Kvalita pracovních míst se zhoršuje

Reálný růst průměrného výdělku se v posledních letech stále snižoval. Od roku 2012 hovoříme již o jeho propadu. Nízké výplaty zaměstnanců přitom znamenají snižování spotřeby domácností, méně zakázek firmám, nižší daňový výnos pro stát a tedy hospodářský útlum s tlakem na další propouštění.

Problém je s využíváním pracovní síly

Ze statistických dat lze poměrně snadno vyčíst, že česká ekonomika má evidentní problém s využíváním pracovní síly. Třebaže nezaměstnanost je u nás relativně nižší než ve většině států Evropské unie, půlmilionová masa lidí, která by mohla pracovat a vytvářet hodnoty, je bez práce. Přetlak nabídky pracovní síly už nenutí zaměstnavatele o své zaměstnance pečovat. Důsledkem toho je zhoršování kvality pracovních míst. Zaměstnanci, kteří mají strach, aby nezůstali bez práce, tak pracují za nízké mzdy často ve špatných pracovních podmínkách.

Regiony, kde je každý osmý bez práce

Využívání pracovní síly souvisí s oblastmi, ve kterých lidé v práceschopném věku (15–64 let) žijí. Podle českého domácího ukazatele „podíl nezaměstnaných osob“, jenž umožňuje podrobné regionální srovnání, bylo v březnu 2014 bez práce 8,3 % osob. Ovšem v některých okresech, např. Bruntál, Most a Jeseník, byla bez práce každá sedmá osoba. Významným faktorem v oblasti lidských zdrojů je délka nezaměstnanosti. Čím déle trvá, tím komplikovanější je nalezení zaměstnání.
V této souvislosti je třeba zmínit fakt, že nezaměstnanost je silně sezónní záležitostí. V lednu a v únoru pravidelně dosahuje maxima v souvislosti s omezením prací v zemědělství, stavebnictví a dalších oborech závislých na počasí. Naopak v květnu a červnu bývají čísla vždy nejnižší. Na konci jara tedy dochází k poklesu, aniž by to nutně souviselo s ekonomickým cyklem.
Důležitou otázkou nadále zůstává, jak se pracovní trh vyrovnává s přílivem čerstvých uchazečů z řad absolventů, kteří patří mezi ohrožené skupiny. Přestože počet pracovních míst v posledních měsících roste, zaměstnavatelé dávají přednost lidem s praxí.

ČSÚ zjišťuje

Mezi odbornou i laickou veřejností jsou ohledně počtu nezaměstnaných značné nejasnosti. Přitom již dlouhou dobu má Česká republika dva informační zdroje a tudíž i dvoje různá čísla. Jednak ČSÚ zjišťuje volnou pracovní sílu, tj. lidi hledající práci bez ohledu na oficiální registraci, a pak Úřad práce zachycuje počet uchazečů o zaměstnání, kteří se registrují na jeho pobočkách.
Zdrojem o počtech nezaměstnaných podle zjišťování Českého statistického úřadu je Výběrové šetření pracovních sil známé pod zkratkou VŠPS. Tazatelky ČSÚ navštěvují vybrané domácnosti a vyptávají se na pracovní aktivitu jejích členů. Jejich první otázka pro každého dospělého zní, zda v daném týdnu pracoval za odměnu. Každý, kdo někde pracoval alespoň jednu hodinu, je pak považován za pracujícího a nemůže tedy vstoupit do statistiky nezaměstnaných. Za zaměstnané osoby jsou ještě považováni ti, kteří mají formální vztah k zaměstnavateli, třebaže v týdnu nepracovali, např. lidé na dovolené či neschopence.
Za „nezaměstnané“ se považují jen ti, kteří si práci aktivně hledali a jsou schopni do ní neprodleně nastoupit. Tyto podmínky výpočtu nezaměstnaných si nevymysleli statistici z ČSÚ, nýbrž se řídí mezinárodní definicí nezaměstnaného podle Mezinárodní organizace práce (ILO). Lidé, kteří obě podmínky nesplňují, nejsou „nezaměstnaní“, i když jsou bez práce. Do statistik vcházejí jako ekonomicky neaktivní, podobně jako děti, studující, matky na rodičovské dovolené či nepracující důchodci.
Podle definice ILO bylo na konci roku 2013 v České republice zhruba 355 tis. nezaměstnaných osob, což bylo o 24 tis. méně než v roce 2012. Ovšem existovalo tu dalších asi 140 tis. ekonomicky neaktivních lidí, kteří by pracovat chtěli. Nemohli však být zařazeni do kategorie „nezaměstnaní“, neboť by nebyli schopní neprodleně nastoupit do práce, pokud by jim byla nabídnuta. To se týkalo např. matek s malými dětmi, které neměly zajištěné hlídání.

Úřad práce registruje

Druhým zdrojem údajů o nezaměstnaných je evidence Úřadu práce. Poskytuje však zcela odlišný pohled. Vychází totiž z toho, že eviduje uchazeče o zaměstnání, kterým úřad poskytuje své služby a pomáhá při zprostředkovávání zaměstnání. Teoreticky bychom se mohli domnívat, že – vzhledem k tomu, že ne všichni si hledají zaměstnání prostřednictvím Úřadu práce – bude tato statistika vykazovat nižší počty než údaje z ČSÚ. Jenže česká realita je zkrátka česká realita.
Každý, kdo přijde o práci, má tři dny na to, aby se zaregistroval na Úřadu práce, jinak za něj stát nebude platit zdravotní pojištění. Proto kroky každého „rozumného“ člověka vedou ihned po ztrátě zaměstnání na „pracák“. Jenže mnoho lidí zůstává v jeho evidenci, i když si začne porůznu přivydělávat. Dále i v případech, kdy nepříliš dobře placenou práci nevnímají jako „konečnou stanici“.
Statistika Českého statistického úřadu také dokazuje, že se spektrum „podřadných“ zaměstnání rozrůstá. Z jeho dat vyplývá, že se zkracuje průměrná pracovní doba. Na trhu se totiž zvyšuje nabídka zaměstnání na kratší pracovní dobu a vzrůstá i počet úvazků na dobu určitou. Tomu pak ale odpovídá i výše odměny.