Co přinesla minulá sčítání

VYDÁNÍ: 10-11/2019
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

V dobách, kdy se výstupy ze sčítání vydávaly pouze tištěné, zabraly v knihovně několik běžných metrů. Podoba výsledků byla z pohledu uživatele neměnná. S postupem digitalizace společnosti se struktura základních výsledků sčítání nezměnila, avšak uživatel si může díky veřejné databázi výstupy z posledního sčítání částečně uzpůsobovat podle svých představ.

Podle definice je sčítání lidu souborná statistická akce sběru, uspořádání, zhodnocení a publikování vybraných demografických, ekonomických a sociálních údajů zjišťovaných k určitému okamžiku a týkajících se všech osob daného státu nebo jinak vymezeného území. Bohatství údajů, které bylo z kaž­dého sčítání získáno, je mnohem větší, než bude v tomto článku představeno. Zároveň je třeba mít na paměti, že údaje nejsou beze zbytku srovnatelné, neboť se měnila metodika i definice v jednotlivých kategoriích. V roce 1950 bylo sčítáno přítomné obyvatelstvo, v letech 1961, 1970, 1980, 1991 a 2001 trvale bydlící obyvatelstvo a v roce 2011 obvykle bydlící obyvatelstvo.
První moderní sčítání z roku 1869 zachytilo na území dnešní ČR 7,565 mil. osob. Na přelomu 19. a 20. století, ve sčítání roku 1900, zde žilo již 9,374 mil. obyvatel, cenzus z roku 1910 zaznamenal 10,077 mil. obyvatel. První sčítání v samostatném Československu z roku 1921 zachytilo 10,009 mil. osob, následující cenzus z roku 1930 pak dokonce 10,674 mil. osob. V poválečném sčítání z roku 1950 se projevily změny, k nimž v české společnosti došlo po skončení druhé světové války. Sčítáním tak bylo zachyceno 8,896 mil. osob. V každém následujícím cenzu byl počet obyvatel vyšší než ve sčítání předchozím a v roce 1991 bylo vyplněno 10,302 mil. sčítacích listů osob. Sčítání z roku 2001 nastavilo nový počáteční stav populačních bilancí na 10,230 mil. osob. Během následujících deseti let se počet obyvatel zvýšil o více než 200 tis. a ve sčítání z roku 2011 bylo zaznamenáno 10,437 mil. osob, což bylo stále méně než v roce 1930.

Změny ve struktuře vzdělání obyvatelstva lze postihnout právě díky sčítání lidu.

Proměny věkové struktury

K základním výstupům ze sčítání lidu patří kromě celkového počtu obyvatel zjištění věkové struktury obyvatelstva. Věkovou strukturu významně deformují především změny úrovně porodnosti, které probíhaly ve vlnách v průběhu 20. století. Úroveň úmrtnosti se zlepšovala plynule v průběhu celého století. To se projevilo nárůstem počtu starších osob v populaci, tj. v rozšiřování vrcholu věkové pyramidy. Zabránit stárnutí populace tak nemohla ani příznivá věková struktura migračního salda.
Změny ve věkové struktuře obyvatelstva dokládají mj. hodnoty průměrného věku a věkového mediánu. Oba tyto ukazatele se mezi lety 1950 a 2011 zvýšily o více než sedm let. S ohledem na skutečnost, že se více žen dožívá vyššího věku, byly ve sledovaném období vždy obě zmiňované věkové charakteristiky u žen vyšší než u mužů. S výjimkou sedmdesátých let, kdy se vlivem vysokého počtu narozených dětí mezi sčítáními v letech 1970 a 1980 věkový medián i průměrný věk dokonce snížily, rostl průměrný věk do devadesátých let mezi jednotlivými cenzy vždy přibližně o 1 rok. Po sčítání 1991 se tempo růstu začalo zrychlovat a do roku 2001 se průměrný věk zvýšil už o 2,5 roku. V roce 2011 pak, co se údajů ze sčítání týče, dosáhl průměrný věk i věkový medián historického maxima. V roce 1950 byl průměrný věk mužů 32,4 roku, žen 34,4 roku. Zatím poslední sčítání v roce 2011 pak přineslo hodnoty 39,5 roku u mužů a 42,4 roku u žen. Mediánový věk, jenž dělí populaci na mladší a starší polovinu, byl v roce 1950 u žen 33,5 roku a o šedesát let později to bylo 40,6 roku. V polovině minulého století byla polovina mužů mladších než 29,6 roku, v roce 2011 byl mediánový věk mužů 37,5 roku.

