Kandidát v komunálních volbách je stále častěji nezávislý a bez politické příslušnosti

VYDÁNÍ: 10-11/2019
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Jedním ze základních prvků svobodného demokratického zřízení jsou volby, jejichž prostřednictvím se občané zapojují do rozhodování o věcech veřejných. Míra zapojení občanů se od sametové revoluce měnila, jak dokládá vývoj ve volbách do zastupitelstev obcí. Ty se jako jediné konají již od začátku polistopadového období.

Aktivní volební právo (právo volit) je měřitelné prostřednictvím volební účasti. Ta ve volbách do zastupitelstev obcí dosáhla svého maxima v první polovině 90. let. V prvních svobodných komunálních volbách v roce 1990 přišlo dokonce přes 73 % voličů, v roce 1994 to bylo 62 % a od roku 1998 volební účast osciluje kolem hodnoty 46 %. Volební účast je ovlivňována širokým spektrem různých faktorů, nicméně stabilní rozdíly ve volební účasti lze pozorovat v závislosti na velikosti obce. U nejmenších obcí do 500 voličů volební účast pravidelně překračuje hranici 60 % a v prvních volbách do zastupitelstev obcí v roce 1990 byla v této velikostní skupině obcí dokonce na hodnotě 87 %. S rostoucí velikostní kategorií obce volební účast takřka lineárně klesá. Výjimku v tomto trendu představují pouze největší města ČR (Praha, Brno, Ostrava), kde je volební účast zpravidla vyšší než ve městech z nižších velikostních kategorií.

Počet kandidátů a volební účast v komunálních volbách 1990–2018

Počet kandidátů a volební účast v komunálních volbách 1990–2018

Nezávislých kandidátů v místních sdruženích přibývá

Pasivní volební právo (právo být volen) lze sledovat podle počtu platných kandidátů, kteří se ve volbách ucházejí o zvolení. Na rozdíl od volební účasti, která dosáhla svého maxima již v 90. letech, celkový počet platných kandidátů po celé sledované období rostl, přičemž ve volbách v roce 2010 poprvé kandidovalo přes 200 tisíc kandidátů. V posledním řádném termínu komunálních voleb v roce 2018 však došlo k poklesu počtu kandidátů pod tuto hranici.
Zajímavým vývojem prošla struktura kandidátů podle typu volební strany, za kterou kandidát ve volbách kandiduje. Podle zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, může kandidátní listiny podávat 5 typů volebních stran: registrované politické strany a politická hnutí, koalice politických stran a politických hnutí, sdružení politických stran a politických hnutí s nezávislými kandidáty, místní sdružení nezávislých kandidátů a jednotliví samostatně kandidující nezávislí kandidáti. Po roce 2010 lze jednoznačně pozorovat pokles počtu kandidátů, kteří kandidují na kandidátních listinách politických stran a hnutí. Ve volbách v roce 2010 se takto o post obecního zastupitele ucházelo téměř 108 tisíc kandidátů, za dalších 8 let však počet kandidátů tohoto typu volební strany klesl téměř o 30 %. Namísto politických stran a hnutí se čím dál více ve volbách do zastupitelstev obcí prosazují nezávislí kandidáti v místních sdruženích, jejichž počet stále roste. V roce 1994 kandidovalo v rámci těchto místních sdružení nezávislých kandidátů přes 39 tisíc osob, ve volbách v roce 2018 jich byl již dvojnásobný počet. Poprvé v historii svobodných voleb tak v roce 2018 kandidovalo do obecních zastupitelstev více kandidátů místních sdružení než kandidátů politických stran.

Počet kandidátů podle typu volební strany v komunálních volbách, 1994–2018

Počet kandidátů podle typu volební strany v komunálních volbách, 1994–2018

V posledních dvou desetiletích více než čtyřnásobně vzrostl také počet kandidátů, kteří ve volbách kandidovali za volební strany typu sdružení politických stran a nezávislých kandidátů. Tento nárůst lze vysvětlit jednak tím, že se politickým stranám v průběhu let stále méně dařilo v obcích sestavit kompletní kandidátní listinu a na zbylá místa byli doplňováni občané, kteří byli ochotni kandidovat ve volbách pouze jako nezávislí kandidáti a odmítli být do voleb navrženi politickou stranou. Možným důvodem může být ale i zneužívání tohoto typu volební strany uskupeními, která jsou svým charakterem místním sdružením nezávislých kandidátů, avšak chtějí se vyhnout zákonné povinnosti sběru podpisů na petici tím, že se zaštítí společnou kandidaturou s některou politickou stranou nebo hnutím, kde povinnost doložení petice není.

