Dlouhá rodičovská je pro ženy luxusem

VYDÁNÍ: 09/2015
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Bylo by dobré, kdyby lidé v České republice nemuseli řešit dilema, zda mít rodinu, anebo práci, ale kdyby se jim povedlo mít obojí, přeje si Petr Mazouch, proděkan pro zahraniční styky a rozvoj Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Jednu z možností, jak toho dosáhnout, vidí ve zkrácení rodičovské dovolené.

Je dlouhá rodičovská dovolená příčinou rozdílu v příjmech mužů a žen?

Na to je třeba se dívat ze dvou pohledů. Z ekonomického: Má právo na stejnou mzdu jako jedinec, který doma s dětmi nebyl? Tvrdě si odpovídá, že nemá. Pak je tu sociální hledisko. Podle něj by měly mít stejnou mzdu. Společnost by měla ocenit, že se ženy nechávají dobrovolně „morálně zastarat“, neboť když zmizí na čtyři roky z trhu práce, tak kromě toho, že naplnily své mateřské pudy, tak přece té společnosti umožnily další pokračování. Společnost toto vědomé sebepoškozování žen na trhu práce musí prostě ocenit. Už neřeším, zdali to bude formou slevy na dani, přídavků na děti. To už je otázka propopulační politiky.

V mezinárodním srovnání je rodičovská dovolená v České republice extrémně dlouhá, což má dopad na pracovní kariéru žen. Dá se s tím něco rozumného udělat?

Bude to znít tvrdě, ale zkrátil bych ženám rodičovskou dovolenou. V tomto jsem měl spor s kolegou Tomášem Fia­lou z katedry demografie Vysoké školy ekonomické v Praze, který zastává názor, že by ženy měly být doma do čtyř let věku dítěte. Ne že bych ženám nechtěl tu možnost dát, měly by si ale uvědomit, že na mateřské se nevyhnou určitému „morálnímu zastarávání“.

Ruku v ruce by s vaším návrhem však musela přijít záruka, že ženy umístí své děti v jeslích nebo v mateřských školách.

Samozřejmě, pokud by ženy měly jít do práce, potřebují záruku, že o jejich dítě bude postaráno. Proto bych podpořil vznik dětských skupin, aby si ty ženy, které by chtěly být s dětmi doma, mohly přivydělávat jako chůvy. Třeba v Rakousku to funguje k oboustranné spokojenosti. Pro pracovní trh a i pro ženy samé je lepší, když se vrátí do práce dříve. V tomto jsem hodně spartánský. Já ženám nechci brát právo být s dítětem, ale náš pracovní trh není tak flexibilní jako v Nizozemsku nebo ve Finsku. Řešením by byly i částečné úvazky. Jenže ty fungují možná v Praze, ale v regionech už ne.

 

Mgr. Ing. Petr Mazouch, Ph.D.Mgr. Ing. Petr Mazouch, Ph.D.

Proděkan pro zahraniční styky a rozvoj Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). V roce 2005 ukončil na VŠE magisterské studium v oboru statistické a pojistné inženýrství. O pět let později, v roce 2010, zde obhájil dizertační práci. V roce 2013 absolvoval obor demografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na VŠE působí od roku 2006, nejprve na katedře statistiky, následně také na katedrách demografie a ekonomické statistky, jejímž členem je dosud. Ve své pedagogicko-vědecké činnosti se soustřeďuje na problematiku lidského kapitálu a dalších socio-ekonomických souvislostí. Je členem České demografické společnosti a Slovenské štatistické a demografické spoločnosti.

Přitom ale naše společnost nepovažuje ženy, které se relativně brzy po porodu vrací do práce, za dobré  matky.

Ano, to už jsem také slyšel. Taková žena je pak označena za krkavčí matku. Mnohem lepší by bylo, kdyby se lidé nemuseli rozhodovat, zda mít rodinu, nebo práci, ale kdyby se podařilo mít rodinu a práci. Prostě aby obě tyto složky byly součástí života.

Člověk s nižším vzděláním je více ohrožen chudobou. Lze tedy tvrdit, že investice do vzdělání se vyplatí?

Nízké vzdělání a ohrožení chudobou spolu obvykle souvisí. Mimo jiné to také závisí na oboru, který jedinec vystudoval, popřípadě na oboru, ve kterém pracuje. Takový často zmiňovaný pedagog na základní škole má určitý mzdový strop. Jeho mzda sice roste vytrvale, ale velmi pomalu. Jinde je třeba nástupní plat nižší, ale růst je výrazně rychlejší. Mzda průměrného vysokoškoláka teprve ve věku kolem 35 let, tedy asi deset let po skončení školy, smaže náskok průměrného středoškoláka. Ostatně hranice chudoby je otázka dohody. Dnes se za ni v mezinárodním srovnání považuje 60 % mediánu ekvivalizovaného příjmu. Už se začíná koketovat s hranicí 70 %. To by pak podíl chudých v populaci výrazně narostl.

