Cestování před sametovou revolucí

VYDÁNÍ: 10-11/2019
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Podle oficiální statistiky cestovního ruchu z roku 1988 překročilo hraniční přechody Československa 1,7 mil. návštěvníků z nesocialistických států. Do západních zemí vycestovalo téměř 700 tis. Čechoslováků, z toho čtvrt milionu do západního Německa.

Zatímco vízová politika Československé socialistické republiky umožňovala turistům z kapitalistických zemí poznat život, práci a úspěchy socialistické výstavby našeho pracujícího lidu, výjezdy československých občanů do zahraničí podléhaly přísné kontrole.

Jak to chodilo za časů výjezdních doložek?

Přestože se bývalý režim snažil omezovat cesty na Západ, byl až do léta 1969 poměrně liberální. Pokud občan předložil devizový příslib nebo pozvání osoby žijící v zahraničí, většinou cestovní pas i výjezdní doložku dostal. S nástupem normalizace se všechno zásadně změnilo. Došlo k okamžitému zrušení již vydaných výjezdních doložek k jakýmkoli soukromým cestám mimo země RVHP. Téměř každý československý občan mohl být považován za potenciálního emigranta či oběť zpravodajských služeb, cizinec zase za emisara diverzních center nebo agenta kapitalistických bezpečnostních složek. K problematice cestování se opakovaně vyjadřovala Charta 77. V březnu 1979 vydala dokument, ve kterém upozorňovala zejména na právní, materiální a morální aspekty porušování základních občanských práv v oblasti cestování Čechoslováků do ciziny, především pak na problém navštěvování příbuzných v zahraničí. Orgány pasů a víz tehdejšího ministerstva vnitra mohly odepřít vydání cestovních dokladů rodinným příslušníkům v případech, že „cesta do ciziny nebyla v souladu se státními zájmy“, za kterými se často skrývala msta, případně snaha potrestat občana za jeho kritické postoje k režimu. Každopádně potřeba valut v tvrdé měně přiměla komunistické vedení státu nebránit návštěvníkům z kapitalistických zemí v poznávání socialistického Československa.

Cizince lákaly do ČSSR světově proslulé lázně, příroda i významné události

V roce 1980 k nám zavítalo 1,1 mil. cizinců, rok před pádem komunismu již 1,7 mil. Nejvíce návštěvníků přicestovalo ze západního Německa (586 tis.), dovolenou u nás strávilo 454 tis. Němců. Na druhém místě byli Rakušané (282 tis., z toho 139 tis. „dovolenkářů“), třetí příčku obsadili Italové (119 tis., z toho 84 tis. na dovolené) a na čtvrtém místě skončili turisté ze Spojených států amerických (75 tis., z toho 60 tis. na dovolené). Téměř 40 tis. osob přijelo z Francie, Švédska a Velké Británie. Velmi populární byly naše země u Holanďanů (46 tis., z toho 34 tis. na dovolené). V porovnání s počtem návštěvníků ze socialistických států však bylo „zápaďáků“ samozřejmě poskrovnu. Největší oblibě se tehdy ČSSR těšila u občanů východního Německa (9,4 mil., z toho 7,1 mil. na dovolené), Maďarska (6,4 mil., z toho 4,2 mil. na dovolené) a Polska (4,8 mil., z toho 700 tis. na dovolené). Cestovatelů ze Sovětského svazu k nám přijelo podstatně méně (celkem 680 tis. návštěvníků, z toho 451 tis. na dovolenou). K příjezdu do naší republiky lákaly cizince nejen lázně a příroda, ale také spartakiády, festivaly (Zlatá Praha, Pražské jaro), oslavy výročí osvobození Československa, světová setkání mládeže a studentstva i sportovní události, jako například v roce 1985 mistrovství světa v ledním hokeji.

Cesty do zahraničí

V roce 1988 z ČSSR vycestovalo 7,3 mil. občanů, z nichž 687 tis. mohlo navštívit nesocialistické státy. Tuto výsadu tak měl zhruba jeden z dvaceti obyvatel tehdejšího patnáctimilionového Československa. Hlavní proud o síle 248 tis. osob zamířil do západního Německa. Dovolenou zde strávilo 128 tis. z nich s průměrnou délkou pobytu 11,3 dne. Druhou nejoblíbenější kapitalistickou destinací bylo Rakousko se 136 tis. návštěvníky z Československa, přičemž 59 tis. zde strávilo dovolenou o průměrné délce 7,3 dne. Dalšími v pořadí byly Itálie (46 tis., z toho 26 tis. na dovolenou s průměrnou délkou 13,8 dne), Francie (35 tis., z toho 19 tis. na dovolenou o průměrné délce pobytu 15,6 dne) a Švýcarsko (38 tis., z toho 25 tis. na dovolenou o průměrné délce 18,1 dne).
Čechoslováci vyráželi těsně před pádem komunistického režimu na dovolenou dokonce i do Spojených států. Celkem jich toto „hlavní kapitalistické hnízdo“ v roce 1988 navštívilo 8 tis., z nichž dovolenou tam strávilo 7 tis. občanů ČSSR. Průměrná délka pobytu byla impozantní, protože dosáhla 55,4 dne! Kolik našich občanů se z cesty do kapitalistické ciziny nevrátilo domů, již oficiální statistiky neuvádějí.
Poměrně sporadické výjezdy do kapitalistické ciziny předčily milionové počty cest Čechoslováků na dovolenou do socialistických zemí. Do východního Německa odjelo na rekreaci 2,4 mil. osob, do Maďarska 1,8 mil., do Polska 772 tis., do SSSR 252 tis. a do Jugoslávie 326 tis.

Jak cestujeme dnes?

Po pádu „železné opony“ se nám svět otevřel po všech stránkách: zpočátku spíš krátkodobé poznávací cesty do sousedních států vystřídaly delší dovolené a cesty za oceán i do exotických destinací. V roce 2018 uskutečnili Češi 607 tis. delších cest do Itálie, 328 tis. do Rakouska, 813 tis. do Chorvatska, 724 tis. na Slovensko, 472 tis. do Řecka, 265 tis. do Egypta a 211 tis. do Španělska.


2 Pings/Trackbacks pro "Cestování před sametovou revolucí"