Očkování může zabránit zbytečným úmrtím dětí

VYDÁNÍ: 04/2017
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Podle zdrojů Světové zdravotnické organizace a Dětského fondu OSN se od roku 1990 podařilo za 25 let snížit počet zemřelých dětí mladších pěti let díky očkování z 12,6 mil. na polovinu. Přesto stále přibližně 1,5 mil. dětí ročně umírá ještě před dosažením věku jednoho roku na nemoci, kterým je možno zabránit očkováním.

Motto letošního Světového týdne očkování, který se každoročně koná na konci dubna, je Překlenutí propasti. Světová zdravotnická organizace (WHO) se tak ve spolupráci s Dětským fondem OSN (UNICEF) snaží zpřístupnit očkovací programy pro každé dítě kdekoliv na světě. Zdůrazňuje však význam očkování během celého života, tedy i u dospívajících a mezi dospělou populací.
Celosvětový očkovací akční plán v roce 2012 odsouhlasilo svým podpisem celkem 194 členských států OSN. Tím se přihlásily k dosažení cílů tohoto plánu do roku 2020.

Šestina dětí v Africe není očkována

Podle UNICEF se každoročně každému šestému narozenému dítěti nedostane v prvním roce života základní sady očkování. To má za následek úmrtí zhruba osminy z nich. V roce 2015 bylo podle údajů UNICEF a WHO 86 % dětské populace očkováno proti záškrtu, tetanu, černému kašli. Od roku 2010 se tak již proočkovanost proti těmto třem nemocem na celosvětové úrovni pohybuje nad hranicí 80 %. Nicméně rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou obrovské. Mezi africkými státy nejsou výjimkou ty, v nichž se očkování dostane k méně než šesti dětem z deseti. Avšak jsou zde i země, například Maroko či Tunisko, kde se proočkovanost proti záškrtu, tetanu a černému kašli pohybuje mezi 95 až 100 %. To je více než u některých zemí v Evropě, kde například v Itálii či Bulharsku je tento podíl v rozmezí 90 až 95 %, ale na Ukrajině v roce 2015 nedosahoval ani 60 %.
Situace v míře proočkovanosti se od roku 2000 v mnoha zemích světa změnila. Ve většině případů to znamenalo, že se očkování dostává většímu počtu i podílu dětí. Největší změny byly zaznamenány v Indii, Etiopii či Demokratické republice Kongo, kde na přelomu tisíciletí se výše zmíněná trojice vakcín dostávala k méně než čtyřem dětem z deseti, zatímco v roce 2015 už bylo sedm až osm dětí z daného populačního ročníku očkováno. Opačnou situaci lze pozorovat na Ukrajině, Sýrii či v Iráku, tedy v oblastech válečných konfliktů, kde je nedostatek vakcín a také problém s jejich distribucí.

Šest cílů globálního očkovacího akčního plánu who

• 90% proočkovanost dětské populace třemi dávkami vakcíny proti záškrtu, tetanu a černému kašli.
• Redukce úmrtnosti na spalničky. Eliminovat spalničky minimálně ve čtyřech regionech WHO.
• Eliminace zarděnek minimálně ve dvou WHO regionech.
• Eliminace tetanu u novorozenců a jejich matek (neonatální a gynekologický tetanus) v 59 zemích.
• Vymýcení přenosné dětské obrny na celém světě.
• Zavedení minimálně jedné nebo více nových nebo nevyužitých vakcín nejméně v 90 nízko nebo středně příjmových zemích.

V Evropě už 15 let bez obrny

Díky různým imunizačním programům pod patronací WHO a UNICEF bylo v posledních 30 letech dosaženo mnoho úspěchů. Evropský region WHO je od roku 2002 označen jako „polio-free“ (úplně zproštěn obrny) a v posledním desetiletí se počet případů spalniček v regionu snížil o více než 90 %. Například pouze jeden WHO region deklaroval eliminaci spalniček, sedmina dětí není očkována ani jednou dávkou proti spalničkám. Polovina všech dětí neabsolvovala očkování proti zarděnkám, ve dvou zemích světa zůstává endemický výskyt virové dětské obrny. Více ZDE.

Autor: , odbor vnější komunikace
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Na co nejčastěji umíráme my, Evropané

ilustrativní fotka

V období 2006 až 2014 umírali obyvatelé České republiky a členských zemí EU28 nejčastěji na nemoci oběhové soustavy, novotvary a nemoci dýchací soustavy. Z pohledu intenzity úmrtnosti zaostávalo Česko za Unií u všech nejčastějších příčin úmrtí. Výjimkou byly nemoci dýchací soustavy, v těch dosahujeme lepších hodnot.

O kolik roků žijí ženatí muži a vdané ženy déle?

ilustrativní fotka

V posledních dvou desetiletích se zlepšila úmrtnost mužů i žen všech rodinných stavů. Rozdíly v úrovni úmrtnosti osob jednotlivých rodinných stavů, vyjádřené nadějí dožití třicetiletých, však byly a jsou pořád poměrně výrazné. Větší jsou pak u mužů než u žen.

Kdy přibývá zemřelých?

Ilustrativní foto

Počet zemřelých obyvatel ČR měl od počátku 80. let 20. století, kdy roční úhrn převyšoval 130 tis. osob, dlouhodobě klesající trend. Minimum, 104,4 tis., připadlo na rok 2006. V posledním desetiletí má naopak počet zemřelých spíše mírně rostoucí tendenci.

Autorem prvních úmrtnostních tabulek byl anglický astronom

Jitka Langhamrová_náhled

Jak se u nás v průběhu staletí měnila délka života a co nás čeká v budoucnosti, vysvětluje demografka Jitka Langhamrová, vedoucí katedry demografie na Vysoké škole ekonomické v Praze a předsedkyně České demografické společnosti. Podle ní demografy nejvíce šokovaly změny, ke kterým u nás došlo po roce 1989.

Úmrtnost podle rodinného stavu

ilustrační foto

V článku v únorovém vydání časopisu Statistika&My O kolik roků žijí ženatí muži a vdané ženy déle? je analyzována úmrtnost svobodných, ženatých/vdaných, rozvedených a ovdovělých ve věku 30 a více let.

Diagnózy a pohlaví ovlivňují výdaje zdravotních pojišťoven

ilustrativní fotka

Zdravotní pojišťovny vydaly v roce 2015 na zdravotní péči 234,7 mld. Kč, tedy 65,6 % z celkových výdajů na zdravotní péči v ČR. Na léčbu nemocí oběhové soustavy šlo celkem 27,1 mld. Kč. Léčba onkologických onemocnění stála téměř 24 mld. Kč, což je zatím historicky nejvyšší částka.