Rekultivátor musí být i prognostik

VYDÁNÍ: 10/2016
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Přezdívá se mu otec rekultivací. Stanislav Štýs letos slaví šedesát let své kariéry. Je severočeským patriotem. Působí při vysokých školách a kromě jiného rád fotografuje.

Je ještě něco, co vás po 60 letech dokáže v oblasti rekultivací překvapit?

Překvapuje mě černobílý a jednostranný pohled ekologistů na přírodu a na vše, co v ní člověk koná. Mírou všeho by měl být člověk. To není přehlížení přírody a jejích zákonitostí. Naopak. Jako rekultivátoři ctíme přírodní zákonitosti, ale současně respektujeme sociální a ekonomické potřeby společenství obyvatel dané oblasti. Za polovinu století jsem nepoznal ekologistu, který by tohle pochopil. Jsou orientováni protitechnicky a ekonomika jim zpravidla nic neříká.

Které projekty považujete za své největší úspěchy?

To máte jako s dětmi. Byl jsem účastníkem realizací stovek rekultivačních akcí. Není jednoduché jednu z nich vybrat. Když už, tak srdeční záležitostí je rekultivace výsypek a zbytkového lomu Karolina II v obci Bžany na Teplicku. Hned po nástupu do služeb tehdejšího SHD v roce 1956 jsem akci vyprojektoval a následně řídil realizaci komplexní rekultivace tohoto území. Je to skloubení techniky a ekologie. Dnes je toto území na výsypkách obhospodařováno zemědělsky. Na svazích zbytkového lomu roste ekologicky hodnotný listnatý les a dvě vodní plochy slouží k rekreaci a rybářům. Kdo to osobně nezažil, tak nikdy nepozná, že se tady těžilo. Nemohu ale samozřejmě vynechat ani celou řadu rekultivací na Mostecku, Teplicku, Chomutovsku a Ústecku. Například Nové Záluží v Litvínově, Kopistskou výsypku, sportovně rekreační areály Benedikt, Hipodrom, Autodrom, Matyldu a vinice v okolí Mostu, nádherné jezero Barbora na Teplicku, ekologicky, hospodářsky a esteticky hodnotnou krajinu na výsypkách lomu Tušimice a jezero Milada v sousedství krajské metropole. Je to nádherný pocit. Jedu-li z Kadaně do Ústí nad Labem, skoro na každém kilometru vidím některou z rekultivačních akcí.

Kromě toho se zabýváte i dlouhodobým vývojem krajinných struktur v oblasti Mostecké pánve. Jak se tam hnědouhelná těžba podepsala na krajině?

Těžit bez devastace nelze. Lom i výsypky jsou pracovištěm. Chcete-li postavit dům, musíte příslušné území také zdevastovat. Rozdíl je však v rozměrech. Dům postavíte zpravidla na stovkách čtverečních metrů. Pracoviště velkolomů v Mostecké pánvi mají rozlohu desítek čtverečních kilometrů. Životnost lomů, které „kráčejí“ krajinou, je počítána i na stovky let. Je to nadgenerační záležitost. Se stejným časovým nadhledem musí být koncipována i rekultivace všech těžbou dotčených území. Vychází se přitom z komplexu přírodních a civilizačních charakteristik.

 

Ing. Stanislav Štýs, DrSc.Ing. Stanislav Štýs, DrSc.

Narodil se 22. října 1930 na Mostecku v Chudeříně. Celoživotně se věnuje rekultivacím po těžbě hnědého uhlí. V roce 1954 absolvoval Lesnickou fakultu ČVUT Praha. Jeho prvním rekultivačním projektem byl v roce 1956 Důl Karolina. Čtyřicet let pracoval ve společnosti Severočeské doly a. s. Poté založil vlastní organizaci. Spolupracuje s vysokými školami a vědeckými pracovišti. Je autorem zhruba 500 odborných prací a publikací. Proměny Severozápadu napsal společně s předsedkyní ČSÚ Ivou Ritschelovou a bývalou předsedkyní Technologické agentury ČR Rut Bízkovou.

Co je důležité konkrétně pro oblast Mostecké pánve?

Zejména sousedství Krušných hor a Českého středohoří a relativně teplé klima. Přidáte-li k tomu vysoký podíl rekultivačních lesů, sportovně rekrea­čních akcí a hlavně dostatek vody v nových jezerech, vyjde vám z toho perspektiva rekreační oblasti. To samozřejmě souvisí i s tím, že produktivita výroby bude uvolňovat zaměstnance z pracovního procesu, takže je účelné vytvářet již nyní v předstihu terénní podmínky pro společensky vhodné využívání volného času. Rekultivátor proto musí být i prognostik. Nebylo by účelné zakládat les na krátkou dobu, protože „zraje“ sto let. A s jezery je to ještě dlouhodobější.

Většina lidí má Mosteckou pánev za měsíční krajinu. Změní se to někdy?