Struktura vzdělání obyvatel jednotlivých krajů České republiky není stejná.  Prohlubují se nějak tyto rozdíly i v čase?

Kdysi jsem si myslel, že podle hesla „jízdní kolo do každé rodiny“ by bylo řešením „vysoká škola do každé dědiny“. Obecná úroveň lidského kapitálu, měřeno úrovní dosaženého vzdělání, se u nás od průměru liší ve třech regionech. V Praze, která je pozitivním způsobem odkloněná a kde to je, domnívám se, zčásti jistě způsobeno vyšší koncentrací škol. Pak je to v Moravskoslezském kraji, kde je také dostatek vysokých škol, ale vzdělanost tam už není tak vysoká. Nejhůře je na tom region Severozápad, kde je vysokoškoláků málo. Souvisí to i s tím, jaký podíl obyvatel v dané oblasti má maturitu, což je nutný předpoklad pro studium na vysoké škole. V Ústeckém kraji je nižší než ve zbytku republiky.
Z pohledu vysokých škol vůbec nejsme schopni validovat výsledky z hlediska následného prostorového rozmístění absolventů. Nemáme téměř žádné údaje a zdroj informací o tom, kam absolventi odcházejí. Například, že jsem je vyslal z Ústeckého kraje do Prahy, aby šli načerpat vzdělanost, ale nevím, jestli se vrátili.
Hovoří se také o mzdové divergenci krajů, ale ta je spjata s regionálními rozdíly ve vzdělanostní struktuře. A informaci o vzdělanostní struktuře v regionech máme k dispozici pouze jednou za deset let ze Sčítání lidu. Obecně se ví o tom, že absolventi se domů moc nevracejí. Ostatně sám jsem toho příkladem.

A zůstávají absolventi v oboru, který vystudovali?

To do určité míry závisí i na tom, zda je společnost vůbec schopná absolventům poskytnout uplatnění v daném oboru. Třeba u učitelů či lékařů můžeme docela rozumně předvídat, kolik jich budeme časem potřebovat. U pedagogů se poměrně často stává, že společnost jim umožní vzdělání s tím, že od nich očekává, že se budou starat o vzdělávání další generace, ale oni si často po ukončení studia hledají místa jinde. U lékařů se nestává moc často, že by dokončili medicínu a šli pracovat do jiného oboru, ale zase odcházejí do zahraničí.

Motivací dnes ale často není zájem o daný obor, ale snaha „mít maturitu“ nebo později „mít titul“.

Problém vidím spíše jinde. Naše školství nestíhá nástup nových technologií a ohromné informační laviny, která se na lidi valí. Cestu ke zvyšování vzdělanosti bych, i když dříve jsem si to nemyslel, viděl jinde. Uvítal bych, kdyby základní vzdělání trvalo až do 18 let, aby se mladí lidé pořádně naučili orientovat ve společnosti a pochopili její základní pravidla. Bylo by fajn, kdyby všichni věděli, v jakém žijí volebním systému, v jakém žijí právním systému, jak se počítají mzdy, jak se počítají daně a další pro život praktické věci. Následně bych volil diverzifikované odborné vzdělávání, ať již by to byla univerzita nebo dvou-, tříletý obor, např. automechanik. Toto je třeba model z Kanady nebo Finska.

Takže nepovažujete za rozumné na úrovni regionálního školství podporovat učební obory?

Řemeslníci nám bezesporu chybí. Ale když ty mladé lidi v 17, 18 letech vypustíme do světa, můžeme předpokládat, že si umí sami vyplnit daňové přiznání, že si sami dojdou na živnostenský úřad, že si sami umí sehnat zakázky?

A co obvyklé stesky učitelů, že děti jsou dnes hloupější?

Na vysoké školy nastupuje víc a víc studentů z generací, které jsou menší a menší. Stěžují si ale i učitelé na základních školách. Možná by si měli uvědomit, že děti dnes musejí zvládnout úplně jiné věci než dříve. Přece nemůžu říct, že děti jsou hloupější jenom proto, že, když to přeženu, neumí ve čtvrté třídě vyřešit kvadratickou rovnici. Ony ale umí jiné věci, které k přežití ve smečce vrstevníků potřebují mnohem více. Tím však nechci říct, že ovládání počítače, tabletu či telefonu je důležitější než matematika nebo čtení. Nemůžeme ale ignorovat, že se svět stal pestřejším a okolní prostředí vysílá mnohem více podnětů, které je třeba absorbovat, aby v něm mohl člověk obstát. Třeba tělocvikáři teď přišli se zajímavým postřehem. Dříve platilo, že venkovské děti byly tělesně zdatnější. Dnes je to naopak. Venkovské školy se v různých sportovních přeborech začaly umisťovat hůře než městské školy. Jsou to právě děti na venkově, které tráví svůj volný čas doma. Děti ve městech totiž často chodí do různých sportovních kroužků.

