Příjmová nerovnost Prahy a regionů

VYDÁNÍ: 09/2015
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Kvalita života má mnoho vrstev. Je vnímaná a odvislá od životních hodnot, jež lidé vyznávají, a možnosti jejich naplnění, které jsou diferencované. Vznikají tak různé typy nerovností, dané významnou měrou hmotnými podmínkami. Jak je to například s příjmy lidí v regionech České republiky?

I když je zvykem měřit ekonomickou vyspělost pomocí HDP na obyvatele, úroveň života ve smyslu jeho mate­riální kvality vystihuje spíše disponibilní příjem na obyvatele a sledování jeho regionálních rozdílů. V obou případech je však pro ČR typická výlučnost hlavního města Prahy oproti ostatním regionům. Zatímco Praha je podle podílu na celorepublikovém nominálním HDP (24,9 % v roce 2013) prakticky čtvrtinou české ekonomiky, na celorepublikovém čistém disponibilním důchodu domácností je její podíl „pouze“ sedminový (15,7 %). Údaje v přepočtu na obyvatele pak samozřejmě tyto proporce mění (roli hraje i dojížďka a vyjížďka za prací).

Praha o tři čtvrtiny „bohatší“ než průměr EU?

V roce 2013 činil v Praze HDP na obyvatele v paritě kupní síly (PPS) 173 % průměru Evropské unie. Ovlivnil tak regionální srovnání za celou Českou republiku do té míry, že všechny ostatní kraje se ocitly pod celorepublikovým průměrem, který dosahoval 82,4 % úrovně EU28. Nejlepší po Praze byl kraj Jihomoravský (80,7 % průměru EU28) následovaný krajem Plzeňským (76,2 %). Naopak kraje Olomoucký, Ústecký a Karlovarský měly nejnižší relativní úroveň HDP na obyvatele v PPS, což bylo dáno hlavně strukturou ekonomik v těchto regionech a z ní plynoucích příjmových možností domácností určujících jejich disponibilní důchod.

HDP na obyvatele v paritě kupní síly, kraje ČR, 2013 (EU28 = 100)

HDP na obyvatele v paritě kupní síly, kraje ČR, 2013 (EU28 = 100)

Růst příjmové nerovnosti

Postavení hlavního města v ekonomické struktuře České republiky se projevuje i v příjmové oblasti, tj. v čistém disponibilním důchodu domácností a jeho vývoji za celou republikou. Tento indikátor zahrnuje nejen mzdy a platy zaměstnanců, ale i příjmy podnikatelů v sektoru domácností, čisté příjmy z majetku a čisté sociální příjmy.
Ještě v roce 1995 činil čistý disponibilní důchod na obyvatele v České republice 79 tis. Kč za rok, přičemž v Praze byl o 22 % vyšší (97 tis. Kč). Takto měřená životní úroveň nepřevyšovala v roce 2013 v Praze celorepublikový průměr přibližně o pětinu jako v roce 1995, ale s 196 tis. Kč za celou ČR proti 257 tis. Kč příjmů na obyvatele Prahy už o téměř třetinu ( tj. o 31,5 %). Zatímco za období 1995–2013 se v úhrnu za Českou republiku zvýšily příjmy na hlavu 2,47krát, v hlavním městě Praze stoupla jejich už tak vysoká úroveň ještě více (2,67krát). Disparita mezi vývojem v hlavním městě a „zbytkem“ ČR se tak v letech 1995–2013 dále zvětšila.