Mění se to postupně, v časoprostorové závislosti na postupy lomů a uvolňování výsypek z těžebního procesu, již 60 let. Rekultivátoři to však nemají v těchto souvislostech jednoduché. Rekutivace se dělá v místech, kam se celé generace odnaučily chodit. A když je rekultivace dokončená, tak ji lidé považují za součást normální krajiny. Skoro nikdo si neuvědomuje, že plocha rekultivací v Mostecké pánvi již převyšuje výměru činných lomů a výsypek.

Jak je plánován vznik těchto rekreačních oblastí?

V současné době je již známý postup rekultivací až do závěrečného ukončení těžby. Nejasnosti jsou pouze u lomu ČSA, ale i zde jsou na úrovni generelu rekultivací vyprojektovány obě možné alternativy. Krystalizačním jádrem všech příštích akcí budou rozsáhlá a hluboká jezera. Jejich vodní zásoby budou využívány pro rekreaci, ale i jako zdroj užitkové a podle potřeby i pitné vody. Okolí těchto jezer bude řešeno účelovou rekultivací s převahou trvalého travního porostu a vysoké zeleně. Celé území Mostecké pánve se tak postupně stává společně s Krušnými horami a Českým středohořím rekreační oblastí nadregionálního a mezinárodního významu.

Když zahajujete nový rekultivační projekt, musíte přemýšlet o tom, jak bude fungovat za 50 nebo za 100 let?

Ano, a mimo jiné při tom využíváme statistiku životního prostředí. Krajskou i celostátní. Vyvrcholením této úzké a plodné spolupráce bylo vydání publikace Proměny Severozápadu ve spoluautorství s profesorkou Ivou Ritschelovou, předsedkyní ČSÚ. Stoleté prognózy ale nikdo nedělá. A tak si musíme vypomáhat sami. Stabilnější je vývoj fyzických částí krajiny. Problematičtější to je s prognózami sociálních struktur. A tak se snažíme předvídat i selským rozumem.

Daří se České republice v porovnání s jinými státy rekultivovat přírodní terén zasažený těžbou?

Česká rekultivační škola má vysokou úroveň a v odborném světě se o ní ví. Generel rekultivací se stal vzorem pro mnohé jiné státy. V posledních dvaceti letech jsem vystavoval svůj fotodokumentační soubor i 45krát. Nejen v České republice, ale několikrát v Německu, Rakousku, Holandsku a v budově bruselského Evropského parlamentu. Nemohu opomenout loňskou výstavu na Pražském hradu.

Zajímavým příkladem je ale i vaše rekultivační škola v Číně.

Souhlasím. Tamní „průzkumníci“ byli vysláni do USA, Anglie, Německa a do Československa, aby poznali, kdo jak rekultivaci dělá. Zakončili to tím, že se rozhodli pro naši rekultivaci. A pozvali mě jako experta. Připravili měsíční postgraduální kurz pro 80 frekventantů. Celkem 14 dní jsem s nimi jezdil po několika uhelných revírech. Kurz jsme zakončili jednodenní přednáškou pro profesorský sbor Čínské hornické univerzity v Xuzhou. Vypracoval jsem jim skripta, která vyšla v čínštině.

Nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste mohl žít na místě, které je nezasažené těžbou a kde není třeba rekultivací?

Nikdy mě to ani nenapadlo. Mým domovem je celá Mostecká pánev. Jsem šťastný, že jsem mohl přiložit ruce k dílu rekultivační obnovy tohoto kraje.

Jaké jsou vaše další profesní plány?

Jsem v létech, kdy bych měl bilancovat a předat co nejvíce ze svých materiálů a zkušeností dalším rekultivačním generacím. Výstavy stále běží, poslední je v Kadani. Jsou zájmy i ze zahraničí. Dlouhodobě externě spolupracuji s ústeckou Univerzitou J. E. Purkyně. Jsem zván na akce ostravské Vysoké školy báňské a do Lednice na Zahradnickou fakultu Mendelovy univerzity. V Mostě a Litvínově přednáším na univerzitách třetího věku a ve školách v Mostě vyprávím, jak se dříve žilo. Mohl bych se pochlubit i stálou výzdobou ve věži mosteckého přesunutého kostela, národní památky. Svoji odbornou knihovnu předávám do Oblastního muzea v Mostě a rozsáhlý fotoarchiv postupně do fotobanky ČTK.

Vy asi nejste typ člověka, který si umí vychutnat poklidný život v penzi, že? Co vás žene kupředu?

Když o tom uvažuji, tak je to životní předsevzetí udělat všechno pro obnovu Mostecké pánve. Za těch 60 let jsem nasbíral mnoho zkušeností, takže je snad naprosto logické, že bych je chtěl co nejvíc využít a předat následovníkům.

Autor: , tisková mluvčí ČSÚ
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Statistika umí prokázat změnu krajiny

Ing. Stanislav Štýs, DrSc.

Jeho černobílé fotografie nás vracejí do černé minulosti oblasti severních Čech zdevastovaných těžbou hnědého uhlí. O to pak veseleji působí barevné snímky již zrekultivované půdy s rozsáhlými vodními plochami. „Pokud u nás budeme mít fantastickou krajinu s obrovskou zásobárnou vody, bude tato oblast nesmírně cenná,“ říká vědec Stanislav Štýs, který proslavil českou rekultivační školu.