Péče o seniory je dnes velký byznys

VYDÁNÍ: 10/2015
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Jak v Česku, tak v Evropě dnes přibývá nových privátních zařízení pro seniory, která mají o nemocniční lůžka firmy Zbyňka Frolíka zájem. Podobná strategie je relevantní i pro čínský trh, kam se nyní pokouší vstoupit a kde je v důsledku politiky jednoho dítěte situace podobná.

Vaše firma vyrábí „chytrá nemocniční lůžka“. Jak to děláte, že jsou vaše postele stále konkurenceschopné?

Konkurenceschopnost obecně vnímám jako výsledek důsledné orientace na inovace. Intenzivně spolupracujeme s odbornou zdravotnickou komunitou. Zjišťujeme, jaké problémy v denní praxi řeší a jak jim v jejich řešení mohou pomoci naše lůžka. Díky tomu jsme schopni pravidelně na trh přinášet produkty s novými vlastnostmi a funkcemi. Velkou výhodu vidím i v tom, že se orientujeme na design. I nemocniční lůžko může působit atraktivně.

Než jste se pustil do výroby, studoval jste demografické prognózy?

Úplně na začátku tomu tak nebylo. Viděl jsem mezeru na trhu a rozhodl jsem se ji vyplnit. V pozdějších letech podnikání ale ano. Šlo zejména o prognózy hovořící o stárnutí evropské populace, které nás přiměly mnohem více se orientovat i na trh sociálních služeb. A šlo o správné rozhodnutí. Dnes je péče o seniory velký byznys.

Jak jste vůbec přišel s nápadem vyrábět nemocniční lůžka?

V 80. letech jsem působil ve fakultní nemocnici Motol jako technický ředitel. Tam jsem měl mimo jiné na starosti unikátní projekt, jehož cílem bylo vybudovat systém pro automatizovaný transfer lůžek mezi jednotlivými odděleními. Tak jsem měl možnost se seznámit s problematikou konstrukce nemocničních lůžek, ale i s tím, jaká lůžka se používala na západě. Díky tomu jsem získal know-how, které jsem se po revoluci rozhodl využít v rámci vlastního podnikání.

 

Ing. Zbyněk FrolíkIng. Zbyněk Frolík

Vystudoval kybernetiku na ČVUT. Po roce 1978 působil v Československé akademii věd, v letech 1986–1990 byl šéfem technického odboru motolské nemocnice. V roce 1990 založil společnost LINET, která dnes patří mezi čtyři nejvýznamnější výrobce nemocničních lůžek na světě. Je držitelem cen Podnikatel roku 2003 a Manažer Roku 2010. V roce 2010 byl jedním z deseti finalistů evropské Ceny pro mezinárodního podnikatele. V roce 2011 se stal držitelem státního vyznamenání Medaile Za zásluhy.
Od dubna 2015 je viceprezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Přednáší na řadě vysokých škol. V roce 2005 založil Akademii produktivity a inovací. Je členem Rady vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst a členem Vědecké rady Ústřední vojenské nemocnice. Dříve působil v Radě vlády ČR pro rozvoj lidských zdrojů, v Exportní akademii ČR a v Radě vlády ČR pro vědu a výzkum.

Kdo je vaším největším odběratelem?

Lůžka dodáváme do více než stovky zemí po celém světě. Největší část byznysu realizujeme stále v Evropě, kde se daří především v segmentu sofistikovaných lůžek pro JIP a také standardním lůžkům s pokročilými funkcemi – takové té vyšší střední třídě. Velmi rychle roste naše pobočka v USA. Letos je to pět let od jejího založení a dnes je to nejrychleji rostoucí část LINETu mimo evropský region. Tam se nám daří hlavně v nejvyšším segmentu JIP – zde už máme téměř pětinový podíl na trhu. Do našeho příchodu byl tento trh v podstatě rozdělen mezi dva domácí výrobce, takže jde o ohromný úspěch.

Kde lůžka vyrábíte?

