Mezi chodci je méně obětí, zraněných ale neubývá

Chodci patří obecně k nejvíce zranitelné skupině účastníků dopravy. V posledních letech tvoří v Česku stabilně pětinu obětí silničních nehod. Vloni přišlo podle údajů Policejního prezidia ČR o život 101 chodců (95 % z nich při srážce s vozidly, ostatní jako sekundární účastníci silničních nehod), šlo však jen o případy úmrtí do 24 hodin. Zhruba každý sedmý chodec přitom zemře později, konkrétně mezi prvním a třicátým dnem po nehodě. S významnou rolí této tzv. následné úmrtnosti souvisí vysoký podíl chodců seniorů mezi oběťmi nehod. V roce 2016 byla téměř polovina všech usmrcených chodců starších 64 let, mezi ženami dvě třetiny.

Četnost tragických nehod chodců dlouhodobě klesá

Loňský počet obětí byl nejnižší v historii samostatné ČR. Nedosahoval ani čtvrtiny úrovně dosud nejtragičtějšího roku 1994. Počet ostatních obětí nehod (tj. jiných než chodců) poklesl za stejné období mírněji – o 61 %. Disproporce je patrná i u zraněných – těch u chodců za posledních dvacet let ubylo o 45 % (u dětských chodců dokonce o 57 %), ale u ostatních účastníků silniční dopravy jen o 23 %. Po roce 2010 však zraněných chodců – podobně jako ostatních účastníků – neubývá, neboť příznivější vývoj u těžce zraněných je kompenzován růstem u lehčích zranění.
Navzdory příznivým trendům zůstává intenzita závažné nehodovosti chodců v Česku nad úrovní všech starých členských států EU. Souvisí to z velké části s vyšší nehodovostí při zhoršené viditelnosti. Do této kategorie lze zařadit veškeré noční nehody (i ty, které se udály v obcích – většinou na komunikacích s veřejným osvětlením), ale i část denních nehod, například za svítání, soumraku, mlhy či hustého deště. Za zhoršené viditelnosti se vloni odehrálo 36 % nehod s účastí chodců. U těžkých zranění vzrostl podíl na 41 % a u úmrtí chodců se pohyboval blízko 60 % – téměř dvakrát více než u ostatních obětí dopravních nehod (34 %).

Od února 2016 MUSEJÍ být chodci lépe vidět

Po vzoru některých evropských zemí s vyšší nehodovostí chodců zavedla ČR opatření, které má jejich bezpečnost zvýšit. Koncem února 2016 vstoupila v platnost novela zákona o silničním provozu. Ta přinesla i povinnost pro chodce mít na sobě viditelný reflexní prvek, například reflexní pruh či reflexní vestu. Týká se to případů, pohybují-li se chodci v noci po krajnici či okraji silnice v místě mimo obec, kde není či nefunguje veřejné osvětlení, a dále také za snížené viditelnosti přes den. Zhodnotit, do jaké míry přispělo toto opatření k poklesu nehodovosti chodců, je prozatím obtížné – ať už pro krátkou dobu pozorování či absenci některých podrobných veřejně dostupných údajů. Nesporné však je, že nadále pokračoval klesající trend v kategorii usmrcených a těžce zraněných chodců. Mezi roky 2007 a 2010 k tomu přispěla hlavně redukce četnosti vážných nočních nehod na silnicích s veřejným osvětlením. V letech 2011 až 2013 došlo ke stabilizaci, když nižší počet usmrcených (zejména uvnitř obcí) byl kompenzován mírným navýšením počtu těžce zraněných chodců. V roce 2014 začal počet vážných nehod opět výrazněji klesat, což se projevilo u všech kategorií srážek s chodci bez ohledu na viditelnost. Příznivý trend přetrval přes menší výkyvy i v následujících letech.
V období 2014–2015 přišlo při srážkách vozidel s chodci (do 24 hodin po nehodě) o život 235 lidí, v letech 2016 a 2017 pak o 36 méně. K příznivému vývoji nejvíce přispěla redukce obětí nočních nehod na silnicích bez veřejného osvětlení (z 83 na 51, ubylo zde i těžkých zranění z 86 na 71). Lze předpokládat, že se mohl projevit i efekt lepší viditelnosti chodců v důsledku výše uvedené regulace. Naopak četnost tragických nočních nehod chodců na silnicích s veřejným osvětlením rostla (o 22 %), u počtu těžkých zranění mírně klesala (–7 %). Podíl usmrcených chodců připadajících na všechny noční nehody tak zůstal v obou hodnocených obdobích nezměněn a dosahoval 57 %. Zhruba desetina úmrtí i těžkých zranění chodců připadá na denní nehody za zhoršené viditelnosti. Jejich četnost po roce 2014 narůstala, a to vlivem nehod za soumraku či svítání. To podobně jako růst nočních nehod uvnitř obcí může souviset s vyšší mobilitou obyvatelstva, vč. rostoucího počtu zahraničních návštěvníků.

Za většinu nehod chodci vinu nenesou

Dlouhodobě platí, že u zhruba každého třetího střetu chodce s vozidlem je chodec označen jako hlavní viník nehody. Tyto nehody se častěji vyskytují uvnitř obcí v denních hodinách a mívají také v průměru méně tragické následky. V roce 2017 jen 14 % všech úmrtí chodců připadalo na nehody, které sami zavinili – u těžkých zranění činil obdobný podíl 24 %. To může být jedna z příčin, proč četnost vážných nehod chodců v posledních letech navzdory sílícím preventivním opatřením neklesá rychleji. Jiným faktorem může být užívání návykových látek. U chodců, kteří vloni způsobili nehodu s následky na zdraví či životě, byla zjištěna přítomnost alkoholu či drog ve 12 % případů, u nočních nehod až ve 30 %. U ostatních viníků nehod činily obdobné podíly 8 %, resp. 17 %.

Nehodovost nesouvisí jen s vysokou urbanizací

Intenzita nehodovosti chodců vykazuje v Česku regionální specifika. Ta do značné míry souvisejí s hustotou zalidnění, resp. mírou urbanizace. Důležitou roli hraje ale i dopravní infrastruktura (zatížení obcí tranzitní dopravou, bezpečné chodníky i přechody v obcích). Do četnosti nehod se zhoršenou viditelností se promítají i přírodní poměry, například ve výše položených oblastech. Nelze opomenout ani vliv sociální skladby obyvatel. Počet usmrcených a zraněných lidí při srážkách s chodci vztažený na bydlícího obyvatele dosahoval v období let 2007–2017 maxima v okrese Ústí nad Labem (161 % úrovně ČR), minima na Prachaticku (46 %). Nízký byl obecně v jižních a východních Čechách a také na Vysočině. Vysoké hodnoty v severních a severozápadních Čechách kontrastovaly s relativně příznivým postavením nadprůměrně urbanizovaného Moravskoslezského kraje.