Od boje o zrno k největším zemědělským podnikům v EU i ekofarmám

VYDÁNÍ: 10-11/2019
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

Za posledních 30 let se osevní plochy zemědělských plodin zmenšily o čtvrtinu, ale výnosy z hektaru se u většiny zemědělských plodin zvýšily. Změnila se skladba toho, co na polích roste a kolik hospodářských zvířat se chová. Změnilo se i složení našeho jídelníčku. Na osmině zemědělské půdy se hospodaří podle zásad ekologického zemědělství.

V roce 1989 bylo 96,0 % zemědělské půdy v České republice využíváno státním a družstevním sektorem. Ze 62,1 % to byla jednotná zemědělská družstva, jichž bylo 1 024 a jejichž průměrná výměra činila 2 574 ha, a z 25,7 % státní statky, kterých bylo 174 a měly průměrnou výměru 6 259 ha.
Zásadní změny, k nimž došlo ve struktuře zemědělských podniků po odklonu od socialistického hospodaření, ukazují výsledky strukturálního šetření v zemědělství (Farm Structure Survey; FSS), které se naposledy konalo v roce 2016. To za Českou republiku přineslo data reprezentativní pro základní soubor 26 525 zemědělských subjektů o průměrné výměře 130 ha, přičemž 30,1 % zemědělské půdy připadalo 23 402 subjektům fyzických osob s průměrnou výměrou 44 ha a na zbývajících 69,9 % půdy hospodařilo 3 123 subjektů právnických osob o průměrné výměře 774 ha. Družstva se na zemědělské půdě podílela 19,3 % a podíl půdy vlastněné státem byl menší než 1 %.
Přesto české zemědělství v tomto ohledu stále výrazně vyčnívá mezi státy EU28, kde je podle výsledků FSS 2016 průměrná velikost jednoho zemědělského subjektu jen 16,6 ha. Toto platí i v rámci srovnání s dalšími bývalými zeměmi socialistického bloku: průměrná výměra jednoho subjektu například na Slovensku je 74 ha, v Polsku 10 ha, v Rumunsku pouhé 4 ha.

Osevní plochy zemědělských plodin v letech 1989 a 2019 (%)

Osevní plochy zemědělských plodin v letech 1989 a 2019 (%)

Spotřeba minerálních hnojiv se výrazně snížila

Jedním z nejviditelnějších trendů souvisejících se změnami ve struktuře českého zemědělství je markantní snížení počtu pracovních sil. Zatímco v roce 1989 pracovalo v zemědělství 569 tis. osob, ve FSS 2016 bylo evidováno jen 130 tis. pravidelně zaměstnaných osob. Mimo jiné díky změnám ve využívání zemědělských technologií také poklesl podíl žen mezi zemědělskými pracovníky z 38,9 % na 32,5 %.
Dalším nepřehlédnutelným jevem je výrazný pokles spotřeby minerálních hnojiv: v hospodářském roce 1988/1989 bylo aplikováno celkem 995 tis. tun dusíkatých, fosforečných a draselných hnojiv, zatímco v roce 2017/2018 pouze 375 tis. tun. Spotřeba čistých živin na 1 hektar zemědělské půdy poklesla z 233,7 kg/ha na 106,4 kg/ha.

Produkce a spotřeba vybraných komodit v letech 1989 a 2017

Produkce a spotřeba vybraných komodit v letech 1989 a 2017

Během uplynulých 30 let se osevní plochy zemědělských plodin zmenšily o čtvrtinu z 3 278 tis. ha na 2 462 tis. ha a značných změn doznala i struktura osevních ploch. Nelze nezaznamenat enormní rozšíření osevních ploch řepky, jejíž výměra se mezi roky 1989 a 2019 zvýšila téměř čtyřnásobně o 277 tis. ha. Opačný vývoj postihl například pěstování pícnin na orné půdě, jejichž výměra ve stejném období klesla o 581 tis. ha, tj. o více než polovinu. V tomto případě je možné vysledovat zřejmou souvislost s odklonem od živočišné výroby, konkrétně chovu skotu.
Je však třeba připomenout, že u většiny komodit je snižování rozsahu zemědělské výroby do velké míry kompenzováno vyšší efektivitou: lepším využíváním zdrojů, větší specializací na konkrétní typ produkce apod. To lze ilustrovat na srovnání tříletých průměrů pro období 1987–1989 a 2016–2018: za rostlinnou výrobu na vzrůstu výnosů většiny zemědělských plodin (například cukrovky technické o 80,0 % na 64,0 t/ ha, řepky o 12,1 % na 3,27 t/ha, pšenice o 18,0 % na 5,85 t/ha), za živočišnou výrobu pak například na zvýšení průměrné dojivosti jedné krávy (z 3,9 tis. l na 8,3 tis. l mléka za rok) nebo průměrné snášky jedné slepice (z 249 ks na 307 ks vajec za rok).

