročně stoupl o 38,8 mld. O čem tento ukazatel vypovídá?

Statistici začali šetřit životní podmínky domácností

Ilustrační foto

Český statistický úřad zahajuje pravidelné šetření životních podmínek a příjmů domácností. Terénní zjišťování bude jako každoročně probíhat na území všech krajů,
a to od 6. února do 5. června. Odborně proškolení zaměstnanci ČSÚ navštíví celkem 11 tis. domácností.

Nejohroženější jsou neúplné rodiny

ilustrativní fotka

Nejnižší hodnotu materiální deprivace mezi všemi rodinami s dětmi vykazují v České republice úplné rodiny se dvěma potomky. Zato u úplných rodin se třemi i více dětmi a všech neúplných rodin je podíl materiálně deprivovaných osob nadprůměrný. Úplnost rodiny proto ovlivňuje materiální a sociální podmínky dětí výrazněji než počet dětí v rodině.

Poděkování respondentům

Mgr. Šárka Šustová

Výběrové šetření Životní podmínky je významným zdrojem informací o životní situaci českých domácností a jejich členů. Jednou z nejdůležitějších součástí tohoto šetření jsou dotazy na příjmy, jejichž zjišťování je pro respondenty zároveň nejcitlivější.

Proč chudoba roste, když rostou příjmy?

ilustrativní fotka

Ačkoli tvrzení, že s růstem příjmů se může zvýšit podíl osob ohrožených příjmovou chudobou, zní paradoxně, ve skutečnosti je to pravda. Potvrzují to výsledky výběrového šetření Životní podmínky 2014, které nedávno ČSÚ zveřejnil.

Šetření v domácnostech

ilustrační foto

Český statistický úřad provádí několik výběrových šetření v domácnostech, přičemž většina z nich je dána evropskou legislativou, a jedná se tedy o povinně zjišťované statistické ukazatele. Přesto je účast v těchto šetřeních pro české domácnosti dobrovolná.

Platí, co řekne respondent

Kateřina Vichová, DiS

Sešly jsme se na Velký pátek v jídelně Ústředí ČSÚ v Praze na Skalce. Děti měly prázdniny, proto Kateřina Vichová, tazatelka ČSÚ, přišla i se svou sedmiletou dcerkou. Zatímco jsme si spolu povídaly o její práci, dcera souhlasně pokyvovala hlavou.

Jak se měří materiální deprivace

ilustrativní fotka

Životní úroveň domácností se hodnotí mimo jiné i jejími materiálními podmínkami. Evropská unie k tomu používá indikátor míry materiální deprivace, který vychází z výběrového šetření Životní podmínky (EU-SILC). V současné době jej reviduje.

Výběrové šetření Životní podmínky 2015

ilustrativní obrázek

Od soboty 21. února do pátku 15. května 2015 se ve všech krajích České republiky uskuteční pravidelné zjišťování Českého statistického úřadu o příjmech a životních podmínkách českých domácností Životní podmínky 2015. Výběrového šetření se zúčastní téměř 10 tis. domácností.