Mezinárodní (ne)srovnatelnost

VYDÁNÍ: 05/2018
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Možnost mezinárodního srovnání je lákadlo, kterému občas neodolá ani ten nejzarytější statistický nedůvěřivec. Kdo by nechtěl vědět, jestli je na tom (alespoň v průměru) lépe, nebo hůře než soused?

Možnost mezinárodního srovnání je lákadlo, kterému občas neodolá ani ten nejzarytější statistický nedůvěřivec. Kdo by nechtěl vědět, jestli je na tom (alespoň v průměru) lépe, nebo hůře než soused? Pokud hledáme statistické údaje o České republice, brzy zjistíme, že jsou vydávané nejen národními statistickými institucemi (například Českým statistickým úřadem), ale v mnoha případech i mezinárodními organizacemi (například Eurostatem). Tyto údaje však nejsou vždy zcela stejné. Je lepší si pro mezinárodní srovnání vyhledat údaje přímo u příslušných národních statistických úřadů, jednu zemi po druhé, anebo máme sáhnout po databázích mezinárodních institucí, kde jsou vedle údajů za Českou republiku i všechny ostatní (vybrané) státy?
Nebudeme vás napínat. V tomto případě vítězí lenost! Obvykle je lepší podívat se na jedno místo, do jedné tabulky (či databáze), která je vydána v jeden okamžik za více států najednou (včetně ČR). Jen tak jsou údaje mezi státy srovnatelné. A pokud nejsou, měl by na to být uživatel upozorněn. Když budeme porovnávat jednotlivé státy na základě různých datových zdrojů (tj. údaj za každý stát vezmeme jinde), hrozí, že budeme porovnávat neporovnatelné. I zdánlivě stejné ukazatele totiž mohou být v jednotlivých státech počítány odlišně, obvykle z důvodu mírně odlišného vymezení. Důvody jsou jak historické, tak ryze praktické. Každý stát má svá specifika, své potřeby, jinou dostupnost dat atd.

Podstatná je srovnatelnost údajů mezi státy, jinak nelze ukazatele poměřovat

A totéž platí pro mezinárodní instituce. Poměrně často se stává (ale záleží na oblasti statistiky), že údaje vydávané ČSÚ jsou jiné než ty v tabulkách Eurostatu. Jak je to možné, když Eurostat obvykle přebírá údaje právě od ČSÚ? Je to chyba? Není. Prio­ritou mezinárodních institucí je globální srovnatelnost údajů mezi všemi státy, zatímco cílem národních úřadů je vypovídací schopnost ukazatelů pro jejich stát. Proto mohou mít ukazatele (mírně) odlišné vymezení.
Uveďme příklad. Základní demografické uka­zatele o ČR (například úhrnná plodnost, naděje dožití, porodnost, úmrtnost, sňatečnost atd.) publikované Eurostatem se mírně liší od údajů publikovaných ČSÚ. Na úrovni celé ČR obvykle nejde o velké rozdíly, ale přesto mohou uživatele zmást. Jaké jsou jejich důvody? Uveďme jeden za všechny: do výpočtu těchto ukazatelů vstupuje počet obyvatel „uprostřed roku“, tzv. střední stav obyvatelstva (celkem či podle věku a pohlaví), a Eurostat používá jiný počet obyvatel než ČSÚ. Zatímco ČSÚ pracuje s teoreticky správnějším postupem (tj. počtem obyvatel v noci z 30. června na 1. července), Eurostat musí volit kompromis: zjednodušený výpočet dostupný za všechny sledované státy (tj. průměr počtu obyvatel k 1. lednu dvou po sobě jdoucích let). Toto zjednodušení má na vypovídací schopnost výsledných ukazatelů jen nepatrný vliv a díky němu může Eurostat nabídnout v jednotné metodice údaje za všechny státy.
Jiným příkladem rozdílů mezi údaji ČSÚ a Eurostatu je obecná míra nezaměstnanosti. Rozdíl bývá pouze v řádu desetin procenta, ale rozdíl to je. V ČR je tento základní ukazatel trhu práce odhadován primárně pro věkovou skupinu 15–64letých. V našich podmínkách to dává smysl, protože lidé starší 65 let již tak často nepracují. Na druhou stranu Eurostat dává přednost míře nezaměstnanosti 15–74letých, protože v některých státech je běžné pracovat déle. Opět se jedná o kompromis mezi dostupností dat za jednotlivé státy (pro ČSÚ není problém poskytnout Eurostatu i údaj o nezaměstnanosti ve věkové skupině 15–74letých) a vypovídací schopností ve všech zemích.

