Cestovní ruch se stal globálním odvětvím

Cestovní ruch se stal v posledních desetiletích významnou ekonomickou činností s příznivým dopadem na hospodářský rozvoj a zaměstnanost díky svému kumulovanému rozvojovému potenciálu (multiplikačním efektům). Pojí se totiž s řadou dalších hospodářských odvětví a sektorů – např. ubytováním, pohostinstvím, dopravou nebo stavebnictvím.
Ekonomický přínos cestovního ruchu při zohlednění efektů ve prospěch dalších odvětví zachycuje tzv. satelitní účet cestovního ruchu – TSA (více ZDE). V současné době podle jeho výsledků cestovní ruch v České republice přímo zaměstnává 240 tis. osob a tvoří asi 3 % HDP. A jak vypadají klíčové celosvětové statistiky?

Historický milník jako výzva

Světový cestovní ruch se tradičně kvantitativně měří především počtem příjezdů a objemem příjmů (případně výdajů) v mezinárodním cestovním ruchu. Komplexně jsou statistiky tvořeny Světovou organizací cestovního ruchu – UNWTO. Základním cílem je přitom vytvoření navazujících časových řad, které by v globálním měřítku a srovnání popisovaly vývoj cestovního ruchu.
V roce 2012 bylo celosvětově zaznamenáno 1 035 mil. příjezdů turistů, což bylo o 3,9 % více než v roce 2011. Jednalo se tak o absolutně největší výkon v historii cestovního ruchu, protože v mezinárodních příjezdech byla poprvé překonána hranice jedné miliardy. Ještě před několika desítkami let by těmto údajům nikdo nevěřil. Výsledky tak svědčí o trendu, jenž nejen vyrovnal, ale dokonce překonal zakolísání cestovního ruchu způsobené celosvětovým hospodářským útlumem. Vždyť v roce 2009 poprvé od roku 2003 došlo k meziročnímu poklesu v příjezdech. Tehdy byl cestovní ruch zasažen válkou v Iráku a nemocí SARS. Celosvětová krize v roce 2009 se pak hlouběji projevila ve vyspělých (meziroční pokles v příjezdech o 4,2 %) než nevyspělých ekonomikách (pokles o 3,1 %).

Cestování jako lék z krize

Zotavení z následků globální finanční krize a především rychlost, s jakou jej bylo dosaženo, předčila veškerá očekávání. Proces oživení cestovního ruchu přitom probíhal s různou rychlostí a intenzitou. Většina světových destinací dosahuje od roku 2010 kladného vývoje. Z hlediska regionů meziročně nejvíce turistů přibylo v roce 2012 v Asii a Pacifiku (+7,0 %), Africe (+6,4 %) a Americe (+4,1 %). Pod světovým průměrem v míře oživení turistické poptávky zůstal Střední východ (–5,4 %) s Evropou (+3,4 %) a to i přesto, že v nich byly patrné poměrně značné subregionální rozdíly.
Rozdělíme-li svět na rozvíjející se a rozvinuté ekonomiky, pak se rychleji a lépe se světovou krizí vyrovnaly země z první skupiny (meziročně sem přijelo o 4,3 % více turistů). Počet příjezdů v hospodářsky vyspělejších zemích, kam spadá i Evropa, byl oproti tomu „jen“ o 3,7 % vyšší. Podobnou polaritu lze očekávat i v blízké budoucnosti.

Turisté jsou při chuti

Celkové příjmy z cestovního ruchu za rok 2012 byly odhadovány na 1 075 mld. dolarů USD (837 mld. eur) proti 1 042 mld. dolarů (749 mld. eur) v roce 2011, což představovalo meziročně o 3,2, resp. o 11,7 % více. Nárůst příjmů z mezinárodního cestovního ruchu přitom zaostával za počtem mezinárodních příjezdů, což je typický trend během období zotavování. Hospodářská soutěž je tvrdší. Dodavatelé služeb vynakládají velké úsilí na snižování cen. Turisté zase inklinují k cestám na kratší dobu blíže svého domova. Svou roli v tomto procesu hrají i změny měnových kurzů. V letošním roce se podle odhadů a dosavadních výsledků UNWTO očekává další růst mezinárodního cestovního ruchu o 3–4 %.

