Čtyři z pěti Čechů se domluví cizí řečí

Ve druhé polovině roku 2016 zjišťoval ČSÚ při evropském šetření o vzdělávání dospělých úroveň znalosti cizích jazyků v české populaci. Ze šetření vyplynulo, že alespoň minimální znalost nějakého cizího jazyka mají necelé čtyři pětiny (79 %) Čechů ve věku 18–69 let.

Respondenti byli dotazováni, zda hovoří cizími jazyky, a pokud ano, na jaké úrovni. Uvedenou znalost ČSÚ neprověřoval, závisela především na zhodnocení vlastních znalostí dotazovaných. Mezi těmi, kteří žádný cizí jazyk neumějí, převažovali lidé starší padesáti let a ti, kteří dosáhli nejvýše středního vzdělání bez maturitní zkoušky. Další necelá čtvrtina populace (23 %) však disponovala pouze minimálními znalostmi cizích jazyků (nejčastěji se jednalo o ruštinu následovanou němčinou a až poté angličtinou). Nelze tedy předpokládat intenzivnější využití cizích řečí v pracovní či mimopracovní činnosti.

S rostoucím věkem jazykové znalosti ubývají

O alespoň základní znalosti jednoho či více cizích jazyků lze hovořit přibližně u 56 % populace ve věku 18–69 let. Vzhledem k historickému vývoji ČR a důrazu na studium cizích jazyků je zřejmé, že situace se významně liší v jednotlivých věkových skupinách. Zatímco v nejmladší věkové kategorii 18–24 let hovoří na základní či pokročilé úrovni jedním či více cizími jazyky 82 % osob, s rostoucím věkem jazykových schopností v populaci ubývá. Od padesáti let výše se cizí řečí na základní či vyšší úrovni domluví méně než polovina populace.

Úroveň znalosti cizích jazyků podle věkových kategorií v roce 2016 (v %)

Úroveň znalosti cizích jazyků podle věkových kategorií v roce 2016 (v %)

Angličtina dominuje, mezi mladými je nutností

Znalostí angličtiny disponuje v České republice necelá polovina (45 %) obyvatel, ovšem 10 % Čechů ji umí pouze minimálně a 14 % na základní úrovni. Středně pokročilou znalostí angličtiny, která již vyžaduje znalost jazyka na běžné komunikační úrovni, se může chlubit přibližně 15 % populace, velmi pokročilou pak 7 %.
Zcela odlišná je však situace podle věku, kdy je zřejmý vliv výuky angličtiny ve školách i její dominance, například na internetu. Mezi plnoletými do 30 let neumí anglicky pouze 18 % osob, téměř polovina z nich je naopak přesvědčena, že anglicky umí na středně pokročilé či dokonce velmi pokročilé úrovni.
Z osob ve věku 30–50 let se anglicky nedomluví polovina a podíl těch s pokročilou znalostí se snižuje na necelou čtvrtinu (23 %). Mezi staršími padesáti let je angličtinářů již pouze 18 %, s pokročilou znalostí jazyka 7 %.
Výrazné rozdíly je možné spatřovat též v souvislosti s nejvyšším dosaženým vzděláním, kdy anglicky neumí více než 82 % osob se středoškolským vzděláním bez maturity (oproti 46 % středoškoláků s maturitou a 19 % vysokoškoláků).

Úroveň znalostí jazyka podle šetření AES a Společného evropského referenčního rámce (SERR)

Minimální: Rozumí a umí používat pouze několik základních slov a frází. (A1)
Základní: Rozumí nejrozšířenějším výrazům a může je používat v běžných kaž­dodenních situacích. Domluví se o základních věcech. (A2)
Středně pokročilá: Rozumí běžně používanému jazyku, má schopnost psát jednodušší texty. Dovede popsat zážitky či události a poměrně plynule komunikovat. (B1, B2)
Velmi pokročilá: Rozumí širokému spekt–ru náročných textů, má schopnost jazyk flexibilně používat. Téměř úplně si jazyk osvojil/a. (C1, C2)

