Stáří zvolených komunálních zastupitelů se nemění

VYDÁNÍ: 09/2018
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Sociální geograf Radim Perlín má hluboké znalosti o komunálním prostředí ve venkovských obcích. Podle něj došlo v roce 2014 k větší obměně starostů. Na jejich posty přišli mladší kandidáti, kteří již nějaké zkušenosti z komunální politiky měli.

Stále platí, že na venkově se žije jinak než ve městě?

Nepochybně existují rozdíly mezi způsobem života v městských aglomeracích a ve venkovských regionech. Současně ale neplatí stará klišé o venkovu jako o idylickém, až bukolickém území se selkami, koláči a rozšafnými strýci. Sociolog Bohuslav Blažek definoval život ve městě jako život v přímce, kdy každý den před nás staví stále nové a nové výzvy, úkoly a povinnosti. Život na venkově popisuje jako život v kruhu, kde rytmus života utvářejí opakující se svátky, slavnosti a události, které mají svůj historický původ ve střídání ročních období a v ročním cyklu zemědělských prací.

Co si vůbec lidé pod pojmy venkov a vesnice představují? Jaký je mezi nimi rozdíl?

Oba pojmy se velmi často zaměňují. Venkov je možné chápat jako spojitý prostor, který se skládá ze sídel a krajiny. Do venkova proto nepochybně patří jak velmi malé vesnice, tak i větší obce, nebo dokonce městečka i menší města a venkovská krajina mezi nimi. Proto můžeme dejme tomu o Pacovu nebo i větším Pelhřimovu mluvit jako o městech, která leží na venkově. Pojem vesnice v českém systému veřejné správy není ukotven. Máme definována města – obce nad 3 tis. obyvatel, můžeme vymezit městyse, ale vesnice ve veřejné správě neexistují. Proto raději mluvím o venkovských obcích nebo venkovských sídlech. Venkovské obce jsou nespojité jednotky, které splňují domluvené znaky „venkovskosti“. Tím může být počet obyvatel – do dvou až tří tisíc obyvatel – nebo urbanistické znaky, jako jsou například nízkopodlažní zástavby bez parteru, či sociální znaky, jako je způsob života.

Co je pro rozvoj venkovské obce podstatné?

Při diskuzi o rozvoji venkovských obcí s nadsázkou říkám, že každá česká vesnice má někde zakopán svůj poklad a jde jen o to ho najít a využít. Doporučuji velmi odlišovat, zda jako rozvoj budeme chápat dosažení, doplnění normálního standardu, který je běžný v okolních obcích, nebo zda skutečně máme na mysli aktivity, které naši obec odlišují, rozvíjejí nad úroveň srovnatelných sousedních obcí. Dosažení obvyklého standardu je možné velmi zjednodušeně zajistit výstavbou technické infrastruktury, opravou místních komunikací nebo zajištěním veřejné dopravy. Skutečný rozvoj je ale mnohem více závislý na lidských zdrojích, na tom, zda se občané v obci cítí dobře, příjemně a zda je tam baví žít.

 

RNDr. Radim Perlín, Ph.D.RNDr. Radim Perlín, Ph.D.

Po ukončení studia ekonomické geografie na Přírodovědecké fakultě UK nastoupil v roce 1986 do Výzkumného ústavu výstavby a architektury. Po jeho zrušení se vrátil zpět na fakultu. Na katedře sociální geografie a re­gionálního rozvoje přednáší v magisterském a doktorském studijním programu. Vybudoval a vede zde výzkumné centrum Rural. V letech 2013–2014 pracoval jako koordinátor zpracování Strategického plánu hl. m. Prahy. Je členem České komory architektů.

Co naopak způsobuje její úpadek?

Úpadek, tedy rychlé snižování kvality života ve venkovských obcích, způsobují až na zcela zanedbatelné případy vnější vlivy spojené s ekonomickým cyklem nebo restrukturalizací ekonomiky. Pokud všichni v obci vyjíždějí pracovat do jednoho podniku a ten náhle zkrachuje, je celá obec velmi ohrožena.

Jak hodnotíte snahu dorovnat rozdílné regiony na „normální úroveň“? Je to vůbec uskutečnitelné?

Je a musí to být uskutečnitelné. Nechceme přece tolerovat, že na území Česka jsou regiony, kde je dlouhodobě nižší životní úroveň, nižší kvalita života a lidé tam bydlící nedosáhnou třeba na sociální péči, nemají dostatečnou síť veřejné dopravy nebo nemohou nakoupit základní potraviny. Na druhou stranu pochopitelně existují a budou existovat přirozené rozdíly mezi regiony, dané třeba hustotou zalidnění nebo blízkostí metropolitních území. Je rolí a povinností státu, krajů i obcí dělat všechny kroky, které povedou k odstranění neodůvodněných regionálních rozdílů. Ne vždy se to ale daří.

Jaké jsou nástroje rozvoje venkovských obcí?