Výdaje na cestovní ruch

Rok 2012 přinesl hned několik změn v TOP 10 ve světových žebříčcích. Čína vůbec poprvé dominovala ve výdajích na cestovní ruch. Porazila oba dlouhodobé lídry výdajových tabulek – Německo a USA. Není bez zajímavosti, že výdaje čínských turistů rostly v posledních deseti letech nejrychleji ze všech – ještě v roce 2005 zaujímali čínští cestovatelé svými výdaji sedmé místo. Dokonce i v problematickém roce 2009 se zvýšily výdaje Číny na cestovní ruch meziročně o 21 % (od roku 2000 se výdaje Číňanů dokonce zosminásobily).
Podobně dynamicky roste poptávka po cestování s kupní silou obyvatelstva v Rusku, které se poprvé prosadilo do první světové pětky a předstihlo tak Francii, která se umístila jako šestá. Pozice České republiky je na konci čtvrté desítky.

Tradiční destinace

Nejvíce příjmů z mezinárodního cestovního ruchu dlouhodobě získávají Spojené státy americké. V roce 2012 to bylo téměř 129 mld. dolarů (meziročně o 11 % více). Zároveň jsou USA po Francii druhou nejnavštěvovanější zemí světa (62,3 mil. příjezdů za rok 2011). Nejvíce turistů sem přijíždí z Kanady, Mexika a Japonska. Navštěvují zde především velká města jako New York, Los Angeles, četné přírodní atraktivity či rekreační resorty na Floridě. Výrazně pozitivní saldo cestovního ruchu mají také Španělsko a Francie, které z hlediska příjmů obsadily druhé, resp. třetí místo.
Také v příjmových tabulkách se stále více prosazuje Čína. Zisky z mezinárodního cestovního ruchu v její ekonomice rok od roku rostou (50 mld. dolarů v roce 2012) a vykazují i značnou dynamiku v relativním vyjádření. Od roku 2000 se zvýšily více než třikrát.
Již v roce 2010 se stala Čína třetí nejnavštěvovanější destinací na světě, k čemuž významně přispělo i organizování světové výstavy Expo 2010 v Šanghaji. Není bez zajímavosti, že v období od května do října 2010 přilákala výstava přes 73 mil. domácích i zahraničních návštěvníků. Účastnilo se jí 192 zemí a dalších zhruba 50 vystavovatelů. Čínské investice do Expa se údajně vyšplhaly k částce 58 mld. dolarů. Byl překonán i historický rekord v návštěvnosti. Za jediný den prošlo branami výstaviště rekordních 1,03 mil. návštěvníků.
Postavení Evropy v celosvětových statistikách zůstává poměrně dominantní. V roce 2012 Evropa získala téměř 43 % celosvětových příjmů, Asie a Pacifik získaly podíl 30 %, Amerika 20 %, Střední východ dosáhl podílu 4 % a Afrika 3 %.
Zajímavé je sledovat postavení evropského cestovního ruchu v dlouhodobém horizontu. Současné podíly na celosvětových příjmech jsou totiž velmi podobné výsledkům z poloviny 20. století. Evropa tehdy získávala asi 43 % všech finančních prostředků utracených za cestovní ruch. Brzy se však její tržní podíl začal zvyšovat. Kulminace dosáhl zhruba v polovině 70. let (v roce 1975 činil tento 64 %) a od té doby relativní podíl na globálních ziscích klesal (samozřejmě při růstu absolutních hodnot). Podobný vývoj se odehrál rovněž v postavení Evropy při hodnocení mezinárodních příjezdů. V tomto případě nicméně došlo ke kulminaci o desetiletí dříve a procentní podíly byly vždy o zhruba 10 p. b. vyšší než u příjmů. Od roku 1965 klesl podíl Evropy na celosvětových příjezdech ze 74 % na současných 51 %. Je zřejmé, že v průběhu 21. století bude konkurence pro starý kontinent dále sílit.