Ukazatele vznikají a zanikají

VYDÁNÍ: 01/2018
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Svět kolem nás se mění a na to musí reagovat i statistická praxe. To není nic nového. Vznikají nové ukazatele, které popisují jevy, jež dosud neexistovaly.

Svět kolem nás se mění a na to musí reagovat i statistická praxe. To není nic nového. Vznikají nové ukazatele, které popisují jevy, jež dosud neexistovaly. Vylepšují se stávající ukazatele tak, aby byla zachována jejich srovnatelnost v čase (či prostoru). A samozřejmě někdy ukazatele i zanikají, když se vytratí jejich vypovídací schopnost, přestane o ně být zájem nebo již není prakticky možné je sestavovat či zajistit jejich kvalitu.
Pokud jde o nové ukazatele, uveďme jako příklad podíl obyvatel s připojením k internetu v mobilu. Před 20 lety jsme o něm neslyšeli. Nesledoval se a nikoho to ani nenapadlo. Dnes se jedná o ukazatel zcela běžný, je možné jej prakticky sestavit a je o něj zájem. A naopak, některé ukazatele se přestanou sledovat, protože již nejsou zajímavé, například podíl domácností se splachovacím záchodem či pračkou. Dnes jsou to téměř všechny domácnosti a usuzovat z takového ukazatele na vývoj kvality bydlení ve společnosti již není možné.
Vylepšování metodiky existujících ukazatelů, tak aby stále vypovídaly o tom, o čem mají, je věc o dost složitější a také mnohem častější než vznik a zánik ukazatelů. Důvody bývají různé, ale tím nejčastějším je zpřetrhání vazeb mezi zkoumaným jevem, který je často jen velmi obecně vymezený, a ukazatelem, který je prakticky zjistitelný a zjišťovaný. V české statistické praxi k takovémuto zpřetrhání vazeb došlo například ve statistice zahraničního obchodu po vstupu České republiky do Evropské unie. Již nebylo nadále možné odhadovat zahraniční obchod (zkoumaný jev) pouze na základě fyzického pohybu zboží přes hranice (ukazatel). Statistická praxe musela zareagovat a novou metodu upravit o obchod mezi českými a zahraničními společnostmi na našem území.
Ovšem upravit ukazatel tak, aby stále vypovídal věcně o tomtéž, bývá někdy jen těžko dosažitelné. Vždy je totiž nutné zvažovat nejen praktickou proveditelnost (vč. nákladů) a včasnost, ale také srovnatelnost časových řad. Může se dokonce stát, že se ukazatel přestane publikovat. Jinými slovy, potřeba reagovat na měnící se svět je druhou miskou vah ve snaze o zachování kontinuity a srovnatelnosti statistických ukazatelů.
Srovnatelnost v čase (či prostoru) je základním požadavkem kvality statistických dat a její ztráta je velmi vysokou cenou, kterou jsme jen málokdy ochotni zaplatit. K čemu nám jsou aktuální údaje ukazatelů, pokud je nemůžeme srovnat s tím, co bylo před rokem nebo měsícem? Na druhou stranu, někdy není jiná možnost, než dlouhé časové řady zpřetrhat, původní ukazatel přestat sledovat a začít na zelené louce budovat nový. Protože k čemu by nám byl ukazatel, který je možné (alespoň teoreticky) zkonstruovat a sledovat jeho dlouhé časové řady, když o ničem kloudném nevypovídá?
To je například důvod, proč nemáme k dispozici téměř žádné časové řady v sociální a ekonomické statistice, které by zasahovaly před rok 1990. Změna systému byla tak veliká, že nebylo možné udržet tehdejší časové řady a bylo třeba vybudovat zcela nové. Důvody byly jak praktické, tak metodické. Statistika byla do té doby postavena na úplném zjišťování v rámci centrálního plánování. Ale nově nabytá svoboda podnikání s sebou přinesla rychle rostoucí počet podnikatelských subjektů a úplná zjišťování již nebyla možná. Statistika se musela nově přeorientovat na výběrová šetření. Mimo to se změnily požadavky na sledované jevy. Důraz již nebyl kladen jen na fyzickou výrobu (počet strojů, traktorů, sklizeň pšenice), ale také například na služby, které se obecně hůře sledují, ale jsou velmi významnou součástí ekonomického života.
Změny v 90. letech byly do značné míry jednorázové a neopakovatelné. Nicméně k větším či menším systémovým změnám dochází neustále. Mohou jimi být i změny (mezinárodních) klasifikací či metodických manuálů. Pokud k takovým změnám dochází, jsou většinou motivovány snahou o udržení mezinárodní srovnatelnosti, ale vytvářejí tlak na udržení srovnatelnosti v časové řadě. Proto, pokud to jde, jsou prováděny zpětné metodické revize, tj. přepočítání časových řad do stávající metodiky (klasifikace). Takové změny mohou být poměrně významné a náročné jak pro statistiky, tak pro uživatele. Jen díky nim je ale možné ve stále se měnícím světě analyzovat vývoj společnosti v dlouhém časovém horizontu.

