Ze zastoupení odcházím se smíšenými pocity

VYDÁNÍ: 09/2017
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Na Stálé zastoupení ČR při EU v Bruselu odjížděl statistický atašé Jindřich Trejbal jako realista. „Ze všech schůzek a jednání jsem však nabyl přesvědčení, že člověk se musí na jednotlivé postupy a jednání dívat nejen velmi realisticky, ale musí být zároveň připraven i bojovat za to, čeho chce dosáhnout,“ říká diplomat.

Kolik lidí působí ve Stálém zastoupení ČR při EU a jaký je rozsah agend, které pro Českou republiku zajišťují?

V současné době je to asi 55 až 60 diplomatů. Ti všichni se snaží hájit a prosazovat český zájem. Stálé zastoupení primárně zajišťuje zájem České republiky jednak v Radě EU, což je jedna z hlavních institucí Evropské unie, a pak také vůči dalším institucím včetně Euro­statu, resp. celému evropskému statistickému systému.

Mají stálá zastoupení v Evropské unii i ostatní členské země? Jak intenzivně s nimi spolupracujete?

Ano, stálá zastoupení mají v Bruselu všechny členské země a jejich struktury i personální obsazení jsou obdobné. Samotná pracovní skupina pro statistiku je poměrně specifická tím, že je tzv. skupinou, která je zajišťovaná z ústředí. Od toho se odvíjí i zastoupení na jednotlivých jednáních skupiny v Bruselu. Většina zemí, a je to i případ České republiky, vysílá na jednání své zástupce z ústředí. V této souvislosti bych rád ocenil vysokou odbornou úroveň i profesionální přístup všech kolegů, se kterými jsem měl možnost se při práci na pozici atašé pro statistiku setkat. Jako statistický atašé působím spíše jako podpora těchto osob, případně jako záskok, když například expert z ústředí přijet nemůže. A od toho se odvíjí další spolupráce. Statistický atašé v Bruselu není fixně dán. Ne všechny členské státy takovou osobu mají. V některých případech je to bráno jako vedlejší činnost, kterou může vykonávat kdokoli na stálém zastoupení, což si myslím, že je škoda.

Proč si to myslíte?

Absence znalosti konkrétního dění na úrovni pracovní skupiny může někdy chybět, pokud se téma postupuje z pracovní skupiny na úroveň jednání velvyslanců. Toto byl případ tří legislativních návrhů za italského předsednictví, kdy podle mého názoru koordinační mechanismy nejen v rámci předsednictví, ale i v rámci dílčích členských zemí nefungovaly úplně optimálně. Výsledkem bylo odmítnutí návrhů právě na úrovni velvyslanců.

 

Ing. Jindřich Trejbal Ing. Jindřich Trejbal

Po ukončení studia na Fakultě mezinárodních vztahů na Vysoké škole ekonomické v Praze pracoval v letech 2004 až 2008 na Ministerstvu financí na odboru EU a mezinárodní vztahy, kde v závěru působil jako zástupce vedoucí oddělení Koordinace agendy EU. Dalších pět let pracoval v České národní bance v odboru EU a mezinárodních organizací. Od srpna 2013 až do srpna 2017 byl zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí a pracoval na Stálém zastoupení ČR při EU v Bruselu v oddělení finanční a kohezní politiky. Jako finanční rada (alternát) a finanční atašé se zabýval mj. obecnými hospodářsko-finančními otázkami včetně prohlubování hospodářské a měnové unie, prevence praní špinavých peněz a financování terorismu nebo bojem s podvody. Zpracovával též veškerou problematiku související se vztahy ke třetím zemím nebo financování rozvojové pomoci.

Můžete přiblížit, čím se od jiných oblastí, které se v Bruselu řeší, liší statistika?

Statistici mají jednu obrovskou výhodu, nebo já ji tak alespoň vnímám. V dalších oblastech, ve kterých působím, zpravidla kolegové v Evropské komisi, téměř potají, připraví nějaký návrh, ať už koncepčního nebo legislativního charakteru, a ten pak vydají a podstoupí diskuzi občanským státům a Evropskému parlamentu. Statistická témata fungují jinak. Už při tvorbě návrhu jsou statistická témata konzultována prostřednictvím struktury Eurostatu, resp. jeho pracovních skupin, a potom Výborem pro Evropský statistický systém. V podstatě to, co přijde do Rady, je už do jisté míry předjednáno. My, jako Česká republika už víme, co se nám na tom návrhu líbí, nebo nelíbí, a od toho se odvine naše konkrétní pozice. Podle toho pak na skupině diskutujeme a projednáváme i bilaterálně. Setkal jsem se s názorem, že pro některé kolegy jde vlastně o dvojí projednávání jedné záležitosti, o duplicitu. Z mého pohledu však takové vnímání není přesné. Zatímco projednávání na úrovni Eurostatu nebo Evropského statistického systému považuji za expertní, fáze projednávání v Radě, v pracovní skupině nebo ve Výboru stálých zástupců je třeba chápat jako jednání diplomatické, tedy poziční. Zde může dojít k odchýlení od výsledku projednávání na úrovni Eurostatu nebo Evropského statistického systému též z důvodu zapojení Evropského parlamentu. Naším záměrem by mělo být, aby nadále výsledný text legislativního návrhu byl vyhovující, v praxi proveditelný, a to při současném nezvýšení administrativní zátěže všech zapojených subjektů.