Řada chudých krajů zchudla

Od poloviny 90. let do roku 2013 stoupl čistý disponibilní důchod na obyvatele nadprůměrně v sedmi krajích, nejvýrazněji v Kraji Vysočina (2,73krát, tj. více než v Praze), ale i v krajích Středočeském, Jihomoravském, Pardubickém, Plzeňském a Zlínském.
Na rozdíl od těchto krajů, které oproti průměru za celou Českou republiku „bohatly“, zaznamenaly ostatní regiony přírůstek čistého disponibilního důchodu na obyvatele nižší než celorepublikový průměr. Naneštěstí šlo o kraje, které byly už v polovině 90. let kraji spíše „chudými“ (Karlovarský, Olomoucký a Liberecký).
Naopak v ještě chudších regionech, jimiž byly v té době kraje Pardubický, Zlínský a Kraj Vysočina, stoupaly příjmy na obyvatele v tempu nadprůměrném, jak již bylo zmíněno.

Ztrácely ale i kraje Ústecký a Jihočeský

Ústecký kraj v roce 1995 s příjmy na obyvatele ve výši 79 tis. Kč za rok mezi chudé kraje nepatřil. Byl dokonce pátým nejbohatším po Praze, krajích Středočeském, Jihočeském a Plzeňském (nižší příjmy měli v té době obyvatelé devíti krajů České republiky). Ovšem následný vývoj vedl k postupné ztrátě této pozice a za roky 1995–2013 byl přírůstek příjmů na obyvatele v Ústeckém kraji ze všech krajů České republiky nejnižší (stoupl jen 2,17krát).
Podobně nepříznivý vývoj zaznamenal i kraj Jihočeský, který byl v roce 1995 s 80 tis. Kč příjmů na obyvatele třetím nejbohatším krajem České republiky. Ty však do roku 2013 stouply jen 2,29krát, především vlivem vývoje po roce 2004, zatímco v kraji Ústeckém došlo k největším ztrátám tempa růstu příjmů již mezi roky 1995 a 2004.
Pouze pro část krajů České republiky tedy platí, že od roku 1995 ty chudší ještě dále chudly, a naopak ty bohatší dále bohatly. Takovému hodnocení se vymykají právě kraje Ústecký a Jihočeský.

Vývoj příjmů – čistý disponibilní důchod domácností v přepočtu na obyvatele
(meziročně v %)

Vývoj příjmů – čistý disponibilní důchod domácností v přepočtu na obyvatele  (meziročně v %)

Co přinesl vstup do Evropské unie?

Také po roce 2004 rostly příjmy lidí nadprůměrně v sedmi krajích, ovšem jejich vzorek byl odlišný od růstů za období 1995–2013.
V průběhu let 2004–2013 stouply v Praze příjmy v přepočtu na obyvatele 1,25krát, což byl druhý nejnižší přírůstek po Jihočeském kraji (zde stouply 1,23krát).
Za nimi následuje, co se nižšího než průměrného přírůstku příjmů v době od vstupu České republiky do Evropské unie týká, skupina „chudších“ krajů. Zde příjmy i po roce 2004 rostly tempem slabším než průměrným (kraje Liberecký, Olomoucký, Karlovarský, Ústecký, ale také Středočeský). Příjmy na obyvatele v celé České republice byly přitom za roky 2004–2013 vyšší zhruba 1,3krát.
Naopak nejrychleji narostly za tu dobu příjmy na obyvatele v kraji Jihomoravském (1,35krát), ale i v kraji Pardubickém a v Kraji Vysočina (shodně 1,33krát). Oba tyto kraje se tak dostaly v roce 2013 na 5., resp. 7. místo v pořadí krajů podle výše čistého disponibilního důchodu na obyvatele. Přitom v roce 1995 byl Kraj Vysočina vůbec nejchudším krajem Česka (14. místo) a kraji Pardubickému patřilo až 12. místo.

Recese snížila příjmy hlavně v Praze

Relativně nízký přírůstek příjmů obyvatel Prahy, které v letech 2011–2013 dokonce meziročně klesaly (–1%, –0,6 % a –1,1 %), může sice souviset s vysokou výchozí pozicí hlavního města. Za slabším tempem z let
2004–2013 však může stát i fakt, že Praha s vysokým HDP na obyvatele v paritě kupní síly jako měřítka pro poskytování peněz z evropských fondů na toto financování nedosahovala. Nemohla tak participovat na projektech a rozvoji, které plynuly z investic takto spolufinancovaných a posilujících přes vyšší zaměstnanost, resp. mzdy i příjmy obyvatel v ostatních krajích ČR, nikoli však všech, jak je z výše uvedeného vývoje příjmů patrné.

