Děti se koupit nedají

Pane profesore, setkal jste se v minulosti s podobnou projekcí a jaký byl její společenský dopad?

Populační prognóza je jedním z nejdůležitějších výstupů demografie. Má široké praktické uplatnění při pohledu do budoucnosti jak ve veřejné správě, tak u soukromých podniků, například při plánování výstavby škol, bytů, infrastruktury apod.

Populační prognózy dělíme podle časových úseků na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Klesá jejich spolehlivost s jejich délkou a jak?

Poměrně spolehlivé jsou krátkodobé – do pěti let anebo ještě střednědobé – do 25 let, protože většina obyvatelstva, kterou prognózujeme, je již na světě a pouze stárne. Naopak při dlouhodobých prognózách odhadujeme děti narozené nejen současným matkám, které jsou již na světě. Kalkulujeme také, kolik se narodí dětí ještě nenarozeným dětem. A to se opakuje při každé další generaci. Proto o dlouhodobých prognózách hovoříme spíše jako o projekcích, které mají pouze orientační smysl, neboť se jedná více méně o extrapolaci současného stavu.

Proč se tedy dělá více variant?

Důležitý je výpočet prognóz přinejmenším ve třech variantách, neboť ten na míru jejich spolehlivosti upozorňuje. V případě České republiky je rozdíl v extrapolaci minimální a vysoké varianty tři miliony osob za 90 let, což je přibližně okolo 30 procent současného počtu obyvatelstva. Dlouhodobé prognózy jsou spolehlivější pouze pro početně velké populace, například pro kontinenty nebo celý svět, kde již nehraje žádnou úlohu migrace. Známý francouzský demograf Alfred Sauvy prognózoval v roce 1935, že ve Francii dojde za dalších padesát let k poklesu z tehdejšího počtu 41 milionů osob, za předpokladu dalšího snižování úrovně plodnosti, na 29 milionů. To by bylo přibližně o 30 procent. To se nestalo. Po druhé světové válce Sauvy označil všechny demografické prognózy za demografické omyly. Jsou totiž příliš ovlivněny současnou situací. Mnohem větší dopad na budoucnost než početní velikost populace má její budoucí věková struktura.

Je vůbec možné tento prognózovaný vývoj nějak ovlivnit?

Rozhodování o tom, zda si žena pořídí dítě a kdy, je proces, který velkou měrou závisí na existujícím populačním klimatu jako součásti společenského vědomí. Populační klima je v moderní společnosti velmi proměnlivé a závisí na celé řadě faktorů, jako jsou např. rodinné tradice a zvyklosti, situace ekonomická, například nezaměstnanost nebo neuspokojivé pracovní podmínky, situace bytová apod. Ty se projeví v plánovaném počtu dětí. K tomu pak přistupuje bezprostřední situace v rodině – rodinná pohoda, vztah s partnerem, možnosti prarodičů, anebo situace osobní, například zdravotní problémy. K nim pak můžeme přidat různá opatření populační politiky, jejichž účinnost je zpravidla velmi malá. Děti se nedají koupit. Tato opatření však plní sociá­lní funkci a pomáhají částečně materiálně vyrovnat situaci rodin bezdětných a rodin s různým počtem dětí. Je však zajímavé, že tato opatření se příliš neliší například v Německu a ve Francii. Přitom současná úroveň plodnosti je v těchto zemích velmi odlišná (pozn. red.: ve Francii v roce 2011 připadaly na jednu ženu dvě děti, v Německu 1,36). Populační klima má i svoji psychologickou stránku, například národní cítění – hrdost, ale to se většinou velmi obtížně vystihuje.

Kdy začalo obyvatelstvo stárnout a jaké to má důsledky?

Demografické stárnutí, na rozdíl od stárnutí individuálních osob, je zákonitým důsledkem změn, které probíhají v Evropě od 17. století. Označují se jako modernizace. Osobně dávám přednost označení „globální revoluce moderní doby“. Dochází časově i regionálně k diferencovanému  rozvoji vědy a technologií, manufaktur a průmyslu, medicíny, lidských svobod, vzdělání, prosazení lidských práv, osvícenství a reformaci, sekularizaci, emancipaci žen neboli revolučním změnám ve všech procesech, kterých se zúčastňují lidé. Součástí těchto změn, a to velmi důležitou, jsou také zásadní změny v charakteru lidské reprodukce. Její extenzivní charakter se mění na intenzivní.

Co to konkrétně znamená?

Jestliže se před touto změnou hodně dětí rodilo, ale málo se jich dožívalo dospělosti, po jejím ukončení se málo dětí rodí a téměř všechny se dožívají dospělosti. Tuto změnu nazýváme „demografickou revolucí“. Jejím důsledkem je demografické stárnutí. Jde o univerzální proces, který začal koncem 18. století ve Francii, rozšířil se postupně v Evropě a v zemích s původně evropským obyvatelstvem a po druhé světové válce probíhá v rozvojových zemích. V tomto století bude ukončen a s ním také současný početní růst obyvatelstva světa, který je dosud v rozvojových zemích značný.

Čím se proces demografického stárnutí vyznačuje?

Tento proces je dobře patrný na změnách věkové struktury. Jestliže v některých, zejména afrických zemích, tvoří v současnosti podíl osob starších 65 let pouhé tři procenta, v České republice je to 16 procent a v některých zemích již přesáhl 20 procent. Podle střední projekce ČSÚ by v roce 2101 dosáhl 32 procent, tedy dvojnásobku současného stavu za 90 let.

Jaké mohou být společenské a ekonomické důsledky takového vývoje?

Velké, avšak bude k nim docházet postupně. Je tedy možné, a v jistém smyslu i nutné, se na ně připravovat. Již v současnosti je řada problémů s poskytováním možnosti uplatnění starších lidí ve společnosti, kteří by se rádi a dobrovolně pracovního procesu zúčastňovali. Také sociální a nemocenská péče o starší občany trpí značnými nedostatky, a zejména finančním zabezpečením. Tedy můžeme konstatovat, že naše společnost není dosud připravena na zvyšující se počet seniorů.

Jaký je vůbec vztah mezi statistikou a demografií?

Velmi úzký, daný jejich společným vznikem v polovině 17. století. Tehdy se John Graunt, který na základě demografických dat – údajů o zemřelých, jež zkoumal jako hromadný jev, stal zároveň spoluzakladatelem statistiky.

V čem jsou obě disciplíny rozdílné?

Liší se svým obsahem. Zatímco demografie má samostatný předmět, kterým je studium reprodukce – obnovy lidských populací, statistika je formální disciplínou, použitelnou jako metoda zkoumání prakticky ve všech ostatních empirických oborech. Zároveň zůstává hlavní metodou demografie, což někdy vede k nesprávnému ztotožňování demografie a demografické statistiky.

Kde se, podle vašeho názoru, dnes mohou uplatnit demografové?

Uplatnění demografů je velmi široké, neboť se zabývají procesem, který je z hlediska přežití lidí základním. Kdyby přestala obnova lidí, skončil by lidský rod na zemi vůbec. Podmíněnosti lidské reprodukce jsou velmi široké, biologické, sociální nebo geografické, a tak při jejich studiu demografie spolupracuje s antropologií, sociologií, geografií, etnologií, ekonomií, psychologií a jinými obory. V různých zemích je při výuce s některými z těchto oborů přímo spojena. Nikoli náhodou byla v České republice v počátcích spojena demografie s antropologií. Později, od 50. let minulého století, také s geografií. V praxi se využívá poznatků demografů na všech stupních veřejné správy a například také v lékařství.