Jaká klíčová témata Evropská unie bude řešit v příštích dvou nebo třech letech?

Evropská unie stále řeší klíčová témata. Od zkušenějších kolegů jsem se dozvěděl, že to tak bylo v 70. i v 80. letech. Když si vzpomeneme na dobu nedávno minulou a do jisté míry stále doznívající, mám na mysli finanční krizi, dluhovou krizi, hospodářskou krizi, pak tyto krize stále doznívají a Evropská unie na ně nějakým způsobem reaguje.

Nicméně přichází další velké téma a tím je Brexit…

Ano, odchod třetí největší země Evropské unie bude mít velké dopady na fungování Unie a Evropské komise. Dotkne se rozhodovacích procedur a samozřejmě i rozpočtu Evropské unie. Z pozice diplomata a člena stálého zastoupení jsem měl možnost vidět, z jakých pozic vstupovala Česká republika do jednání, a hlavně z jakých pozic vstupovali pověření zástupci Evropské unie do jednání s Velkou Británií. Do toho všeho nám brzy začne jednání o tzv. víceletém finančním rámci, tedy o nastavení rozpočtu Evropské unie. Celá budoucnost Unie, šikovně nastolená ze strany Evropské komise, je předmětem současné diskuze. Letos v březnu byla zveřejněna tzv. Bílá kniha o budoucnosti Evropské unie. Na ni již nyní navázalo už pět tzv. reflexních zpráv. Nejzajímavější z ekonomicko-finančního pohledu jsou ty zprávy, které se týkají fungování hospodářství Unie a budoucnosti rozpočtu Evropské unie. Tato všechna témata se budou projednávat letos na podzim. Debata o nich pak vyvrcholí na prosincovém jednání Rady EU. Samozřejmě témata přicházejí, odcházejí. Nelze zapomenout na další obecná témata, například migraci.

Pracují se statistikou i vaši kolegové?

Kvalitní statistika je základním předpokladem mimo jiné vůbec pro vykonávání tzv. vícestranného rozpočtového dohledu, provádění Paktu o stabilitě a růstu nebo v rámci procedury při nadměrných nerovnováhách. Když budu konkrétní, jednotlivé články z časopisu Statistika&My inspirují nejenom mě, ale i další kolegy, abychom nalezli východiska pro pozici České republiky v dílčích agendách. Takže statistika rozhodně zajímá nejenom mě, ale i mé kolegy a nadřízené.

Vaše mise v létě skončila. S jakými pocity odcházíte?

Odcházím se smíšenými pocity. Do Bruselu jsem odjížděl s tím, že budu nahlížet na Evropskou unii a její fungování jako realista. Ze všech schůzek a jednání jsem však nabyl přesvědčení, že člověk se musí na jednotlivé postupy a jednání dívat nejen velmi realisticky, ale musí být zároveň připraven i bojovat za to, čeho chce dosáhnout. Pokud si Česká republika o dílčí věci neřekne, pak je velmi malá šance, že je obdrží. Pokud České republice něco vadí a včas se nevyjádří, opět je to špatně. Hlavní princip práce diplomata spočívá ve vysvětlování, ideálně ještě ve fázi, kdy se návrh teprve vytváří. Měl by vysvětlovat, v čem ten který návrh může pomoci nejenom České republice, ale i Evropské unii jako celku.

Jak důležité je načasování předání vaší agendy?

Můj nástupce již moji roli převzal. Kolegu jsem požádal, aby se včas zastavil za všemi, se kterými bude spolupracovat. Dobře fungující spolupráce, předávání informací, a to jak mezi expertními útvary, tak mezi koordinátory i napříč institucemi, je základním předpokladem pro to, aby byla národní pozice dobře definována. Potom už přichází na řadu technika, jak najít cestu, abychom našeho cíle dosáhli.

Jak vnímá návrat do Prahy vaše rodina?

Manželka a syn se do Prahy těšili. Návrat do vlasti lze vnímat v mnoha rovinách. Pokud člověk žije delší dobu v zahraničí, tak do jisté míry ztrácí sociální vazby nejen na širší rodinu, ale i na Českou republiku. Někomu pobyt v zahraničí vyhovuje, někdo je raději doma. U mě v tuto chvíli převládá spíše druhá možnost.

Autor: , místopředseda ČSÚ
Zatím zde není žádný komentář.