Rychlý přechod k tržní ekonomice si vybral svou daň

VYDÁNÍ: 11-12/2016
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Od pádu berlínské zdi uplynulo už více než čtvrt století. Přesto se s následky z uskutečněných reforem v souvislosti přechodu od socialistického k tržnímu modelu ekonomiky dodnes potýkají všechny tzv. tranzitní země. Jaké jsou sociální podmínky dětí a rodin v těchto 28 státech, monitoruje Fond dětí a mládeže OSN (UNICEF) už od počátku 90. let.

Souhrnně vzato, výsledky dosažené tranzitními zeměmi v posledních 25 letech nejsou jednoznačné. V oblasti tvorby hmotných statků došlo k přiblížení k úrovni srovnatelných zemí s tržní ekonomikou. V náročnějších podmínkách, které ovlivňují délku a kvalitu života, se jim však vyspělejší ekonomiky spíše vzdálily. Navíc některé tranzitní země dodnes platí vysokou cenu za svou společensko-ekonomickou transformaci například poklesem stavu populace, rozšířením chudoby, zhoršením zdravotní situace nebo zvýšením kriminality. Vše nasvědčuje tomu, že v historicky dohledné době dostihne vyspělé tržní ekonomiky jen část z nich.

Tranzitní země podle dělení UNICEF

UNICEF je pro své analytické činnosti člení na dvě základní skupiny: země střední a východní Evropy a postsovětské země. Prvou skupinu lze blíže členit na země středoevropské (Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko a Slovinsko) a balkánské (Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora, Makedonie, Albánie, Rumunsko a Bulharsko). Druhou rozděluje na pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko a Litva), západní postsovětské (Bělorusko, Rusko, Ukrajina a Moldávie), Kavkaz (Gruzie, Ázerbájdžán a Arménie) a země střední Asie (Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán).

Tranzitní země podle dělení UNICEF

Tranzitní země podle dělení UNICEF

Nerovná startovní čára

Přestože jsou tranzitní země zatíženy v zásadě stejným dědictvím centralizace politického a ekonomického života, vstoupily počátkem 90. let na cestu reforem za značně odlišných podmínek. Cestou reforem se totiž vydaly jak země malé (například Estonsko s 1,5 mil. obyvatel), tak i značně rozsáhlé, jako je například Rusko. Jejich demografické perspektivy byly proto velmi nerovné. Zatímco celková míra porodnosti ve Slovinsku dosahovala úrovně 1,5 (počet dětí na 1 ženu ve věku 15–49 let), tak v Tádžikistánu to bylo více než 5 dětí. Zejména v důsledku rozdílné porodnosti byl značně proměnlivý podíl závislých osob ve věku 0–14 let a 65+ na celkové populaci. Ve zmíněném Slovinsku činil jen 46 %, zatímco v Tádžikistánu více než 88 %.
Příklady maxim a minim jsou svým způsobem vždy extrémní a tak je vhodné pro úplnější představu uvést průměrné hodnoty, tj. 2,4 dítěte pro míru porodnosti a 56 % pro míru závislosti v celé skupině tranzitních zemí.

Porovnávání zemí je relativní

Spolu s demografickými předpoklady se značně lišila i výchozí hospodářská výkonnost jednotlivých zemí. V tomto směru lze v polovině 90. let minulého století najít až propastné rozdíly. Tak například zatímco v ekonomicky nejvyspělejším Slovinsku dosahovala úroveň HDP na 1 obyvatele (ve srovnatelných cenách roku 2005) více než 12 420 dolarů, v Tádžikistánu to bylo jen 250 dolarů, což je téměř 50krát méně. Ukazuje se však, že vyjadřovat úroveň našeho života, a to i v položce „pouhého“ bohatství, v číslech, je velmi ošidné.
Pokud bychom porovnávali úroveň HDP na obyvatele v paritě kupní síly, nebyli na tom na počátku tranzitních reforem Slovinci až 50krát lépe než Tádžikové, ale asi „jen“ 14krát. V zásadě platí nepřímo úměrný vztah mezi ekonomickou vyspělostí země a diferencí výše HDP nepřepočteného a přepočteného podle parity kupní síly. Vezme-li se do hry domácí cenová úroveň, struktura trhu a podíl šedé až černé ekonomiky, je porovnání pro chudší země méně příkré a rozdíly v ekonomické výkonnosti mezi výše uvedenými regiony jsou nižší. V paritě kupní síly uvedeného ukazatele předčila střední Evropa jako nejbohatší region poslední Kavkaz téměř šestinásobně, zatímco pobaltské státy, jako druhé v pořadí, za ní zaostaly jen o 30 % (Balkán o 43 %, západní postsovětské země o 44 % a střední Asie až o 66 %).