Autor: , vedoucí oddělení čtvrtletních odhadů
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Podíl a poměr nejsou jedno a totéž

Ilustrační foto

Termíny „podíl“ a „poměr“ se občas mylně zaměňují. Přispívá k tomu zřejmě to, že matematicky k oběma ukazatelům dojdeme stejnou operací, tj. dělením. Jaký je mezi nimi rozdíl a kdy se správně používají?

Statistika je o kompromisech

Ilustrační foto

Když se člověk při svém bádání obrátí ke statistice a hledá ukazatele, které by odpověděly na jeho otázky, stává se, že skončí zklamán, a s povzdechem se ptá: „Proč nejsou ty údaje dříve? Častěji? Ve větším detailu?

Očištění od kalendářních vlivů

ilustrační foto

Mnoho ukazatelů ekonomické statistiky bývá očištěno od kalendářních vlivů a sezónnosti, případně od nestejného počtu pracovních dnů a sezónnosti.

Nespojujme nespojitelné

Ilustrační foto

Liniové grafy (jinak také spojnicové nebo čárové) jsou jedním z nejlepších způsobů, jak zobrazit trend vývoje časové řady zkoumaného ukazatele. Jejich využití je širší, nejen v časových řadách, ale v běžné hospodářské či sociální statistice se setkáváme s chybami hlavně u nich.

Trable s „koláči“

ilustrativní fotka

Koláčové grafy jsou jedním z nejlepších způsobů, jak znázornit strukturu celku. „Koláče“ se používají jako dobrá pomůcka k vysvětlení polovin, třetin, čtvrtin…, podílů…, procent. Intuitivně každý chápe, že jeden celý koláč je jeden celek. Že představuje 100 % a lze ho rozdělit na různě velké dílky, z nichž lze sestavit zase jen jeden koláč (pokud někdo kousek nesní). Občas se však stává, že se při prezentaci údajů používají koláčové grafy nevhodně, nebo dokonce nesprávně. Uveďme tři příklady.

Měřítko u sloupcových grafů

Ilustrační foto

Dobrý obrázek dokáže často vyjádřit více než obsáhlý popis. To platí jak o fotografii, tak o grafu. Vnímáme je totiž intuitivně a všímáme si jich dřív, než začneme (pokud vůbec) číst text.

Zdánlivé slovíčkaření: odhady, predikce a měření

ilustrativní fotka

K mylné interpretaci statistických ukazatelů nebo nepochopení jejich významu dochází mnohdy pouze vinou nevyjasněné terminologie. Znáte to, jeden mluví o voze a druhý o koze… A přitom by úplně stačilo nejprve si vyjasnit pojmy. Vezměme například „odhad“, „predikci“ a „měření“. Někdy se zaměňuje „odhad“ a „měření“, jindy zase „odhad“ a „predikce“. Není se co divit, že pak dochází ke zmatkům.

Nezaměstnanost, 1 jev – 2 ukazatele

Ilustrační foto

Pokud chceme v České republice zkoumat nezaměstnanost, nabízí se nám dva základní ukazatele. Jsou jimi míra nezaměstnanosti a podíl nezaměstnaných osob. Oba ukazatele sledují tentýž jev, nezaměstnanost, a přesto je každý z nich jiný a poskytuje jiné výsledky. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Adekvační problém v ekonomické či sociální statistice

Ilustrační foto

Adekvační problém je pojmem, který málokdo z nás slyšel, a přesto jsme okolo něj už kroužili v mnoha našich článcích. Oč se tedy jedná?