Samostatně kandidujících nezávislých kandidátů je méně

Od roku 2002 postupně klesá počet samostatně kandidujících nezávislých kandidátů. V roce 2002 bylo takových kandidátů více než 12 tisíc, při posledních volbách jich bylo jen přes 9 tisíc. Pokles počtu samostatně kandidujících může souviset s jejich znevýhodněním ve volebním systému ve volbách do zastupitelstev obcí, který jim dává reál­nou šanci na zvolení spíše v populačně menších obcích. Největší obec, kde byl při posledních komunálních volbách zvolen do zastupitelstva samostatně kandidující nezávislý kandidát, měla jen 2 200 obyvatel. Obtížné zvolení ve velkých městech lze doložit též na příkladu hlavního města Prahy, kde by v roce 2018 samostatně kandidující nezávislý kandidát potřeboval ke zvolení 317 467 hlasů, což vzhledem k celkovému počtu 425 937 odevzdaných obálek znamená, že by takový kandidát musel získat platný hlas na téměř 75 % v Praze odevzdaných hlasovacích lístků.

Podíl kandidátů bez politické příslušnosti podle velikosti obce (podle počtu zapsaných voličů) v komunálních volbách
1994–2018 (%)

Podíl kandidátů bez politické příslušnosti podle velikosti obce (podle počtu zapsaných voličů) v komunálních volbách 1994–2018 (%)

Na hlasovacích lístcích je u všech kandidátů uvedeno, zda jsou členy některé politické strany či politického hnutí, nebo se jedná o kandidáta bez politické příslušnosti. Podíl takových „nepolitických“ kandidátů se v průběhu času zvyšoval, byť se v posledních několika volbách růst zpomalil. V roce 1994, od kdy jsou údaje o politické příslušnosti kandidáta poprvé k dispozici, bylo bez politické příslušnosti 64,5 % kandidátů, v roce 2018 již bylo takových kandidátů 85 %. Zvyšování podílu kandidátů bez politické příslušnosti tedy vypovídá o snižující se ochotě občanů ovlivňovat věci veřejné prostřednictvím sdružování se v politických subjektech.
Obdobně jako v případě volební účasti je podíl kandidátů bez politické příslušnosti ovlivňován velikostí obce. Platí, že s rostoucí velikostní kategorií obcí klesá podíl kandidátů bez politické příslušnosti. Zároveň ale vývoj ukazatele vypovídá o zvyšujícím se podílu kandidátů bez politické příslušnosti ve všech velikostních kategoriích. Nejmarkantnější nárůst byl zaznamenán u obcí malé velikosti v kategoriích 501 až 2 000 voličů a 2 001 až 5 000 voličů, kde od roku 1994 vzrostl ukazatel o 28 procentních bodů. Specifikem těchto menších obcí je větší míra provázanosti sociálních vztahů mezi obyvateli. Voliči se tak často rozhodují na základě osobní znalosti kandidátů a členství v politické straně pak nehraje při rozhodování zásadní roli. Kandidátní listiny se členy politických stran a hnutí jsou častější ve volbách do zastupitelstev obcí s více než 15 tisíci voliči, kde hrají větší roli při rozhodování voliče celostátní politické preference.

Mimořádné volby kopírují trendy z nejmenších obcí

Zmíněné vývojové trendy se týkají voleb do zastupitelstev obcí (bez městských částí a městských obvodů) konaných v řádných termínech. Mezi řádnými termíny voleb se v důsledku rozpadu zastupitelstev, vzniku nové obce apod. konají volby mimořádné. Ty zpravidla probíhají v nejmenších obcích, a tak vykazují stejné trendy jako obce nejnižší velikostní kategorie v řádných volbách, tj. vysoký podíl kandidátů bez politické příslušnosti, nízkou četnost výskytu kandidátních listin politických stran a politických hnutí a zpravidla vyšší volební účast.

Autor: , oddělení zpracování výsledků voleb
Zatím zde není žádný komentář.