Vývoj HDP na 1 obyv. v paritě kupní síly v letech 1996–2014 (v dolarech)

Vývoj HDP na 1 obyv. v paritě kupní síly v letech 1996–2014

Ve srovnání se třemi vyspělými státy

Je namístě porovnat výchozí pozici tranzitních zemí i s odpovídajícími zeměmi s tržní ekonomikou. Pro tento účel však musíme zvolit „spravedlivý“ etalon. V úvahu – pro historickou i geografickou blízkost s tranzitními zeměmi střední Evropy, Pobaltí a ostatními včetně střední Asie – připadají nejvíce tržní ekonomiky Rakouska, Finska a Turecka. Pokud bychom stanovili průměrnou úroveň jejich HDP na 1 obyvatele (v paritě kupní síly za rok 1996) ve výši 8 593 dolarů jako 100 %, pak by tranzitní země střední Evropy dosahovaly úrovně 114,5 % (v porovnání s evropským Rakouskem a Finskem však pouze 47,7 %), pobaltské země 76 %, Balkán 64 %, postsovětský západ necelých 57 %, střední Asie necelých 35 % a Kavkaz pouze 20 %. Tranzitní země jako celek v roce 1996 (za který se provádělo mezinárodní porovnání v daném ukazateli) dosahovaly jen 62,6 % průměrné úrovně (celku) tří porovnatelných tržních ekonomik.

Ne vše lze měřit penězi

Ne vše se dá přepočítat na peněžní jednotky, ať už jakkoli pevné měny. Tak významné skutečnosti, mezi které patří například střední délka života, zdravotní charakteristiky populace, úroveň vzdělání, stupeň sociální ochrany či míra kriminality, mají ke kvantitativnímu ukazateli ekonomického výkonu země jen více či méně zprostředkovaný vztah. Dokládá to i případ již vícekrát zmíněného Tádžikistánu. I přes nižší hladinu HDP na obyvatele v něm byla například úroveň gramotnosti a zaměstnanosti žen vyšší než v Turecku – členské zemi OECD. Podobné pozoruhodné odchylky (příkladem odjinud by mohla být relativně vysoká úroveň kubánského zdravotnictví) nasvědčují tomu, že vzorec centralizovaného uspořádání společnosti a ekonomiky vede k jiným výsledkům v porovnání s těmi, které odpovídají vývoji v tržním prostředí. Pozitivní odchylky se projevují přirozeně tam, kam daný systém napře svou pozornost. Ve výše uvedených případech je to sociální oblast. Naopak na jiné sféry života společnosti zřejmě zbývají výrazné negativní odchylky.

Průměrná roční dynamika HDP středoevropských zemí v předkrizovém (2004–2008) a v krizovém ( 2008–2013) období (v %,  ve stálých cenách roku 2005)

Průměrná roční dynamika HDP středoevropských zemí v předkrizovém (2004–2008) a v krizovém ( 2008–2013) období (v %,  ve stálých cenách roku 2005)

