Podíl a poměr nejsou jedno a totéž

VYDÁNÍ: 03/2018
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Termíny „podíl“ a „poměr“ se občas mylně zaměňují. Přispívá k tomu zřejmě to, že matematicky k oběma ukazatelům dojdeme stejnou operací, tj. dělením. Jaký je mezi nimi rozdíl a kdy se správně používají?

Podíl i poměr jsou ve vzorci obvykle vyjádřeny zlomkem. To svádí k tomu, že ve snaze o slovní pestrost jsou oba termíny volně zaměňovány. Popravdě, nejedná se ani tak o problém statistický jako spíše terminologický (jazykový). I tak však správné použití obou termínů někdy vyžaduje bližší znalost vztahů mezi statistickými veličinami (ukazateli).

Jaký je základní rozdíl mezi termíny

Poměr je chápán jako kvantitativní vztah něčeho k něčemu. Jinými slovy, není nutné, aby čitatel (nahoře ve zlomku) byl součástí jmenovatele (dole ve zlomku). Naopak podíl je vyjádřením dílu, který někomu nebo něčemu přísluší z určitého celku, tj. čitatel je součástí jmenovatele. Opusťme však definice, které často i jednoduché komplikují, a uveďme vše raději na příkladu.
Podíl mužů na celkovém počtu obyvatel (tj. počet mužů děleno počet všech lidí) vyjadřuje, kolik je mužů v celé populaci. Jedná se o podíl, protože muži (čitatel) patří mezi lidi (jmenovatel). Naopak poměr mužů a žen (tj. počet mužů děleno počet žen) vyjadřuje, kolik mužů připadá na jednu ženu. Jde o poměr, protože muži (čitatel) nepatří do množiny žen (jmenovatel). Z tohoto příkladu je patrné, že podíl lze vyjádřit v procentech a jeho maximální hodnotou je 100 % (například na konci září 2017 bylo v české populaci 49 % mužů, tj. 5 213 tis. mužů děleno 10 597 tis. obyvatel). Naopak poměr může v podstatě nabývat jakýchkoliv hodnot a vyjádření v procentech nedává smysl (například na konci září připadlo v ČR na jednu ženu 0,97 muže, tj. 5 213 tis. mužů děleno 5 385 tis. žen).

Příklady ze statistické praxe

Záměnu mezi podílem a poměrem neuděláme, pokud se budeme držet zavedených názvů a nebudeme experimentovat s jejich přejmenováváním. Uveďme pár příkladů „podílů“ ze statistické praxe. Máme například podíl nezaměstnaných osob (v čitateli jsou nezaměstnaní, ve jmenovateli jsou všichni lidé ve věku 15 až 64 let, čili i nezaměstnaní) nebo podíl malých a středních podniků na zaměstnanosti (čili počet zaměstnaných v malých a středních podnicích děleno celkový počet zaměstnaných). Pravdou je, že u zavedených ukazatelů k záměnám mezi podílem a poměrem často nedochází. Podíl bývá přímo součástí názvu ukazatelů. U poměrů je to však již horší.
Poměrem je v podstatě každý relativní ukazatel, čili jedná se o případy, kdy chceme důležitost určitého jevu vyjádřit v poměru k nějaké „univerzální“ veličině, například k počtu obyvatel nebo k hrubému domácímu produktu (HDP). Uveďme třeba míru porodnosti (počet narozených na 1 000 obyvatel), trestné činy na 1 000 obyvatel, intenzitu chovu prasat (počet prasat na 100 ha orné půdy), energetickou náročnost ekonomiky (spotřebovaná energie v GWh na 1 mil. Kč HDP) nebo třeba i maastrichtská kritéria veřejných financí (hrubý dluh vládních institucí k HDP či deficit veřejných financí k HDP). Tady je však nutné upozornit na to, že ne vždy, když je ukazatel dělen hrubým domácím produktem, se jedná o poměr. Pokud je čitatel metodicky součástí HDP, jedná se pochopitelně o podíl (například podíl spotřeby domácností na HDP). Dalšími příklady poměrů mohou být počet obyvatel na jednoho lékaře či počet nezaměstnaných na jedno pracovní místo.
Znalost metodiky nutná
U analytických ukazatelů, pokud je chceme označit za podíl nebo poměr, je někdy nutná dobrá znalost metodiky. Dobrým příkladem jsou ukazatele otevřenosti ekonomiky. Obvykle se používají dva základní. Jedním je podíl vývozu na produkci v národním hospodářství, tím druhým je poměr vývozu k HDP. Vývoz je totiž částí produkce (když pomineme reexport), a nikoliv součástí hrubého domácího produktu. Součástí HDP je čistý vývoz, tj. vývoz minus dovoz. Proto jedním ukazatelem je podíl a druhým je poměr.
Když pomineme některé složitější případy, je rozdíl mezi podílem a poměrem zcela intuitivní. U podílu je čitatel součástí jmenovatele, jak už samo slovo naznačuje. Pokud se však člověk přece jen do všeho zamotá a nebude si jist, co je co, stačí si pamatovat, že „podíl“ mezi muži a ženami je nesmysl, ale „poměr“ může být zajímavý…