Věková struktura obyvatel České republiky, 1950 a 1970 (%)

Srovnání věkové struktury obyvatelstva při posledních dvou sčítáních v letech 2001 a 2011 potvrdilo trend postupného stárnutí populace. Podíl osob v produktivním věku (15–64 let) se sice nezměnil a představoval téměř 70 % obyvatelstva, avšak zastoupení osob v postproduktivním věku (65 a více let) v roce 2011 již převažovalo nad dětskou složkou populace (0–14 let), zatímco ještě při sčítání v roce 2001 tomu bylo naopak. K 26. březnu 2011 bylo v ČR 1 674 tis. osob ve věku 65 a více let, což představuje necelých 16 % populace, počet dětí do 14 let dosahoval 1 528 tis., tj. 14,5 %. Zatímco počet obyvatel v produktivním věku se zvýšil za deset let o téměř 200 tis. a počet lidí ve věku 65 a více let o 260 tis., podíl i absolutní počet dětí do 14 let se od sčítání v roce 1980 stále snižuje. Mezi roky 2001 a 2011 nebyl již pokles tak výrazný jako v předchozích desetiletích, nicméně trend přetrvává. V jednotlivých regionech byla situace poněkud rozdílná. Nejstarší obyvatelstvo měla Praha, kde připadalo na 100 seniorů přibližně 76 dětí. Naopak v krajích Středočeském, Ústeckém a Libereckém ještě stále počet dětí mírně převažoval nad počtem 65letých a starších.
Věková struktura ze Sčítání lidu, domů a bytů 2011 je podkladem pro bilanci obyvatel podle věku pro příštích deset let. Až výsledky sčítání v roce 2021 přinesou nový počáteční stav obyvatel, jenž se stane základem populační bilance do dalšího desetiletí.

Počet obyvatel v jednotlivých sčítáních, 1869–2011

Počet obyvatel v jednotlivých sčítáních, 1869–2011

Národnostní homogenita

Způsob zjišťování, definice a metodika se měnily a význam zjištěných údajů měl v různých obdobích historie různou váhu. Znalost národnostního složení obyvatelstva je mj. předpokladem pro uznávání národnostních menšin žijících na území České republiky a práv vyplývajících z jejich postavení.
V době vzniku samostatného Československa byly ve společnosti dominantní dvě národnosti. Při sčítání roku 1921 se přihlásilo 67,6 % obyvatel k české národnosti. Druhou nejpočetnější národnostní skupinou byli Němci s 30,6 %. Zastoupení ostatních národností nedosáhlo s výjimkou polské národnosti ani procenta (polská národnost představovala právě 1 %): slovenská 0,2 %, maďarská 0,1 %, na ostatní národnosti pak zbývalo 0,6 %.
Podíl německé národnosti se po druhé světové válce významně snížil a početně nejvýznamnější národnostní menšinou se stali Slováci. Mezi sčítáními v letech 1950 a 1991 se národnostní struktura příliš neměnila, i když se zastoupení obyvatel slovenské národnosti žijících na území ČR mírně zvyšovalo. Změna nastala až v devadesátých letech 20. století. Po rozpadu Československé federativní republiky se počet osob žijících v České republice a hlásících se ke slovenské národnosti podstatně snížil (mezi lety 1991 a 2001 se jejich počet snížil o 122 tis., mezi lety 2001 a 2011 nastal další úbytek o 46 tis.). Srovnání relativní struktury podle národnosti je však ovlivněno skutečností, že při sčítáních v letech 2001 a 2011 bylo uvedení národnosti dobrovolné. Zatímco podíl nezjištěných odpovědí v roce 2001 byl pouze 1,7 %, v roce 2011 neodpověděla čtvrtina respondentů (25,3 %). To ovlivňuje podíly ostatních národností a snižuje tak srovnatelnost výsledků s předchozími cenzy.