Jíme jinak než před 30 lety – to se odráží i na produkci zemědělských komodit

V období 1989 až 2019 došlo k mírnému rozšíření pěstování pšenice, jejíž výměra vzrostla o 1,3 %, přičemž podíl na osevních plochách se zvýšil o 8,8 p. b. Opačný trend postihl pěstování žita, jehož osevní plochy se zmenšily o 76,8 % a podíl na osevních plochách o 2,8 p. b. Mezi lety 1989 a 2017 se spotřeba pšeničné mouky zvýšila z 85,6 kg na 95,7 kg na obyvatele za rok, naproti tomu u žitné mouky došlo v témže období ke snížení spotřeby z 22,9 kg na 8,8 kg na obyvatele za rok.
Čeští zemědělci v uplynulých 30 letech výrazně zredukovali své stavy hospodářských zvířat. Týkalo se to i skotu, jehož stavy mezi roky 1989 a 2019 poklesly z 3,5 mil. kusů na 1,4 mil. kusů. Podobně se ve sledovaném období snížily celkové stavy drůbeže, a to z 32,5 mil. kusů na 23,0 mil. kusů. Došlo však k nárůstu počtu brojlerů o 1,0 mil. kusů a zvláště ke zvýšení jejich podílu na celkových stavech kura domácího (+19,2 p. b.). Ve spotřebě potravin se tyto dvě tendence odrážejí na jedné straně v poklesu spotřeby hovězího masa od roku 1989 do roku 2017 z 30,0 kg na 8,4 kg na obyvatele za rok, na druhé straně ve zvýšení konzumace drůbežího masa z 13,0 kg na 27,3 kg na obyvatele za rok.

Spotřeba minerálních hnojiv v letech 1988/1989 až 2017/2018 (tis. tun čistých živin)

Spotřeba minerálních hnojiv v letech 1988/1989 až 2017/2018 (tis. tun čistých živin)

U tématu spotřeby potravin není možné opomenout snad až „ikonickou“ záležitost – spotřebu ovoce. V období 1989 až 2017 celková spotřeba ovoce mírně vzrostla ze 70,5 kg na 82,0 kg na obyvatele za rok. Obliba ovoce mírného pásma současně poněkud poklesla: v roce 1989 se jej spotřebovalo 53,6 kg na obyvatele za rok, zatímco v roce 2017 to bylo 46,9 kg. Lze jen spekulovat, do jaké míry mohl být tento trend ovlivněn poklesem tuzemské sklizně ovoce z průměrných 470 tis. tun v letech 1987 až 1989 na průměrných 313 tis. tun v letech 2016 až 2018. Razantní změna se však projevila – a to samozřejmě v souvislosti s výraznými změnami v zahraničním obchodu se zemědělskými komoditami – v konzumaci jižního ovoce: ta v období 1989–2017 vzrostla více než dvojnásobně ze 16,9 kg na 35,1 kg na obyvatele za rok. Předvánoční fronty na mandarinky zůstaly jen mlhavou vzpomínkou.

V ekologickém zemědělství patří ČR ke špičce EU

Podle údajů Ministerstva zemědělství byly v roce 1990 v České republice registrovány první tři subjekty ekologicky hospodařící na celkem 480 ha zemědělské půdy. Do roku 2017 se počet ekofarem rozrostl na celkem 4 399 subjektů obhospodařujících 520 tis. ha, tzn. 12,4 % celkové výměry zemědělské půdy. Z tohoto pohledu zaujímá české zemědělství pozoruhodnou pozici v mezinárodním srovnání. Podle výsledků FSS 2013 (data z FSS 2016 ještě nejsou k dispozici pro všechny ukazatele) má v EU28 větší podíl ekologicky hospodařících subjektů než ČR pouze Rakousko a v podílu ekologicky obhospodařované zemědělské půdy zaujímáme čtvrté místo za Rakouskem, Estonskem a Švédskem.

Autor: , oddělení statistiky zemědělství a lesnictví
Zatím zde není žádný komentář.