Praha přitahuje vzdělané. Berou tu více

VYDÁNÍ: 11-12/2017
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Vysoké průměrné mzdy v Praze jsou dány především velkým podílem vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, kteří zároveň dostávají výrazně vyšší mzdy, než je běžné v ostatních krajích. Naopak zaměstnanců bez maturity je v Praze málo a jejich výplata je ve srovnání s ostatními kraji zcela průměrná. Vyplývá to z regionální analýzy strukturální mzdové statistiky za rok 2016, která vysvětluje jednak vysokou mzdovou úroveň a zároveň ekonomickou výkonnost Prahy, jež je nad dvojnásobkem národního průměru.

Jak ilustruje dvojice grafů, průměrné mzdy méně vzdělané pracovní síly (bez maturity) v Praze nijak nevybočují z běžných celorepublikových poměrů. Pražské mzdy jsou dokonce u obou skupin až na třetím místě za kraji Středočeským a Plzeňským. Zároveň je zde patrný velký odstup mezd těchto zaměstnanců od celkové průměrné mzdy v Praze, což u ostatních krajů není zdaleka tak výrazné.

V Praze jsou o 42 % vyšší mzdy než v Olomouckém kraji

S maturitou a vyššími stupni vzdělání se ale rozdíly zvětšují a Praha vystupuje nad ostatní kraje. Částečně ji v tomto trendu následuje pouze Středočeský kraj, kde jsou mzdy zaměstnanců s magisterským či vyšším stupněm vzdělání také vysoce nad průměrem ostatních krajů. Tito zaměstnanci tak mají v Praze mzdy vyšší o 42 % než jejich kolegové z Olomouckého kraje, kteří berou nejméně. Středočeši pak mají o 21 % více.

Průměrné měsíční mzdy zaměstnanců bez maturity v porovnání s průměrnou mzdou v kraji (v Kč)

Průměrné měsíční mzdy zaměstnanců bez maturity v porovnání s průměrnou mzdou v kraji (v Kč)

V Praze je třikrát více vysokoškoláků než v severních Čechách

Podíl, který tvoří mezi zaměstnanci vysokoškolsky vzdělaní, je v krajích ČR značně rozdílný a do velké míry je ovlivněn tím, zda v kraji je nebo není nějaká vysoká škola. Nejvíce zaměstnanců vysokoškoláků tak nacházíme v hlavním městě (29 %), kde také sídlí nejvíce vysokých škol. Nejméně jich je v Karlovarském kraji (9 %), kde žádná veřejná vysoká škola není. Menší než dvanáctiprocentní podíl je také v Ústeckém kraji. Kromě Prahy je pak v krajích Čech podíl vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců menší než na Moravě, kde jich je nejvíce v Jihomoravském kraji, který obklopuje brněnské univerzitní centrum.

Průměrné měsíční mzdy zaměstnanců s pomaturitním vzděláním v porovnání s průměrnou mzdou v kraji (v Kč)

Průměrné měsíční mzdy zaměstnanců s pomaturitním vzděláním v porovnání s průměrnou mzdou v kraji (v Kč)

Každý kraj má jinou strukturu ekonomiky

V tomto kontextu pak vyvstává logická otázka, proč nejsou i průměrné mzdy v moravských krajích vyšší vzhledem k relativně vysokému zastoupení zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. Příčinou je evidentně to, že jejich trhy práce jsou vysokoškoláky již dostatečně nasyceny. To záleží na struktuře ekonomiky, která se odlišuje kraj od kraje. Karlovarský kraj může být příkladem regionu, který má sice velmi malý podíl vysokoškoláků, ale jeho ekonomika jich zjevně nedokáže přilákat/zaměstnat více, protože zde mají výdělky pod celorepublikovým standardem. Naopak v Praze je sice více než třetina zaměstnanců alespoň s bakalářským titulem, ale přesto to ekonomice nestačí a snaží se přitáhnout další vysokoškoláky svými vysoce nadprůměrnými výdělky.

Jaká je vypovídající hodnota průměrné mzdy v krajích

Velké rozpětí a „zešikmení“ mezd v Praze ovlivňuje i vypovídací hodnotu standardních statistických ukazatelů. Krajské průměrné mzdy totiž nedosahuje 67 % zaměstnanců v Praze, v Karlovarském kraji pouze 59 %. Vzhledem ke stupni vzdělání lze říci, že průměr v Praze zhruba odpovídá až výdělku zaměstnance s bakalářským stupněm vzdělání, zatímco v ostatních krajích těm se středním vzděláním s maturitou. Běžným výdělkům tak spíše než průměr lépe odpovídá hodnota mediánu, tedy prostřední hodnota při seřazení mezd od nejvyšší po nejnižší, která byla v roce 2016 v Praze 30 tis. Kč, v Olomouckém kraji pouze 23 tis. Kč a v nejchudším Karlo­varském ještě o 300 Kč nižší.