Co generovalo nerovnosti?

Příčinou regionálních disparit v ČR a jejich změn v čase je kromě často velmi výrazné přeměny jejich ekonomické struktury (zániky či významná redukce aktivit např. klíčových průmyslových podniků aj.) také rozdílná intenzita přílivu přímých zahraničních investic, anebo čerpání peněz z evropských fondů. Ve svém důsledku tyto faktory změnily významně do té doby charakteristické rysy mnoha lokalit s dopady do kvality života lidí.

Autor: , vedoucí oddělení svodných analýz
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Co se dělo v evropských regionech v uplynulých pěti letech

Co se dělo v evropských regionech v uplynulých pěti letech

Regionální rozdíly nalezneme ve většině zemí Evropské unie. Silné oblasti metropolí zpravidla dominují v socio-ekonomických i demografických statistikách nad ostatními evropskými regiony. Například v Praze je šestý nejvyšší HDP na obyvatele v EU.

Padl mýtus, že mzdy v ČR jsou rovnostářské

Padl mýtus, že mzdy v ČR jsou rovnostářské

Podíl zaměstnanců, kteří vydělávají méně než dvě třetiny mediánové mzdy, je v ČR vyšší, než tvoří celoevropský průměr. Také odstup manažerských platů od průměru je nadstandardní. Decilovým poměrem se pak ČR dostává až za Francii či Itálii.

Spotřeba domácností táhla růst HDP

Spotřeba domácností táhla růst HDP

Hospodářský růst během prvních tří čtvrtletí roku 2016 zpomaloval. Za vysokou ekonomickou dynamikou roku 2015 stála výjimečná kombinace růstových faktorů. Tato situace se však již v loňském roce znovu neopakovala.

„3D“ mzdové statistiky

„3D“ mzdové statistiky

Disparita, distribuce a diferenciace mezd. Podívejme se na mzdy a jejich vývoj v České republice v období 2014–2015 očima podniků.

S volnými místy není v Česku problém

S volnými místy není v Česku problém

Ve 3. čtvrtletí 2015 činila míra volných pracovních míst v Česku 2,3 %. Meziročně se zvýšila o 0,9 p. b., nejrychleji ze zemí Unie.

Vývoj mezd a platů v období krize

Vývoj mezd a platů v období krize

Více než čtyři pětiny ekonomicky aktivní populace v Česku se účastní trhu práce jako zaměstnanci. Přestože loňský rok přinesl o vývoji ekonomiky i trhu práce dobré zprávy, reálné mzdy a platy nedosáhly úrovně roku 2008.

V Praze je blaze

V Praze je blaze

Příznivý ekonomický vývoj v Česku ovlivnil i míru dlouhodobé nezaměstnanosti, ta se u nás stále snižuje. V minulém roce byla osmá nejnižší v Unii. Tradičně nejlepší situace je v Praze. Hlavní město si drží primát i mezi všemi regiony EU28.

Každý pátý pracující v Praze bydlí v jiném kraji

Každý pátý pracující v Praze bydlí v jiném kraji

V roce 2013 vyjíždělo přes hranice kraje svého bydliště za prací téměř 300 tis. osob. Intenzita mezikrajské dojížďky je vysoká především mezi Prahou a velkou částí Středočeského kraje. Do Prahy dojíždělo loni téměř 170 tis. pracujících.

O čem skutečně vypovídá regionální HDP?

O čem skutečně vypovídá regionální HDP?

Regionální hrubý domácí produkt (HDP) vypovídá o ekonomické výkonnosti na daném území. Veřejností i médii bývá často chybně chápán a interpretován. S životní úrovní obyvatelstva řady regionů má totiž máloco společného.