Mzdy ve střední a východní Evropě plně neodráží produktivitu práce

VYDÁNÍ: 01/2019
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Období po roce 2013 vyplněné hospodářským růstem se neslo ve znamení konvergence ekonomik zemí střední a východní Evropy směrem k jádrovým státům Unie. Jak se tato konvergence odrazila v oblasti zaměstnaneckých výdělků a jaké hlavní faktory na ni působily?

Jako základ pro mezinárodní srovnání lze použít objem vyplacených mezd a platů v národním hospodářství. Mzdy a platy jsou v pojetí národních účtů chápány šířeji než v běžně používaných podnikových statistikách. Zahrnují vedle peněžních důchodů (kromě základního platu, příplatků, prémií, náhrad za dovolené obsahují i příspěvky na dopravu, bydlení či v rámci programů spoření) také nepeněžní, resp. naturální důchody (zejména závodní stravování, stravenky, osobní automobily, možnost užívání sportovních a rekreačních zařízení, péče o děti zaměstnanců, pracovní oděvy, podnikové půjčky či prémiové akcie rozdělované zaměstnancům). Oproti podnikovým statistikám zahrnují údaje o mzdách i odhad za nezjištěnou (šedou) ekonomiku. Mzdy a platy obsahují daň z příjmu i sociální příspěvky placené zaměstnancem. Lze je tedy chápat jako podstatně šířeji pojaté hrubé zaměstnanecké výdělky.
Průměrná výše vyplacených mezd a platů (vyjádřená v eurech) připadající na zaměstnance se mezi státy Unie výrazně lišila. V roce 2017 byla nejníže v Bulharsku (26 % úrovně celé EU), ve srovnání s ním byla osmkrát vyšší (206 %) v Lucembursku. Ze zemí, které vstoupily do Unie po roce 2000, dosahovala nejvyšších hodnot ve Slovinsku (79 %) a na Maltě (77 %). V Česku se pohybovala na podobné výši (46 %) jako na Slovensku (44 %), ale výrazně zaostávala za Německem (119 %) či Rakouskem (131 %). Tyto relace mohou sloužit jako určité vodítko například zahraničním pracovníkům, zejména pak těm, kteří ve své hostitelské zemi většinu výdělků neutrácejí (například pendlerům či sezónním pracovníkům).

Mzdy a platy na zaměstnanci odpracovanou hodinu a hodinová produktivita práce*) v celé ekonomice v letech 2007 a 2017 (v paritě kupní síly, EU28 = 100)

Mzdy a platy na zaměstnanci odpracovanou hodinu a hodinová produktivita práce*) v celé ekonomice v letech 2007 a 2017 (v paritě kupní síly, EU28 = 100)

Po zohlednění rozdílných cenových hladin v rámci EU se relativní rozdíly ve výdělcích mezi státy podstatně sníží. I tak ale průměrná výše vyplacených mezd a platů (po přepočtu podle parity kupní síly) na zaměstnance v Lucembursku přesahovala v roce 2017 úroveň v Bulharsku 3,2krát. Dříve hluboké rozdíly mezi státy se postupně stírají, v roce 2012 činil tento poměr 3,9 a o pět let dříve dokonce 5,4. V roce 2017 v Česku dosahovaly průměrné výdělky 68 % úrovně celé EU, resp. 63 % úrovně starých členských zemí (EU15). I v rámci členských zemí Unie ze střední a východní Evropy patřilo Česko spíše k průměru, neboť slabšího výsledku dosáhla jen pětice zemí – Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko a Litva. Na druhé straně odstup ČR od některých lépe postavených států (Polsko, Lotyšsko, Estonsko) byl jen minimální.

Hrubé hodinové výdělky v Česku na třech pětinách úrovně EU

Přiléhavější srovnání může poskytnout přepočet zaměstnaneckých výdělků na odpracovanou hodinu. V tomto případě se odstup ČR od EU zvětší, neboť nejvyspělejší evropské ekonomiky jsou charakteristické vyšším zastoupením zkrácených úvazků, popřípadě i menším počtem hodin v pracovním týdnu. Průměrná odpracovaná doba na jednoho zaměstnance je tudíž v těchto zemích nižší než v ČR. Takto vyjádřená výše mezd dosahovala v roce 2017 v Česku 61 % hladiny EU (55 % výše EU15). V pořadí zemí si však tuzemská ekonomika mírně polepšila, když za sebou nechala nejen sedm novějších členů EU, ale i Řecko a Portugalsko.
V roce 2017 Česko patřilo do desítky novějších členských států Unie, jež svou relativní pozici vůči EU proti roku 2007 vylepšily. Výjimkou byly Slovinsko, Chorvatsko a zejména recesí silně zasažený Kypr. I přesto byla v drtivé většině těchto států (vyjma Slovinska, Chorvatska a Bulharska) relativní mzdová úroveň nižší, než by vyplývalo z jejich pozice na základě hodinové nominální produktivity práce v celé ekonomice. Ta dosahovala v Česku 75 % úrovně EU, za deset let docílila ČR relativního zlepšení o 2 p. b. Hodinové výdělky zaměstnanců poskočily za stejné období z 57 na 61 % úrovně EU. Disproporce mezi oběma ukazateli byla v Česku i na Slovensku obdobná. Naopak ve Slovinsku produktivita práce úroveň Česka i Slovenska výrazněji nepřevyšovala (82 %), což však neplatilo o hodinových výdělcích (97 % EU).

Meziroční nominální a reálný* růst mezd a platů na zaměstnance a změna počtu zaměstnanců, 2017 (%)

Meziroční nominální a reálný* růst mezd a platů na zaměstnance a změna počtu zaměstnanců, 2017 (%)

Celkové rozdíly v relativní mzdové úrovni mezi novějšími členskými státy však nejsou (ve srovnání s kontrasty mezi státy EU15) nikterak zásadní a v poslední dekádě se snižují. Odhlédneme-li od malých a výrazně otevřených ekonomik Slovinska, Malty či Kypru, pak se rozpětí mezi novějšími členy pohybovalo od 50 % úrovně EU (Rumunsko a Bulharsko) po 65 % (Chorvatsko). Naopak rozdíly mezi státy Beneluxu a ekonomikami jižního křídla eurozóny byly značné a za poslední dekádu se ještě mírně prohloubily. Stály za tím především problémy jihoevropských států, jež stále bojují s důsledky recese v podobě přetrvávající vysoké zadluženosti i nezaměstnanosti.
Průměrné zaměstnanecké výdělky rostly v roce 2017 nejvíce v zemích střední a východní Evropy. Docílily vyššího tempa než v zemích EU15 již druhým rokem v řadě. V desítce zemí EU, které dosáhly nejvyššího tempa, se ze starých členských států umístilo pouze Lucembursko. V Česku dosáhl meziroční růst nominálních mezd a platů na zaměstnance 6,3 % a byl v rámci Unie osmý nejvyšší. Ve třech největších ekonomikách Unie – v Německu, Velké Británii a Francii – se přitom loňský růst průměrných výdělků pohyboval pod 3 %. Ve většině států střední a východní Evropy působí na mzdový růst relativně nízká nezaměstnanost (jež mnohde klesla na dlouhodobá minima), která v prostředí svižně rostoucích ekonomik vyostřuje problém s nedostatkem volné pracovní síly. K rychlejšímu relativnímu mzdovému růstu v novějších členských státech přispívá také nižší mzdová základna (především v balkánských státech).

Autor: , oddělení svodných analýz
Zatím zde není žádný komentář.