Vnější a vnitřní. Ty vnější nástroje má v rukou stát prostřednictvím své regionální politiky, může je uplatňovat na celém území. Kraj může podporovat rozvoj prostřednictvím regionální politiky kraje. Nebo mohou vnější rozvojové příležitosti spočívat v rukou velkých investorů, kteří se rozhodnou do regionu umístit svoji novou provozovnu s velkým počtem pracovních příležitostí. Vnitřní nástroje, které aktivně ovlivňují lokální aktéři v obci, je možné dále dělit na tvrdé – investiční – nástroje a měkké nástroje do kvality lidského a sociálního kapitálu. Pouze tvrdými investicemi do kanalizace ale žádný rozvoj nezajistíte, to si pouze starosta buduje svůj pomník. Nikdo si nevybírá obec, kde bude žít, podle toho, zda je v obci kanalizace, ale kvůli tomu, jestli se tam bude cítit příjemně, zda budou mít jeho děti možnost zapojit se do různých aktivit a jaká je atmosféra v obci. Také ale platí, že pouze měkké nástroje v obci, kde není ani obchod, nebudou dlouhodobě úspěšné.

Jak by měla veřejná správa dnes fungovat?

Na to je jednoduchá odpověď. Komunikace, diskuze a aktivní výměna názorů jsou klíčové pro dobrou samosprávu v obci. Starosta musí dobře mluvit se všemi zastupiteli, znát a sledovat potřeby všech spolků. Zastupitelé musejí vědět, co se v jejich okolí šustne, a současně všichni aktivní občané musejí vědět, že mohou přijít na obec a poradit se o svém problému nebo se domluvit na společném řešení problémů.

Myslíte si, že hlavním hybatelem změn na venkově je dominantní starosta?

Nepochybně ano. A nemusí být, a dokonce by ani neměl být dominantní ve smyslu uzurpování si jednoho názoru na problémy. Starosta má obvykle nejvíce informací. Ví, resp. měl by vědět, jak fungují formální procedury, je schopný mnohé zajistit, a když si neví rady, může se o řešení složitějších otázek poradit. Úspěšný starosta velmi dobře spolupracuje s dalšími zastupiteli a dalšími aktivními občany, zástupci spolků a sdružení a s každým, kdo v obci něco připravuje nebo organizuje.

Jaký vliv mají na rozvoj venkovské obce podnikatelé a spolky?

Skoro v každé české vesnici fungují hasiči, v mnoha obcích jsou aktivní fotbalisté v Sokole nebo v tělovýchovné jednotě. Velmi často zde mají svoje spolky zahrádkáři, myslivci, rybáři a další, kteří připravují zajímavé akce pro děti, seniory nebo prostě pro každého v obci a v okolí. Spolky mají v každodenním životě venkovské obce zcela nezastupitelnou úlohu a tvoří to, čemu se někdy vzletně říká občanská společnost.

Koho označujete za „čerpače“ a jaký mají podíl na úspěšném rozvoji obce?

Přiznám se, že pojem „čerpač“ není z mé hlavy. Velmi trefně ale popisuje častou situaci na venkově. Mnozí starostové a obecní zastupitelé žijí v omylu, že úspěch obce se měří objemem vyčerpaných dotací, a že když je možné čerpat dotaci, tak se toho musí využít, jinak by nebyli považováni za úspěšné. V praxi to vypadá tak, že když kraj vypíše dotaci na stavbu dětských hřišť, ve venkovské obci se 70 obyvateli a pěti dětmi se postaví městské dětské hřiště imitující přírodní prostředí.

Jak se díváte na účast obyvatel v komunálních volbách? O čem svědčí?

Obecně platí, že účast v komunálních volbách bývá o 10 až 15 procent menší než v parlamentních volbách. Ale je také možné, že obyvatelé konkrétní venkovské obce přijdou ve větším počtu k volbám, protože jsou spokojeni, jak to jejich starosta a zastupitelstvo dělají, a přijdou je podpořit. Nebo přijdou ve větším počtu, protože se v obci něco děje, o volební úspěch soupeří dvě nebo více skupin a kaž­dý chce vyjádřit svoji podporu jedné nebo druhé skupině.

Co je příčinou nízkého, resp. vysokého počtu kandidátů do zastupitelstva?

To je stejně zapeklitá otázka a dovolím si zde pouze spekulovat. Jsou obce, kde na sedm míst v zastupitelstvu kandiduje na jedné kandidátní listině sedm lidí. Je to výraz spokojenosti, jak to dosavadní zastupitelé a starosta dělají? Nebo je to výraz naprosté pasivity a toho, že se v obci nic neděje? A stejně tak v obci, kde na sedm míst v zastupitelstvu kandiduje 35 občanů na pěti kandidátních listinách, to ještě nemusí znamenat velký politický souboj, ale jen snahu se aktivněji zapojit do života v obci.

Jak se projevuje stárnutí obyvatel na samosprávě obcí?

Po roce 1990 nebo nejpozději v roce 1994 přišli do obcí noví starostové a jejich zástupci. Ti pak byli opakovaně voleni, až postupně ve svých pozicích zestárli. V komunálních volbách v roce 2014 došlo k výraznější obměně starostů. Na jejich místa přišli mladší kandidáti často s předcházejícími zkušenostmi členů zastupitelstva. Průměrný věk všech zvolených komunálních zastupitelů se moc nemění. Stále se pohybuje okolo 45 let. Podrobný výzkum, jak se mění volení funkcionáři obce, není snadný. Výsledky voleb nevypovídají nic o tom, kdo ze zvolených se stal starostou nebo jeho zástupcem.

Zatím zde není žádný komentář.