Adekvační problém v ekonomické či sociální statistice

VYDÁNÍ: 03/2017
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Adekvační problém je pojmem, který málokdo z nás slyšel, a přesto jsme okolo něj už kroužili v mnoha našich článcích. Oč se tedy jedná?

Začněme obecně. Ekonomická a sociální statistika se pomocí svých ukazatelů snaží co nejlépe zachytit (popsat) jevy, ke kterým ve společnosti dochází a které se různé vědní obory rozhodly zkoumat. K tomuto účelu si věda jasně definuje teoretické pojmy, pod kterými si i v obecné rovině každý z nás obvykle něco představí. Řekněme například, že zkoumáme všeobecný nárůst cenové hladiny v ekonomice, čili inflaci.
Pokud chceme inflaci zkoumat, je třeba ji měřit (kvantifikovat). A v ten moment se vynoří adekvační problém, neboli problém přiřazení statistických ukazatelů teoretickým, například ekonomickým, pojmům. Je totiž otázkou, jaký zvolit ukazatel, aby co nejlépe postihl jev, který zkoumáme. V případě vývoje cen je nejčastěji zmiňován index spotřebitelských cen. Ten však sleduje ceny jen z pohledu spotřebitele. V ekonomice ale existují i jiné ceny, třeba ty, za které si zboží mezi sebou prodávají firmy. Proto máme další cenové ukazatele, například indexy cen výrobců. Ani ty však nevypovídají o všeobecné cenové hladině přímo. Jinými slovy, ani jeden z výše zmíněných indexů nevypovídá zcela „adekvátně“ (plně) o jevu, který si teorie vymezila a který chceme zkoumat. K tomuto účelu totiž ani nebyly zkonstruovány, není to jejich chyba… Přesto se pro tento účel občas používají. Jsou k dispozici rychle, a proto z nich lze na jejich základě (při vědomí adekvačního problému) alespoň částečně usuzovat, jak se celková cenová hladina v ekonomice vyvíjí.
Svým obsahem je všeobecné cenové hladině nejblíže deflátor HDP. Ten však zase není k dispozici tak často (čtvrtletně) jako třeba index spotřebitelských cen (měsíčně), a hlavně jeho konstrukce trvá podstatně déle. A mohli bychom definovat i jiné ukazatele, které by mohly inflaci vyčíslit. Ale jejich praktická konstrukce by byla asi ještě náročnější, nákladnější a trvala by déle. Statistická praxe je kompromisem mezi tím, co jsme si teoreticky vymezili, a tím, co je prakticky možné a včas dostupné. A proto také často existuje více ukazatelů měřících jeden a tentýž jev, ale z různých pohledů.
Adekvační problém se samozřejmě netýká pouze inflace, ale v podstatě jakýchkoliv pojmů, ke kterým přiřazujeme statistický ukazatel. Ať už se jedná o nezaměstnanost, chudobu, ekonomickou výkonnost, zahraniční obchod nebo zcela jiné oblasti zkoumání.
Představme si zcela hypotetický příklad: ve městě jsme vybudovali nová dětská hřiště a chceme zjistit, zda jsou oblíbená. Zkoumáme tedy oblíbenost dětských hřišť. Každý si pod tímto pojmem intuitivně něco představí. Jak ale oblíbenost měřit? Podle rozjasněných očí a úsměvů na tváři? Podle výskotu? Podle počtu rodinných hádek typu „nechci jít nakupovat, chci na hřiště“? Hezké nápady a možná by skutečně nejlépe vystihly podstatu oblíbenosti, ale prakticky těžko uchopitelné. Musíme tedy najít kompromis mezi obecnou představou „oblíbenosti“ a praktickými možnostmi: budeme měřit návštěvnost. Definujeme dva odlišné ukazatele: rychlost ošoupání klouzačky a dobu strávenou na hřišti. Jedno lze změřit šuplérou (levnější, ale jednou ročně), druhé instalací turniketu u branky (dražší, ale měsíčně). A co vzít v úvahu materiál klouzačky nebo výrostky, kteří lezou přes plot?
Oblíbenost: tak jednoduchý pojem a tolik otázek! A to jsme ještě ani nestanovili hranice oblíbenosti. Je za oblíbené hřiště možné považovat to, kde se klouzačka ošoupe o 3 mm nebo o 5 mm za rok? Když tam dítě stráví v průměru 15 nebo 30 minut? Všechny tyto věci musí vzít do úvahy statistik, který ukazatele teoreticky vymezí a prakticky zkonstruuje.
Adekvačního problému by si měli být vědomi i uživatelé při interpretaci výsledků. Ano, ukazatele jsou nedokonalé. Neměří dětskou radost, ale pouze návštěvnost. Měří prostě to, co by mohlo nejvíce vypovídat o oblíbenosti hřiště a co lze měřit rozumnými nástroji.