V Česku vyrábíme v závodě v Želevčicích u Slaného, kde LINET i sídlí. Německá dceřiná společnost, výrobce lůžek pro sociální péči wi-bo, má svůj závod ve městě Wickede. Letos dohromady vyrobíme přes 80 tisíc lůžek. Před časem jsme zvažovali možnost otevřít další závod v Číně, odkud bychom obsluhovali vzdálenější regiony, ale dnes už by se to nevyplatilo. Mzdy vyrostly na v podstatě srovnatelnou úroveň.

Nepřemýšlel jste někdy o vstupu zahraničního kapitálu?

V tuto chvíli k tomu není důvod. LINETu se daří zatím nejlépe v historii, držíme organický růst prakticky na všech trzích. Spíše sami sledujeme a vyhodnocujeme příležitosti k akvizici, zatím jsme ale nenašli firmu, u které bychom se rozhodli do toho jít. Máme zájem hlavně o spolupráci se servisně orientovanými společnostmi, které by dokázaly přinést atraktivní synergický efekt.

Jaký názor máte na finanční pobídky?

Můj pohled je, že peníze „zadarmo“ jsou dvousečná zbraň. Klíčové je, na co se využijí. I naše firma v minulosti využila různých možností v podobě evropských operačních programů či státních pobídek. Vždy šlo ale o podporu vlastní konkurenceschopnosti a schopnosti inovovat. Obávám se ale, že je řada firem, které rychlé peníze „projí“ v projektech, které nemají dlouhodobý přínos. Naopak jsou v mnoha případech po vyčerpání dotace neufinancovatelné, což generuje problémy. Obecně myslím, že taková podpora by měla jít směrem k firmám, které již nějakým způsobem uspěly.

Za období 2004 až 2013, tj. za dobu 8 let, se investovalo z evropských fondů do výstavby nových výzkumných center asi 50 miliard. Bude mít stát peníze na to, aby je dál udržel v chodu?

Obávám se, že toto v budoucnu zatíží státní rozpočet nezanedbatelným způsobem. Ideální případ je, že nově vzniklé centrum si začne v bezprostředně krátké době vydělávat díky domácí i zahraniční komerční poptávce. Jako skutečnost se ale ukazuje, že reálné výsledky se v tomto ohledu dostaví v řádu let. Očekávám, že stát bude muset investovat 5 až 7 miliard navíc, aby udržel provoz nové infrastruktury, než začne být soběstačná.
Vždy jsem zastával názor, že i věda by si měla na sebe umět vydělat. Samozřejmě, základní výzkum je důležitý, ale měl by být financovaný z aktivit v oblasti aplikovaného výzkumu, jako tomu je zpravidla v západních zemích. S tímto přístupem se v Česku ale setkáte zřídka.

Jak vůbec hodnotíte úroveň výzkumu a vývoje v České republice?

Česká věda má zejména v Evropské unii dobré renomé, ale jen několik málo pracovišť je na úrovni srovnatelné se světovou špičkou. Z pohledu českého průmyslu ale vnímám velké rezervy v kapitalizaci tohoto potenciálu. Problém je, že zde máme ve zvyku hodnotit kvalitu vědy podle peněz, kterými se podporuje, nikoli podle jejího reálného výnosu. Je nutné zlepšit systém spolupráci mezi akademickým a soukromým sektorem. Na jednu stranu velmi často slýchám argument, že na vědu v Česku nejsou peníze. Firmy jako LINET by přitom velmi rády investovaly do outsourcingu výzkumu a vývoje ve státem provozovaných vědeckých pracovištích. Bohužel firemní život jde mnohem rychleji, než je tomu u tradičních vědeckých institucí.

Od roku 2005 si mohly začít firmy odečítat z daní náklady na vědu a výzkum. Byl to krok správným směrem?

V principu ano, nakonec tento instrument je prověřený 30letými zkušenostmi v západoevropských zemích. Díky němu jsou firmy motivované ke zvyšování konkurenceschopnosti a v závěru na tom vydělá i stát, který od profitabilních firem vybere více na daních.
Problém vidím v nedostatečně definovaných pravidlech, co chápat jako aktivity v oblasti výzkumu a vývoje a jak rozeznat jejich inovační potenciál. Oprávněnost odpočtu posuzují úředníci finančního úřadu a to také není ideální. V každém odvětví od strojírenství po farmacii probíhá výzkum odlišně. Ale s tím se potýkají i okolní země. Jsem v tomto ohledu optimista a věřím, že nakonec dospějeme k nějaké rozumné praxi.

