Samovolných potratů v Česku přibylo

Mezi roky 2003 a 2014 počet indukovaných potratů (pozn. red.: umělých přerušení těhotenství) poklesl z 29 298 na 21 893, tedy o zhruba jednu čtvrtinu. Výrazně se snížilo i jejich zastoupení na celkovém počtu potratů z 69,3 % na 59,2 %.
Faktor, který ovlivnil výskyt samovolných potratů, byl zvyšující se věk matek, což představovalo vyšší riziko předčasného ukončení těhotenství. Počet samovolných potratů se ve sledovaném období zvýšil z 11 660 v roce 2003 na 13 857 v roce 2014.
Protichůdné tendence vývoje počtu potratů a větší rozkolísanost v případě samovolných potratů vedly k tomu, že vývoj celkového počtu potratů nebyl úplně jednoznačný. Vzhledem k vyššímu podílu indukovaných potratů ovlivňovala tato skupina celkové množství potratů více než samovolné potraty. To se odrazilo v poklesu souhrnného počtu potratů z 42 304 v roce 2003 na 36 956 v roce 2014, tedy o 12,6 %.

Intenzita potratovosti klesla

Mezi roky 2003 a 2014 se celková úhrnná potratovost, (tj. průměrný počet potratů, které by jedna žena během svého reprodukčního období absolvovala, pokud by byla zachována intenzita potratovosti daného roku) snížila z 0,56 na 0,51 potratu. Úhrnná indukovaná potratovost se snížila z 0,39 na 0,31 a výrazně tak ovlivnila pokles celkové úhrnné potratovosti. Naopak samovolná potratovost vzrostla z 0,15 na 0,19.
Hodnoty průměrného věku ženy při indukovaném potratu se ve sledovaném období příliš neproměnily. Pohybovaly se v rozmezí 29,5 až 29,8 let. Kvůli zvyšujícímu se věku matek vzrostl celkový průměrný věk při potratu (s výjimkou roku 2011) z 29,7 let v roce 2003 na 30,3 v roce 2014.
V roce 2014 ve více než polovině případů skončilo těhotenství potratem u žen v nejmladších věkových kategoriích a u žen starších 40 let.
Mezi roky 2003 a 2014 se výrazně snížil podíl těhotenství končících potratem u žen ve věku 27 let a více, u žen ve věku okolo 35 let dokonce téměř o polovinu. Důvodem je menší počet těhotenství končících indukovaným potratem.

Potraty u svobodných nejčastější

Vývoj počtu potratů podle rodinného stavu ženy je významně ovlivněn měnící se strukturou populace podle rodinného stavu. Zatímco v roce 2003 žilo v Česku 1 294 810 vdaných žen ve věku 15 až 49 let, tak v roce 2014 to bylo již jen 1 075 666. Ve stejném období naopak přibylo svobodných žen z 934 003 na 1 109 311 a to se projevilo i ve struktuře žen při potratu podle rodinného stavu. Nejvýznamnější změnou ve sledovaném období byl pokles zastoupení vdaných žen u indukovaných potratů z 49,2 % v roce 2003 na 34,1 % v roce 2014. Vdané ženy tak již nejsou subpopulací s nejvyšší četností všech potratů nebo indukovaných potratů jako v roce 2003. V případě samovolných potratů ovšem stále zůstávají dominantní kategorií, protože samovolný potrat je obvyklejší ve vyšším věku ženy, kde je zastoupení vdaných žen vyšší.
Kromě zastoupení žen určitého rodinného stavu na jednotlivých druzích potratu lze pro popis struktury potratů podle rodinného stavu žen využít i přístup odlišný, tedy podíl potratů určitého druhu na všech potratech u žen daného rodinného stavu. Výsledky pak nejsou ovlivněny změnou v počtu žen podle rodinného stavu. Vyšší podíl indukovaných potratů byl typičtější pro svobodné, rozvedené a ovdovělé ženy. V roce 2003 se v případě všech tří rodinných stavů jednalo o hodnotu okolo 75 %, zatímco v roce 2014 už pouze o rozmezí 62 až 65 %. Méně časté byly indukované potraty u vdaných žen, přičemž i zde došlo k poklesu podílu z 64,8 na 52,5 %.

Nižší vzdělání, častější potraty

Inklinace žen s nižší úrovní vzdělání k ukončení nechtěného těhotenství pomocí umělého přerušení těhotenství byla značně vyšší než u vzdělanějších žen. U žen se základním vzděláním nebo nižším dosahoval podíl umělých přerušení ze všech potratů 77,3 % v roce 2014. V porovnání s rokem 2003 klesl o pouhých 3,5 p. b. V případě vysokoškolsky vzdělaných žen se jednalo o 47,0 %. Ve srovnání s rokem 2003 to bylo o 13,7 p. b. méně. Ze všech vzdělanostních skupin šlo o nejvýraznější pokles.
Potratovost v regionech
Regionální rozdíly v úrovni potratovosti jsou popsány pouze za indukovanou potratovost, protože odráží rozdílný charakter reprodukčního chování v jednotlivých územních jednotkách, zatímco regionální rozložení samovolné potratovosti je důsledkem biologické podmíněnosti a je výrazně méně diferencované.
V celém období dosahovaly nejnižší intenzity indukované potratovosti kraje Pardubický, Vysočina a Zlínský. Ženy v těchto krajích tak spíše zastávají hodnoty, které častěji odporují ukončení těhotenství formou umělého přerušení, případně jsou úspěšnější v prevenci nechtěného těhotenství.
Vysoké hodnoty indukované potratovosti lze mezi roky 2003 a 2014 nalézt v Karlovarském a Ústeckém kraji, s určitým odstupem za nimi byl Liberecký kraj. Územní obraz indukované potratovosti na krajské úrovni tak byl ve sledovaném období poměrně stálý. Podstatněji se změnilo pouze postavení hl. m. Prahy, které dosahovalo v letech 2003 až 2008 nadprůměrných hodnot úhrnné indukované potratovosti. Ke konci sledovaného období se nacházelo již na úrovni celorepublikové hodnoty.