Autor: , odbor vnější komunikace
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Narozených i sňatků opět přibývá

Ilustrační foto

V roce 2016 třetím rokem v řadě meziročně přibylo narozených dětí i uzavřených sňatků. Do manželství vstoupilo nejvíce obyvatel za posledních osm let, v případě narozených šlo o nejvyšší číslo za posledních šest let. Podíl dětí narozených mimo manželství však nadále rostl.

Průměrnou odpracovanou dobu podstatně ovlivňují kratší úvazky

ilustrativní fotka

Obvyklá týdenní pracovní doba v hlavním zaměstnání je v České republice jedna z nejvyšších v Unii. Tomu však neodpovídá výše příjmů. Vyplývá to z porovnání vybraných makroekonomických ukazatelů a ukazatelů zaměstnanosti za rok 2014.

Podíl mimomanželských dětí strmě stoupá

ilustrativní fotka

V roce 2014 bylo vdaných 53,3 % rodiček. Přitom ještě v roce 2001 to bylo 76,5 %. V revolučním roce 1989 bylo vdaných dokonce 92,1 % rodiček. Roste úroveň plodnosti svobodných žen.

Vzdělávat se má smysl, a to hlavně kvůli práci

Ilustrační obrázek

Třetině Čechů ve věku 18–69 let nestačí dosažené vzdělání a nové znalosti získávají v kurzech a na seminářích. Tento trend potvrdilo šetření o vzdělávání dospělých, které v letech 2011 a 2012 zrealizoval ČSÚ.

Nejohroženější jsou neúplné rodiny

ilustrativní fotka

Nejnižší hodnotu materiální deprivace mezi všemi rodinami s dětmi vykazují v České republice úplné rodiny se dvěma potomky. Zato u úplných rodin se třemi i více dětmi a všech neúplných rodin je podíl materiálně deprivovaných osob nadprůměrný. Úplnost rodiny proto ovlivňuje materiální a sociální podmínky dětí výrazněji než počet dětí v rodině.

Co ovlivňuje výši platů? Pohlaví a dobrý obor

Mgr. Dalibor Holý

Máloco se v naší zemi za posledních 25 let tak proměnilo jako odměňování za práci.

Za 60 let se zvýšil podíl vysokoškoláků 12krát

Ilustrační obrázek

Podle údajů ze sčítání lidu v letech 1950 až 2011 se úroveň vzdělanosti v České republice stále zvyšuje. Počet lidí se základním vzděláním se několikanásobně snížil. Naopak rostlo zastoupení všech ostatních vyšších stupňů vzdělání.

Nové zařazení vzdělávání

Ilustrační obrázek

Mezinárodní klasifikace vzdělání ISCED 1997 (International Standard Classification of Education) se stala od 1. ledna 2008 platnou i pro českou národní klasifikaci vzdělání. Vzhledem k tomu, že svou strukturou již přestala vyhovovat, bylo nutné přistoupit k její revizi.

Počet výzkumníků plynule narůstá

ilustrativní fotka

Tvorba nových znalostí, výrobků, procesů, metod a systémů by bez výzkumných pracovníků nemohla vůbec existovat. Český statistický úřad zjistil, že v České republice pracovalo v roce 2011 téměř 46 tisíc výzkumníků a jejich počet v průběhu let dále roste.

Vzdělávání: Jdeme správným směrem?

prof. Ing. Iva Ritschelová, CSc.

Boloňský proces, do něhož se zapojila Česká republika, měl významný dopad na oblast vzdělávání v ČR. O tendencích vývoje a pozici vysokého a regionálního školství v celém procesu jsme hovořili s předsedkyní ČSÚ a bývalou rektorkou ústecké univerzity Ivou Ritschelovou.

Nejvíce ohrožené jsou matky s malými dětmi

Ilustrativní obrázek

Muži i ženy mají po ukončení vzdělání přibližně stejné šance získat zaměstnání. Zásadní změna nastává u žen v okamžiku, kdy se snaží skloubit více rolí, tj. mateřskou a pracovní, dohromady.

Nejdříve studia, pak mateřství

RNDr. Michaela Kleňhová

Téma mladí a rodina je ve společnosti často diskutované a jde o téma velmi široké, na které je nutné pohlížet ve vzájemných souvislostech. Z pohledu statistiky se dotýká zejména demografie a sociálních statistik, a to především statistik sňatečnosti, porodnosti, trhu práce, průměrných mezd a spotřeby domácností. Nicméně

Má smysl stále studovat?

ilustrační foto

Jakým způsobem a zda vůbec se dospělí ve věku 25–64 let v období předcházejících 12 měsíců vzdělávali, se snažili vypátrat evropští statistici. V letech 2011 až 2012 se na toto téma uskutečnilo v rámci Evropské unie šetření Adult Education Survey – AES.

Děti až po svatbě?

ilustrační foto

Zhruba v polovině 90. let 20. století se v České republice vztah mezi sňatkem a narozením dítěte rozvolnil. Společností začalo být běžně přijímáno, že rodiče dítěte spolu žijí a nejsou sezdáni.