Ovlivňuje vaše rozhodování statistika? Pokud ano, jaká?

Samozřejmě. Obchodní oddělení například sleduje vývoj ve výstavbě občanské infrastruktury či demografické situace v různých světových regionech a na základě toho se rozhoduje, na jaké trhy se soustředit a jaké produkty na nich mají největší potenciál. V rámci marketingu sledujeme statistiky v oblasti bezpečnosti pacientů, například okolnosti pádů či jiných nežádoucích událostí spojených s lůžky.

Zaměstnal byste ve své firmě uprchlíky? Kolik a jakou by měli mít kvalifikaci?

Ve své firmě bych uprchlíky zaměstnal. Samozřejmě, je nutné, aby ovládali alespoň základy jazyka a měli potřebnou kvalifikaci. Nabídka kvalifikované pracovní síly v Česku výrazně zaostává za poptávkou a věřím, že podobně se na to dívá většina výrobních firem. LINET je posledních několik let v permanentním růstu a pokud bychom udrželi současné tempo, mohlo by se jednat i o desítky pracovních míst. To je ale zatím pouhá teorie. Vnímám, že velkou roli v tomto hraje stát. Značná část jeho vrcholné reprezentace ale současnou situaci nahlíží spíše jako příležitost sbírat body u elektorátu. To bohužel značně ztěžuje cestu k racionálnímu řešení celé situace, které by umožnilo krizi využít k něčemu pozitivnímu.

Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Výdaje na dlouhodobou péči se zvýšily

ilustrativní fotka

Potřeba dlouhodobé péče bude s ohledem na stárnutí populace dále růst. S tím souvisí každoroční pozvolné zvyšování výdajů i na dlouhodobou lůžkovou péči, které v letech 2010–2014 vzrostly o čtvrtinu. U domácí dlouhodobé péče se výdaje zvýšily o pětinu.

Je důležité si uvědomit, že stárnutí je nevratný proces

Mgr. Daniel Chytil

Je rostoucí počet seniorů v České republice v Evropě ojedinělý, anebo se jedná o všeobecný trend? Daniel Chytil, vedoucí oddělení pracovních sil, migrace a rovných příležitostí ČSÚ, vysvětluje, jak to vidí statistici. Podle jeho názoru vždy záleží, z jakých zdrojů a metodiky se vychází.

Domácnosti seniorů

ilustrativní fotka

Podle výsledků SLDB 2011 je v Česku 2 667 867 hospodařících domácností tvořených jednou rodinou. Pětinu z nich představují domácnosti seniorů.

Senioři v číslech

ilustrativní fotka

Podíl osob starších 65 let se za posledních deset let zvýšil, vzrostl i index stáří, který
v roce 2011 dosahoval hodnoty 110. V populaci seniorů převažují ženy, většinou vdovy.

Senioři přišli na chuť on-line bankovnictví

ilustrativní obrázek

Vloni poprvé dosáhla Česká republika v oblasti využívání on-line bankovnictví evropského průměru a předběhla Slovensko. Především starší věkové kategorie projevily zvýšený zájem o internetové bankovní služby.

Pracovat před důchodem? Jde to, ale ne všude

Ilustrační obrázek

Podíl ekonomicky neaktivních obyvatel Česka ve věku 45–59 let od roku 1993 klesá. Zatímco tehdy činil více než pětinu, v roce 2012 se snížil na více než desetinu. Důvody jsou např. v posunutí hranice odchodu do důchodu a ve sníženém počtu invalidních důchodců. Ne ve všech krajích je situace příznivá.

Šest vdovských důchodů na jeden vdovecký

ilustrační foto

V posledních letech se hodně mluví o kvalitě života, zvláště pak v období stáří. Jak jsou na tom muži a ženy, kteří po desetiletích ekonomické aktivity opouštějí trh práce a odcházejí do důchodu? Trend, kdy mezi příjemci nejvyšších důchodů převládají muži, stále přetrvává.