Co ukázaly kvalitativní ukazatele

Ústřední postavení mezi ukazateli vypovídajícími o kvalitě života zaujímá střední délka života. Ta byla na počátku 90. let v tranzitních zemích nejdelší v případě mužů v Makedonii (70,3 let) a v případě žen ve Slovinsku (77,3 let). Naopak v Turkmenistánu byla nejkratší (v populaci mužů o 7,4 a v populaci žen o 7,6 let). Za obě pohlaví a za všechny tranzitní země činila střední délka života 70,7 let. V porovnání s Rakouskem, Finskem a Tureckem, kde v roce 1990 činila 72,9 let, to bylo o 2,2 roku méně a (měřeno procentním podílem) tranzitní země tak v tomto významném ukazateli dosahovaly až 97 % průměrné úrovně tržních ekonomik.
V dalších významných ukazatelích v oblasti zdravotnictví (počet zemřelých do jednoho roku života, podíl veřejných výdajů na zdravotnictví z HDP), vzdělávání (podíl zapsaných do terciárního vzdělávání a veřejných výdajů na vzdělávání z HDP) i sociální ochrany (míra ohrožení chudobou, podíl veřejných výdajů na sociální ochranu na HDP) se na předních pozicích tranzitních zemí nacházelo Slovinsko, Česká republika či Polsko. Na posledních příčkách se umístily země středoasijské či kavkazské. Výjimkou z pravidla byla Ukrajina, která vykázala nejvyšší míru ohrožení chudobou.

Kvalita statistických dat je sporná

V případě statistiky kriminality v tranzitních zemích – nejnižší počet registrovaných trestných činů na 100 tis. obyvatel byl v Ázerbájdžánu (215 trestných činů), nejvyšší pak v Maďarsku (3 288 trestných činů) – ale i v jiných souvislostech vyvstává otázka, jak kvalitní jsou předložená statistická data. Zjednodušeně lze říci, že s poklesem ekonomicko-sociální úrovně země klesá i věrohodnost statistických dat. Tu navíc snižuje i rostoucí podíl šedé a černé ekonomiky. Dalším problémem je, že některé země ne vždy a ne za všechna léta předložily požadované údaje. To vše komplikuje až znemožňuje mezinárodní komparace ukazatelů a formulace odpovídajících závěrů. Nicméně je třeba dodat, že využití celé soustavy vzájemně souvisejících a doplňujících se indikátorů umožňuje ve výsledku charakterizovat úroveň jednotlivých zemí a oblastí s přijatelnou přesností.

Obyvatel v tranzitních zemích ubylo

Rychlý přechod k tržním podmínkám si na tranzitních zemích vyžádal svou daň. Při pohledu na časové řady dat nás zarazí pokles počtu obyvatel většiny z nich. Jen v deseti z osmadvaceti zemí počet obyvatel za poslední čtvrtstoletí vzrostl. Měřeno průměrným ročním stavem populace, dosáhl její pokles mezi roky 1990 a 2014 více než 0,6 %, zatímco ve srovnatelných třech zemích tržní ekonomiky se zvýšil o 29 %. K nejhlubšímu poklesu došlo v Gruzii (o 24,4 %), dále v Moldávii (o 18,5 %), v Bulharsku (o 17,1 %), v Arménii (o 15,0 %) a na Ukrajině (o 14,8 %).
Nejrychleji klesal počet obyvatel v průběhu 90. let. Hlavní příčinou nebyla snižující se míra porodnosti, ale ekonomická emigrace. Na druhé straně se v důsledku vysoké míry porodnosti a přetrvávání tradičního životního stylu zvýšil stav populace ve středoasijských zemích (o více než 34 %). V souvislosti s velmi dynamickým hospodářským růstem se počet obyvatel zvýšil také v Ázerbájdžánu (téměř o 33 %). O řád méně přibylo obyvatel v některých v evropských zemích (Slovinsko, ČR, Slovensko a Makedonie).

Střední délka života ve vybraných zemích, 1990–2014 (v letech)

Střední délka života ve vybraných zemích, 1990–2014 (v letech)