Autor: , vedoucí oddělení čtvrtletních odhadů
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Hospodářský růst – jeden jev, více ukazatelů

Ilustrační foto

Když se vám v práci nebo podnikání dobře daří a vyděláváte více a více, můžete nabýt dojmu, že šlape celá ekonomika. Je to však názor založený pouze na vaší (omezené) zkušenosti jedné oblasti ekonomického života. Co když se všechny ostatní oblasti hospodářství utápějí v problémech a ve skutečnosti ekonomika padá? Pokud zobecníme pouze svou vlastní (subjektivní) zkušenost, vystavujeme se riziku, že takové závěry budou špatné. Potřebujeme mnohem širší (objektivnější) pohled.

Mezinárodní (ne)srovnatelnost

ilustrativní foto

Možnost mezinárodního srovnání je lákadlo, kterému občas neodolá ani ten nejzarytější statistický nedůvěřivec. Kdo by nechtěl vědět, jestli je na tom (alespoň v průměru) lépe, nebo hůře než soused?

Úmrtnost podle rodinného stavu

ilustrační foto

V článku v únorovém vydání časopisu Statistika&My O kolik roků žijí ženatí muži a vdané ženy déle? je analyzována úmrtnost svobodných, ženatých/vdaných, rozvedených a ovdovělých ve věku 30 a více let.

Ukazatele vznikají a zanikají

Ilustrační foto

Svět kolem nás se mění a na to musí reagovat i statistická praxe. To není nic nového. Vznikají nové ukazatele, které popisují jevy, jež dosud neexistovaly.

Statistika je o kompromisech

Ilustrační foto

Když se člověk při svém bádání obrátí ke statistice a hledá ukazatele, které by odpověděly na jeho otázky, stává se, že skončí zklamán, a s povzdechem se ptá: „Proč nejsou ty údaje dříve? Častěji? Ve větším detailu?

Očištění od kalendářních vlivů

ilustrační foto

Mnoho ukazatelů ekonomické statistiky bývá očištěno od kalendářních vlivů a sezónnosti, případně od nestejného počtu pracovních dnů a sezónnosti.

Nespojujme nespojitelné

Ilustrační foto

Liniové grafy (jinak také spojnicové nebo čárové) jsou jedním z nejlepších způsobů, jak zobrazit trend vývoje časové řady zkoumaného ukazatele. Jejich využití je širší, nejen v časových řadách, ale v běžné hospodářské či sociální statistice se setkáváme s chybami hlavně u nich.

Trable s „koláči“

ilustrativní fotka

Koláčové grafy jsou jedním z nejlepších způsobů, jak znázornit strukturu celku. „Koláče“ se používají jako dobrá pomůcka k vysvětlení polovin, třetin, čtvrtin…, podílů…, procent. Intuitivně každý chápe, že jeden celý koláč je jeden celek. Že představuje 100 % a lze ho rozdělit na různě velké dílky, z nichž lze sestavit zase jen jeden koláč (pokud někdo kousek nesní). Občas se však stává, že se při prezentaci údajů používají koláčové grafy nevhodně, nebo dokonce nesprávně. Uveďme tři příklady.

Měřítko u sloupcových grafů

Ilustrační foto

Dobrý obrázek dokáže často vyjádřit více než obsáhlý popis. To platí jak o fotografii, tak o grafu. Vnímáme je totiž intuitivně a všímáme si jich dřív, než začneme (pokud vůbec) číst text.

Zdánlivé slovíčkaření: odhady, predikce a měření

ilustrativní fotka

K mylné interpretaci statistických ukazatelů nebo nepochopení jejich významu dochází mnohdy pouze vinou nevyjasněné terminologie. Znáte to, jeden mluví o voze a druhý o koze… A přitom by úplně stačilo nejprve si vyjasnit pojmy. Vezměme například „odhad“, „predikci“ a „měření“. Někdy se zaměňuje „odhad“ a „měření“, jindy zase „odhad“ a „predikce“. Není se co divit, že pak dochází ke zmatkům.