To se jí také relativně daří a nejvzdělanější pracovní síla se za prací do Prahy stěhuje nebo dojíždí z bližšího i vzdálenějšího okolí. A právě to stojí také za vysokým regionálním hrubým domácím produktem a dalšími makroekonomickými ukazateli, které odlišují Prahu od zbytku republiky. Druhou stránkou této situace, už ne tak lákavou, jsou vysoké ceny bydlení a služeb v Praze, které si potom méně vzdělaní zaměstnanci mohou ze své standardní výplaty jen stěží dovolit zaplatit.
Zároveň je nutné zmínit, že v hlavním městě je minimální podíl zaměstnanců, kteří by nebyli aspoň vyučení. Jen se základním vzděláním je tu sotva každý třicátý zaměstnanec. Naopak v Karlovarském kraji je to každý desátý, v Ústeckém kraji každý dvanáctý a ve Středočeském kraji jich nalezneme 7 %.

Podíl zaměstnanců pobírajících méně než 16 tis. Kč a více než 40 tis. Kč podle krajů (v %)

Podíl zaměstnanců pobírajících méně než 16 tis. Kč a více než 40 tis. Kč podle krajů (v %)

Lépe a hůře odměňovaní zaměstnanci

Vzhledem k odlišnému vlivu vzdělání jsou mzdy v Praze nejvíce diferencované. Rozdíly mezi skupinou vysokovýdělkových a nízkovýdělkových jsou tu tedy vyšší. Jako vysokovýdělkové pro naše účely označíme zaměstnance s měsíční mzdou nad 40 tis. Kč, jako nízkovýdělkové hodnotíme pracovníky, kteří pobírají do 16 tis. Kč hrubého.

Jakou roli hraje urbanizace

Vysoké rozdíly v podílu populace podle stupně urbanizace jsou obdobné ve všech evropských státech, stejně tak jako rozdíly v zatížení náklady na bydlení. Více informací zjistíte na ZDE.

Nejvyšší podíl vysokých výdělků (28 %) je pochopitelně třeba hledat především v Praze. Nízkovýdělkových je zde 14 %, což je nejmenší (nicméně nezanedbatelný) podíl mezi kraji. Druhý nejvyšší podíl vysokovýdělkových zaměstnanců (ovšem oproti Praze takřka poloviční) vykazoval v roce 2016 Středočeský kraj (15 %), kde nízkovýdělkových bylo 18 %. Nejchudší kraj je i v tomto přehledu Karlovarský, kde pracuje jen 7,5 % zaměstnanců za mzdu vyšší než 40 tis. Kč, naopak 21 % zaměstnanců za výdělek nižší než 16 tis. Kč hrubého měsíčně.

Autor: , ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Kde žijí vysokoškoláci

ilustrační foto

Kolik vysokoškoláků studuje v kraji svého trvalého bydliště? Z kterého kraje jich nejvíce vyjíždí? Odpovědi nejen na tyto otázky o studentech veřejných a soukromých vysokých škol lze nalézt v systému Sdružené informace matrik studentů, jehož provozovatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Může za nízkou nezaměstnanost demografický vývoj?

ilustrativní obrázek

Přestože se ČR vejde do desítky států s dlouhodobě nejnižší nezaměstnaností v EU, v období nedávné recese se nezaměstnanost ve věku 15–64 let vyšplhala až na 7,8 %. Ovšem další vývoj byl nad očekávání skvělý a míra nezaměstnanosti nás směle zařadila před státy, jako jsou Německo, Rakousko či Velká Británie. Může to mimo jiné být důsledek stárnutí populace a odchodů silných ročníků do důchodu?

Mladí lidé. Souběh studia a práce

RNDr. Michaela Kleňhová

S rostoucími kvalifikačními požadavky na výkon některých profesí a s uvolněním vzdělávacího trhu stoupá počet studentů. Průměrná doba studia a podíl mladých lidí ve vzdělávání se tak zvyšuje.

Zaměstnanost mladých do dvaceti let je minimální

ilustrační foto

Zaměstnanost osob v ČR ve věku 15–24 let se od roku 1993 neustále snižuje. V současnosti nedosahuje ani průměru za členské země EU. Mimořádně nízká je míra zaměstnanosti lidí ve věku do dvaceti let. Přitom zvýšení ekonomické aktivity mladých by mohlo být jedním z významných faktorů pozitivně ovlivňujících vývoj na trhu práce.

Volná pracovní místa nejsou pro každého

Mgr. Dalibor Holý

Jednou z hlavních prázdninových zpráv se stalo snižování nezaměstnanosti, kdy se v mezinárodním srovnání dostala Česká republika na druhé místo v Evropské unii.

Již druhý rok v České republice klesá nezaměstnanost

Ilustrační obrázek

Česká republika má jednu z nejnižších průměrných hodnot mezinárodně srovnatelné míry nezaměstnanosti v Evropské unii. Situace se ovšem liší v jednotlivých regionech. Rozdíly najdeme i v třídění podle pohlaví, a to zejména u socioekonomických tříd.

Mzdy vzrostly všem

ilustrativní fotka

Ekonomické oživení v roce 2014 přineslo zvýšení zaměstnanosti a pokles nezaměstnanosti, ovšem růst mezd si podniky hlídaly, takže žádný rekordní posun nenastal. Přesto bylo zvyšování výdělků díky nízké inflaci příjemné.