Věková struktura obyvatel České republiky, 1991 a 2011 (%)

Věková struktura obyvatel České republiky, 1991 a 2011 (%)

Cizinci

Cizinci byli ve sčítáních podrobně identifikováni až od roku 2001. Ve sčítáních v letech 1950 až 1991 se sice státní občanství zjišťovalo, ale zpracování údajů bylo značně redukované. V době existence federativního uspořádání státu byly rozlišovány pouze případy občanství České republiky, Slovenské republiky, dále pak jiná státní příslušnost a poslední byla kategorie bez státní příslušnosti, kam spadala i kategorie nezjištěno. Teprve od roku 2001 bylo státní občanství zpracováváno podrobně, přičemž nechyběly ani údaje o dvojím občanství. Pro zpracování sčítání 2001 zahrnoval číselník pro kódování 246 kódů, v rámci odvození ukazatele státního občanství bylo možno zkonstruovat 491 kódů, z nich pak mimo jiné 243 pro dvojí občanství ČR a jiného státu a dva kódy pro kombinaci občanství Slovenské republiky s některým státem EU a s jiným státem. V roce 2011 obsahoval číselník státního občanství celkem 431 možných kódů, z nichž 214 bylo určeno pro dvojí občanství v kombinaci ČR a jiný stát. Žádné jiné kombinace dvojího občanství zpracovávány nebyly.

Vývoj národnostního složení obyvatel České republiky v letech 1921–2011 (%)*)

Vývoj národnostního složení obyvatel České republiky v letech 1921–2011 (%)*)

Sčítání 2011 zachytilo k rozhodnému okamžiku celkem 422 276 cizinců. Nejčastěji to byli občané jiné země Evropské unie (35,7 %) nebo občané evropské země mimo EU (40,3 %). Třetí nejvyšší zastoupení měli občané zemí Asie (20,3 %). Na občany zemí Severní Ameriky, Afriky, karibské oblasti, Jižní a Střední Ameriky a Oceánie připadlo zbylých 3,7 % populace cizinců. Nejvyšší míru zastoupení měli občané Slovenska a Ukrajiny. K početnějším skupinám dále patřili občané Vietnamu, Ruska a Polska.
Věková struktura cizinců se značně odlišuje od věkové struktury občanů ČR. Charakteristickým znakem cizinců v ČR bylo výrazné zastoupení osob v produktivním věku, a to u mužů i u žen. Nejvyšší zastoupení dětské složky (do 14 let) měli občané Viet­namu (15,6 %) a Ruska (12,7 %). Občané Polska patřili k nejstarším cizincům v ČR, téměř 44 % je starších 55 let.

Věková struktura občanů ČR a cizinců podle SLDB 2011

Věková struktura občanů ČR a cizinců podle SLDB 2011

K čemu a proč se sčítáme

I když přestavené výsledky minulých sčítání zdaleka nepokryly celou šíři údajů, které byly zjišťovány, a i když se v příštím sčítání množství přímo zjišťovaných údajů zredukuje, přináší sčítání nenahraditelné údaje, které jsou důležité pro jednotlivce, pro společnost, pro státní správu a samosprávu i pro podnikatele. Přehled o věkové struktuře obyvatel je klíčový například pro místní správu při plánování počtu míst ve školkách, školách, domovech s pečovatelskou službou. Tytéž údaje jsou cenné i pro firmy, které nabízejí služby pro seniory, i pro firmy, jež se zabývají třeba hlídáním dětí. Dalšími údaji, které nelze bez sčítání zjistit, jsou údaje o dojížďce do škol a do práce, podle nichž například dopravní podniky plánují své linky. Pomáhají též informace o faktickém bydlišti. V evidenci obyvatel je uvedeno jen trvalé bydliště, které však v dnešní době mnohdy nic neříká o tom, kde lidé skutečně žijí. Důležité jsou také informace o vzdělání. Například matrika vysokoškolských studentů může poskytnout informace, kolik osob úspěšně absolvovalo studia na vysoké škole, ale už samozřejmě neobsahuje údaje, kde se tito lidé koncentrují. Informace ze sčítání jsou velmi důležité pro hasiče a další složky integrovaného záchranného systému. Lze se z nich dozvědět, kolik je v kterém domě bytů, z čeho jsou nosné zdi, z jakého materiálu jsou domy postaveny, zda je do domu zaveden plyn, jak je dům vysoký, kolik má pater. To vše potřebují záchranáři znát, aby mohli lidem v daném domě co nejrychleji pomoci. Zároveň jsou data ze sčítání velmi důležitá při zpracování krizových a evakuačních plánů.

Autor: , odbor vnější komunikace
Zatím zde není žádný komentář.