Makro přechod přináší makro potíže

Nezanedbatelnou cenou tranzitu byl pokles tvorby HDP. V přepočtu na jednoho obyvatele (ve srovnatelných cenách za rok 2005) se pohyboval mezi 4 % (Maďarsko) až 72 % (Tádžikistán). V jednotlivých regionech měl odlišný průběh. Zatímco ve středoevropských zemích byl pokles krátký a nevýrazný (dva až tři roky a zhruba do 10 %), na Balkáně trval kolem deseti let a dosahoval 20 až 40 %. Na Kavkazu trval pokles tvorby HDP 13 let a dosáhl 60 a více procent. V pěti hospodářsky nejméně úspěšných zemích (Moldávie, Ukrajina, Gruzie, Kyrgyzstán a Tádžikistán) nebyla „předtranzitní“ úroveň HDP překročena ani v roce 2014.
I přes snížení počtu obyvatel v produktivním věku se ve většině tranzitních zemí zvyšovala míra nezaměstnanosti. Nejvíce zatím zasáhla středoevropské země, Pobaltí a Balkán. V západních a asijských postsovětských zemích do roku 2014 nepřekročila ani 3% úroveň, což se může v dalších letech změnit k horšímu. Naopak, ve středoevropských zemích začala už míra nezaměstnanosti klesat.
S rozšiřujícím se ohrožením chudobou v postsovětských zemích dochází ke zhoršení zdravotní situace obyvatel. Například výskyt TBC se od roku 1990 zhruba zdvojnásobil v Gruzii, Arménii, Moldávii a v Kyrgyzstánu. V neposlední řadě se zhoršila i bezpečnostní situace, zejména na Balkáně a v Pobaltí (měřeno počtem registrovaných trestných činů pak více než čtyřnásobně v Rumunsku).

Horší výchozí postavení přineslo relativně lepší výsledky

Nejvyšší dynamiku rozvoje vykazují země, které měly horší výchozí postavení. Dobrým příkladem je Ázerbájdžán, jehož úroveň HDP na obyvatele (ve stálých cenách roku 1995) prudce vzrostla z 488 dolarů v roce 1995 na 3 276 dolarů v roce 2014 (tj. ročně průměrně o 10,54 %). Podobně tomu bylo v Bosně a Hercegovině a méně výrazně v Arménii.
Zajímavým případem je Bělorusko, kde roční tempo růstu dosáhlo 6,47 %. I přes přetrvávající tradiční přístupy vykazuje tato země relativně příznivé výsledky jak v kvantitativních (vývoj populace, HDP, míra nezaměstnanosti), tak i kvalitativních ukazatelích (věk dožití, výsledky zdravotnictví, podíl studentů v terciárním vzdělávání, míra chudoby, kriminalita).
Na nejnižších příčkách žebříčku dynamiky HDP jsou za období 1995 až 2014 zejména země s jeho vyšší počáteční úrovní, jako jsou Česká republika (průměrný roční přírůstek 2,17 %), Slovinsko (2,31 %) a Maďarsko (2,4 %). Znatelně lepších výsledků v této skupině zemí dosáhlo Polsko (4,11 %) a Slovensko (3,87 %). Naopak za očekáváním zůstaly Makedonie (2,45 %), Ukrajina (2,60 %), Moldávie (3,24 %), Kyrgyzstán (3,34 %) a Tádžikistán (3,79 %).
V hodnocení dynamiky ostatních kvalitativních ukazatelů je pořadí ve většině případů opačné. Nejrychleji se mezi roky 1990 a 2014 prodlužovala střední délka života ve středoevropských zemích, a to asi o 11 % v případě mužů a 8 % v případě žen. V pobaltských a balkánských zemích to bylo zhruba o 7 a 6 % a v ostatních zemích o 4 a 3 %. Při hodnocení vývoje tohoto indikátoru se ukazuje (i když ne příliš silně) přímo úměrný vztah mezi stupněm společensko-ekonomického rozvoje země a snižováním rozdílu mezi střední délkou života mužů a žen.
Také v oblasti zdravotních ukazatelů byly středoevropské země nejúspěšnější (pokles výskyt TBC, snižování počtu zemřelých do jednoho roku věku). V ostatních ukazatelích (zapsaní do terciárního vzdělávání, podíly HDP vydané na zdravotnictví, vzdělávání a sociální ochranu, míra ohrožení chudobou) se projevil výše uvedený efekt nižší výchozí základny a s ní spojených vyšších temp růstu.

Jak se tranzitní země přiblížily tržním ekonomikám?