Autor: , vedoucí oddělení čtvrtletních odhadů
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Trable s „koláči“

Trable s „koláči“

Koláčové grafy jsou jedním z nejlepších způsobů, jak znázornit strukturu celku. „Koláče“ se používají jako dobrá pomůcka k vysvětlení polovin, třetin, čtvrtin…, podílů…, procent. Intuitivně každý chápe, že jeden celý koláč je jeden celek. Že představuje 100 % a lze ho rozdělit na různě velké dílky, z nichž lze sestavit zase jen jeden koláč (pokud někdo kousek nesní). Občas se však stává, že se při prezentaci údajů používají koláčové grafy nevhodně, nebo dokonce nesprávně. Uveďme tři příklady.

Měřítko u sloupcových grafů

Měřítko u sloupcových grafů

Dobrý obrázek dokáže často vyjádřit více než obsáhlý popis. To platí jak o fotografii, tak o grafu. Vnímáme je totiž intuitivně a všímáme si jich dřív, než začneme (pokud vůbec) číst text.

Zdánlivé slovíčkaření: odhady, predikce a měření

Zdánlivé slovíčkaření:  odhady, predikce a měření

K mylné interpretaci statistických ukazatelů nebo nepochopení jejich významu dochází mnohdy pouze vinou nevyjasněné terminologie. Znáte to, jeden mluví o voze a druhý o koze… A přitom by úplně stačilo nejprve si vyjasnit pojmy. Vezměme například „odhad“, „predikci“ a „měření“. Někdy se zaměňuje „odhad“ a „měření“, jindy zase „odhad“ a „predikce“. Není se co divit, že pak dochází ke zmatkům.

Nezaměstnanost, 1 jev – 2 ukazatele

Nezaměstnanost, 1 jev – 2 ukazatele

Pokud chceme v České republice zkoumat nezaměstnanost, nabízí se nám dva základní ukazatele. Jsou jimi míra nezaměstnanosti a podíl nezaměstnaných osob. Oba ukazatele sledují tentýž jev, nezaměstnanost, a přesto je každý z nich jiný a poskytuje jiné výsledky. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Meziroční, mezičtvrtletní a bazický index

Meziroční, mezičtvrtletní a bazický index

Indexy jsou základ, to vám potvrdí každý správný statistik. Jsou klíčovým nástrojem pro jakékoliv porovnávání v čase či prostoru. Zaměřme se na tři indexy, které uživatel často potkává: meziroční, mezičtvrtletní a bazický.

Rozptyl, směrodatná odchylka a variační koeficient

Rozptyl, směrodatná odchylka a variační koeficient

O tom, že průměrná mzda neznamená, že polovina lidí bere podprůměrnou mzdu a polovina nadprůměrnou, jsme hovořili již dříve.

Stejné ceny, stejné váhy

Stejné ceny, stejné váhy

Dosud jsme se věnovali tématům reálného růstu, řetězení, konceptu srovnatelných cen a jejich neaditivnosti.

Neaditivnost zřetězených cen

Při vysvětlování termínu neaditivnost časových řad se vraťme k příkladům z posledních dvou článků.

Řetězení a srovnatelné ceny (referenčního roku)

Řetězení a srovnatelné ceny  (referenčního roku)

V minulém vydání časopisu Statistika&My jsme se věnovali rozdílu mezi reálným a nominálním vývojem. Spolu s ním souvisí i pojmy řetězení a srovnatelné ceny referenčního roku.

Statistika není evidence

Statistika není evidence

Co je to statistika? Když potlačíme hluboce zakořeněné nutkání začít zpívat nesmrtelné písně z pohádky Princové jsou na draka, je asi pro většinu lidí „statistika“ pouze synonymem pro jakékoliv „číslo“. To by však bylo až příliš jednoduché.

Jak se měří zahraniční obchod

Jak se měří zahraniční obchod

Česká republika je závislá na zahraničním obchodě se zbožím. Jak se zahraniční obchod měří nebo, chcete-li, odhaduje?

Posuzujme statistické ukazatele kriticky

Posuzujme statistické ukazatele kriticky

Někdy mají i ty nejjednodušší statistické ukazatele svůj pravý význam trochu skrytý. A ten nakonec může vést ke zcela jiným závěrům, než by na první pohled data naznačovala. ČSÚ uvádí pár typických příkladů, kdy je třeba zpozornět a věnovat číslům i druhou myšlenku.

Procentní bod a procento

Procentní bod a procento

V analýzách a komentářích se tu a tam objevuje pojem „procentní bod“.