Demografie

Úroveň úmrtnosti v České republice dlouhodobě klesá, což dokazuje téměř nepřetržitě rostoucí naděje dožití při narození i ve středním a vyšším věku. Přesto jsme za nejlepšími státy Evropské unie pozadu o čtyři až pět let.

V posledních dvou desetiletích se zlepšila úmrtnost mužů i žen všech rodinných stavů. Rozdíly v úrovni úmrtnosti osob jednotlivých rodinných stavů, vyjádřené nadějí dožití třicetiletých, však byly a jsou pořád poměrně výrazné. Větší jsou pak u mužů než u žen.

Počet zemřelých obyvatel ČR měl od počátku 80. let 20. století, kdy roční úhrn převyšoval 130 tis. osob, dlouhodobě klesající trend. Minimum, 104,4 tis., připadlo na rok 2006. V posledním desetiletí má naopak počet zemřelých spíše mírně rostoucí tendenci.

V období 2006 až 2014 umírali obyvatelé České republiky a členských zemí EU28 nejčastěji na nemoci oběhové soustavy, novotvary a nemoci dýchací soustavy. Z pohledu intenzity úmrtnosti zaostávalo Česko za Unií u všech nejčastějších příčin úmrtí. Výjimkou byly nemoci dýchací soustavy, v těch dosahujeme lepších hodnot.

V roce 2016 třetím rokem v řadě meziročně přibylo narozených dětí i uzavřených sňatků. Do manželství vstoupilo nejvíce obyvatel za posledních osm let, v případě narozených šlo o nejvyšší číslo za posledních šest let. Podíl dětí narozených mimo manželství však nadále rostl.

Do České republiky se v letech 2005–2015 přistěhovalo v několika vlnách přes 540 tis. imigrantů. Nejvíce z nich přišlo v době vstupu ČR do Evropské unie a hospodářského rozmachu. Dosud nepřekonaným vrcholem je v tomto ohledu rok 2007.

Již v polovině 19. století měly kraje podobnou strukturu jako dnes. Po zrušení krajů v letech 1867–1868 se okresy a země staly základem administrativního členění státu, a to až do roku 1948.

Česká republika i po vstupu do Evropské unie nadále zůstala cílovou zemí především pro pracovní migraci. Podíl cizinců s trvalým pobytem však stále roste.

Spolu s migrací obyvatel narůstá i počet cizinců, kteří se vzdělávají v českých školách. Nejvíce je jich z Ukrajiny, Vietnamu, Slovenska a Ruska.

Naturalizaci cizinců lze sledovat na základě počtu udělených státních občanství České republiky. Nová právní úprava sice vedla k meziročnímu zvýšení přírůstku nových spoluobčanů, z mezinárodního hlediska však patříme mezi země s nejnižšími počty získaných státních občanství.

Po několikaleté pauze získal Český statistický úřad údaje o cizincích ze třetích zemí podle účelu pobytu. Z těch mimo jiné vyplývá, že zatímco Američané žádají o přechodný pobyt v Česku z rodinných důvodů, Ukrajinci, Vietnamci a Moldavané kvůli „zaměstnání a podnikání“ a Kazachstánci a Bělorusové, aby u nás mohli studovat.

V uplynulém desetiletí se počet seniorů (obyvatel ve věku 65 a více let) zvyšoval ve všech krajích. Intenzita růstu však byla rozdílná. K největšímu zvýšení došlo v Karlovarském kraji. Nejnižší nárůst byl zaznamenán v hlavním městě Praze a ve Středočeském kraji.

Česká republika se dnes řadí mezi země s dlouhodobě liberální potratovou legislativou a dostupnými moderními antikoncepčními prostředky. Přesto v letech 2003 až 2014 došlo ke změnám: snížil se počet umělých přerušení těhotenství, ale vzrostla intenzita samovolné potratovosti zejména díky vyššímu výskytu těhotenství žen ve starším věku.

Demografické charakteristiky, jako jsou podíl 65 a víceletých na celkovém obyvatelstvu či index ekonomické závislosti, staví Evropu mezi kontinenty, kde tento fenomén narůstá. Itálie, Německo, Řecko, Portugalsko a Bulharsko patří mezi země, kde je podíl 65 a víceletých na celkovém obyvatelstvu nejvyšší.

Podle demografické statistiky polovina seniorů v České republice umírá na nemoci oběhové soustavy, téměř čtvrtina na novotvary. Nemoci dýchací soustavy jsou příčinou úmrtí 6,2 % seniorů a na vnější příčiny umírá 3,1 % seniorů. Mezi jednotlivými kraji jsou značné rozdíly.

V roce 2014 bylo vdaných 53,3 % rodiček. Přitom ještě v roce 2001 to bylo 76,5 %. V revolučním roce 1989 bylo vdaných dokonce 92,1 % rodiček. Roste úroveň plodnosti svobodných žen.

V celoevropském kontextu patří zatím Česká republika mezi země s nízkými počty žadatelů o mezinárodní ochranu. Ve srovnání s většinou členských zemí Evropské unie jsou podprůměrné. Situace se však může změnit.

Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko nespojuje pouze geografická poloha, ale také společná historie. Výsledky posledního sčítání lidu, které se ve státech Visegrádské čtyřky (V4) stejně jako v celé EU uskutečnilo v roce 2011, ukázaly na některé demografické rozdíly.