Vrátíme-li se k údajům o HDP v paritě kupní síly a třem vybraným srovnatelným zemím s tržní ekonomikou, lze říci, že tranzitní země jako celek za 18 let pokročily z úrovně 63 % (HDP tržních ekonomik na jednoho obyvatele) na úroveň 84 %. Jejich předstih tak snížily téměř o 60 %.
Zdá se, že hromadění statků je snadnější než zlepšování složité sféry nehmotných podmínek života. Porovnání v ukazateli střední délky života, jehož hodnota je ovlivněna úrovní zdravotnictví, vzdělání, pracovními podmínkami, mírou chudoby a dalšími vlivy, již tak příznivě pro tranzitní země nevyznívá. Zatímco mezi roky 1990 a 2014 došlo ve srovnatelných tržních ekonomikách ke zvýšení průměrné hodnoty střední délky života ukazatele o 7,7 %, tj. o 5,6 roku, v tranzitních zemích to bylo jen o 6,2 %, tedy o 4,4 roku. To znamená pokles o 1,3 p. b. z původních 97,0 na 95,7 %. Tempo vybraných tržních zemí v prodlužování věku dožití předčily jen středoevropské tranzitní země, mírně za ním zaostalo i Pobaltí.

Jak si vede Česká republika

V rámci tranzitních zemí je ČR v objemu vytvořeného HDP na obyvatele (ve stálých cenách) na třetím místě za Slovinskem a Slovenskem. V porovnání HDP přepočteného do parity kupní síly ČR mírně předstihla druhé Slovinsko. V tempech tvorby HDP v období 1995–2014 se v rámci pěti středoevropských zemí ocitla na posledním místě. Slovensku a zejména Polsku se bez závažnějších obtíží podařilo překonat i krizové období  let 2008–2013. Naopak ČR spolu se Slovinskem a Maďarskem se v těchto letech nevyhnula ekonomickému poklesu. A tak se k České republice ostatní země, které ji zatím nepředběhly, rok co rok o kousek přibližují.
V ukazateli střední délky života je ČR v rámci středoevropských zemí na druhé příčce žebříčku (za Slovinskem zaostává o dva roky), v dynamice jejího prodlužování je však na prvním místě.
Porovnání s tržními ekonomikami je méně radostné. V případě ČR je jistě namístě vybrat si pro tento účel z etalonu tržních ekonomik historicky i geograficky nejbližší Rakousko. V úrovni HDP na obyvatele (v paritě kupní síly) se k němu ČR přiblížila jen mírně. Od roku 1996 pokročila z 63,3 na 64,6 % rakouské úrovně. To je jen nepatrný krůček (o 1,3 p. b.) v porovnání se skokem, který se podařil tranzitním zemím jako celku (+21 p. b.).
Mnohem lépe se ČR daří v prodlužování věku dožití. Náskok Rakouska z roku 1990 (75,8 let) zkrátila do roku 2014 o 1,5 roku (ze 4,2 na 2,7 roku).

Autor: , odbor statistik rozvoje společnosti
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Růst HDP v Evropské unii zrychlil

Ilustrační foto

České hospodářství patří mezi nejrychleji rostoucí v zemích EU. Dařilo se však většině ekonomik Unie.

Závěr roku 2016 přinesl zlom v cenovém vývoji

ilustrativní obrázek

Ekonomický vývoj v roce 2016 byl příznivý. Rostl hrubý domácí produkt a výsledky zahraničního obchodu dosáhly nového maxima, zlepšovala se i situace na trhu práce. Nejvýznamnější bylo oživení cenového růstu v posledním čtvrtletí.

Spotřeba domácností táhla růst HDP

ilustrativní obrázek

Hospodářský růst během prvních tří čtvrtletí roku 2016 zpomaloval. Za vysokou ekonomickou dynamikou roku 2015 stála výjimečná kombinace růstových faktorů. Tato situace se však již v loňském roce znovu neopakovala.

Dlouhodobá spolupráce UNICEF a ČSÚ

UNICEF – Dětský fond OSN dlouhodobě využívá kompletní databázi ČSÚ o sociální a ekonomické situaci dětí, mládeže a žen.