Německy a rusky zvládáme pouze základy, každý další jazyk je bonus

Odlišná situace je u dvou dalších nejpoužívanějších cizích jazyků v ČR, a to němčiny a ruštiny. Znalost němčiny uvádí 35 % obyvatelstva, avšak ve většině případů se jedná pouze o minimální (12 %) či základní (14 %) znalost jazyka. Na pokročilé úrovni německy hovoří pouze 9 % obyvatel, v případě vysokoškoláků 19 %. Znalost je zde rovnoměrněji rozvrstvena podle věku, i když i v tomto případě platí, že mladší lidé ovládají němčinu mírně častěji a na vyšší úrovni.
Ruštinu jako jeden z ovládaných cizích jazyků uvedlo 28 % osob v populaci ve věku 18–69 let, ovšem celých 43 % osob starších 40 let. Jak u osob mladších 40 let, kde ruštinu ovládá necelých 9 %, tak u čtyřicátníků a starších však jednoznačně převažuje nízká úroveň znalosti, a lze tak předpokládat, že se jedná o pozůstatky učení ze školní výuky před rokem 1989, případně o znalost nabytou později prostřednictvím studia ruštiny jako druhého či třetího cizího jazyka.
Co se týče ostatních cizích jazyků, jejich znalost v populaci je poměrně nízká – francouzsky se domluví necelá 4 % populace, španělsky a polsky 2 %, resp. 3 %, italsky pak asi každý stý.

Účast populace 18–69 v jazykových kurzech a lekcích v roce 2016 (v %)

Účast populace 18–69 v jazykových kurzech a lekcích v roce 2016 (v %)

Jazykové kurzy či soukromé lekce si platíme ze dvou třetin sami

Výuka jazyků ve školství může být pro pozdější potřeby řady osob v pracovním i mimopracovním životě nedostatečná. Mnoho lidí si tak jazykové vzdělání doplňuje i v pozdějším věku. V roce 2016 jazykový kurz či lekce (v přibližně třech čtvrtinách se jednalo o výuku angličtiny) navštěvovalo asi 6 % Čechů a 8 % Češek (respondenti byli dotazováni na vzdělávání absolvované během 12 měsíců předcházejících datu dotazování). Zájem o další studium jazyků je silně podmíněn nejvyšším dosaženým vzděláním a s ním souvisejícím postavením na trhu práce. Zatímco lidé s nejvýše středním vzděláním bez maturity se jazykového vzdělávání účastní výjimečně (2 %), s dosaženým vzděláním zájem o jazykové kurzy roste a mezi vysokoškoláky se cizí jazyky dále učí 13 % mužů a 17 % žen – ve věku 30 až 50 let je to dokonce téměř každá pátá žena s vysokoškolským titulem. Přibližně v polovině případů bylo jazykové vzdělávání realizováno formou kurzu, druhá polovina probíhala formou individuální výuky se soukromým lektorem, přičemž tuto formu častěji preferovaly ženy.

Úroveň znalosti vybraných cizích jazyků v populaci v roce 2016 (v %)

Úroveň znalosti vybraných cizích jazyků v populaci v roce 2016 (v %)

Přestože možnost jazykového vzdělávání patří k časté formě benefitů poskytovaných zaměstnavatelem, nelze říci, že by se Češi spoléhali pouze na ni. Jazykové kurzy či soukromé lekce si platili ze dvou třetin sami. Pouze přibližně třetina studujících mohla počítat s finanční účastí zaměstnavatele a necelá čtvrtina mohla na jazykové kurzy (příp. lekce) chodit přímo v práci během pracovní doby. Ti, kteří si své jazykové vzdělávání hradili sami (5 % osob ve věku 18–69 let), zaplatili za dlouhodobé jazykové kurzy či soukromé lekce v časovém rozsahu přibližně 50 vyučovacích hodin ročně nejčastěji kolem 5 000 Kč.

Více informací na www.czso.cz

Vzdělávání