Harmonizovaný index spotřebitelských cen je pro všechny stejný

Existuje i mnoho dalších případů rozdílů mezi ČSÚ a Eurostatem. Někdy jsou názvy ukazatelů shodné a vymezení odlišné (například vývoz a dovoz zboží). Jindy jsou odlišné i názvy, takže uživatel naštěstí nemá tendenci porovnávat neporovnatelné (například harmonizovaný index spotřebitelských cen). Lze však najít i mnoho příkladů, kdy jsou ukazatele publikované ČSÚ a Eurostatem zcela shodné (například HDP či index průmyslové produkce). Ale i v těchto případech občas dochází při mezinárodním srovnávání k chybám: když uživatelé zamění sezónně očištěné a neočištěné údaje či mezičtvrtletní/meziměsíční a meziroční indexy. Pro občasného uživatele, který není zběhlý v metodických detailech, je tedy nejbezpečnější používat vždy údaje z jedné tabulky vydané v jeden okamžik jednou institucí.
Pokud nás zajímá pouze vývoj v ČR bez porovnání se zahraničím, pak je vždy lepší sáhnout po údajích vydávaných ČSÚ (či jinými národními úřady). Zohledňují česká specifika a tím lépe vypovídají o situaci v ČR. Data mezinárodních institucí jsou nutně zatížena kompromisem dostupnosti za všechny státy, a to na úkor vypovídací schopnosti.

Autor: , vedoucí oddělení čtvrtletních odhadů
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

Ptejme se na původ dat

ilustrační foto

Všude kolem nás krouží čísla. Na internetu, v televizi, všude. Lidé se ve snaze dodat svému názoru váhu a objektivitu snaží podložit svá tvrzení (jakýmkoliv) číslem.

Podíl a poměr nejsou jedno a totéž

Ilustrační foto

Termíny „podíl“ a „poměr“ se občas mylně zaměňují. Přispívá k tomu zřejmě to, že matematicky k oběma ukazatelům dojdeme stejnou operací, tj. dělením. Jaký je mezi nimi rozdíl a kdy se správně používají?

Úmrtnost podle rodinného stavu

ilustrační foto

V článku v únorovém vydání časopisu Statistika&My O kolik roků žijí ženatí muži a vdané ženy déle? je analyzována úmrtnost svobodných, ženatých/vdaných, rozvedených a ovdovělých ve věku 30 a více let.

Ukazatele vznikají a zanikají

Ilustrační foto

Svět kolem nás se mění a na to musí reagovat i statistická praxe. To není nic nového. Vznikají nové ukazatele, které popisují jevy, jež dosud neexistovaly.

Statistika je o kompromisech

Ilustrační foto

Když se člověk při svém bádání obrátí ke statistice a hledá ukazatele, které by odpověděly na jeho otázky, stává se, že skončí zklamán, a s povzdechem se ptá: „Proč nejsou ty údaje dříve? Častěji? Ve větším detailu?

Očištění od kalendářních vlivů

ilustrační foto

Mnoho ukazatelů ekonomické statistiky bývá očištěno od kalendářních vlivů a sezónnosti, případně od nestejného počtu pracovních dnů a sezónnosti.

Nespojujme nespojitelné

Ilustrační foto

Liniové grafy (jinak také spojnicové nebo čárové) jsou jedním z nejlepších způsobů, jak zobrazit trend vývoje časové řady zkoumaného ukazatele. Jejich využití je širší, nejen v časových řadách, ale v běžné hospodářské či sociální statistice se setkáváme s chybami hlavně u nich.

Trable s „koláči“

ilustrativní fotka

Koláčové grafy jsou jedním z nejlepších způsobů, jak znázornit strukturu celku. „Koláče“ se používají jako dobrá pomůcka k vysvětlení polovin, třetin, čtvrtin…, podílů…, procent. Intuitivně každý chápe, že jeden celý koláč je jeden celek. Že představuje 100 % a lze ho rozdělit na různě velké dílky, z nichž lze sestavit zase jen jeden koláč (pokud někdo kousek nesní). Občas se však stává, že se při prezentaci údajů používají koláčové grafy nevhodně, nebo dokonce nesprávně. Uveďme tři příklady.