Individuální versus demografické stárnutí

VYDÁNÍ: 07-08/2014
sdílejte na Facebooku sdílejte na Twitteru pošlete e-mailem sdílejte

V jakém věku je člověk považován za starého? Věk označovaný jako počátek stáří závisí nejen na kulturních normách jednotlivých populací, ale i na specifických charakteristikách osob – pohlaví, věku, vzdělání apod. Pojetí počátku stáří je rovněž dynamické v čase.

Ženy obvykle kladou počátek stáří do vyššího věku než muži. Výjimku představují ženy v Maďarsku a na Slovensku. V České republice udávají ženy jako počátek stáří věk 60,3 let, zatímco muži se cítí být staří již ve věku 59,1 let. Mezi evropskými zeměmi jsou velké rozdíly. Zatímco v Nizozemsku je u mužů za počátek stáří považován věk 70,2 let a u žen 72,5 let, tak na Slovensku to je o více než deset let méně (muži: 58,5, ženy: 57,8 let).

Podíl seniorů v roce 2050 z hlediska prospektivního a retrospektivního života

Podíl seniorů v roce 2050 z hlediska prospektivního a retrospektivního života

Demografické stárnutí

Oproti individuálnímu stárnutí, které je odvozeno od chronologického věku jednotlivce, tj. od data narození, se dnes stále častěji setkáváme s pojmem demografické stárnutí. Obvykle se definuje podílem osob ve věku 65 let a starších v dané populaci (tedy na základě statistického souboru a tzv. retrospektivního věku). Obecně demografické stárnutí závisí nejen na prodlužování lidského života a následně na zvětšování kontingentu seniorské populace, ale často je tento podíl významněji ovlivněn objemem dětské složky, tj. úrovní porodnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že v dnešní době je snižování úrovně úmrtnosti stále více determinováno rostoucí délkou přežívání osob ve starším věku, zrodil se nápad nedefinovat demografické stárnutí fixní hranicí 65 let (na základě tzv. retrospektivního věku), ale dynamicky podle počtu a podílu osob, kterým zbývá na dožití 15 a méně let (tzv. prospektivní věk). Rozdíl mezi tradičně pojímaným demografickým stárnutím a novým konceptem založeným na prospektivním věku je ve výhledu pro rok 2050 znázorněn na grafu dole.
Při konfrontaci obou koncepcí je vidět, že při použití prospektivního věku není stárnutí věkové struktury tak razantní. Česká republika se nachází kolem evropského průměru. Bulharsko a Rumunsko by se staly na základě prospektivního věku nejstaršími populacemi, zatímco podle tradičního výpočtu „staré populace“ (Německo, Itálie, Řecko, Španělsko) by se vzhledem k delšímu přežívání svých populací přiblížily úrovni EU28, která bude činit 16,7 % v roce 2050 a podle tradičního pojetí 29,7 %. Nejfavorizovanějšími zeměmi s relativně mladými populacemi by se staly podle prognózy do roku 2050, a to v obou konceptech, především země západní a severní Evropy.

Věk, kdy je člověk považován za starého (v letech)

Věk, kdy je člověk považován za starého (v letech)

 

Autor: , demografka
Zatím zde není žádný komentář.

Související články

 

První dítě po čtyřicítce? Na jihu EU nic výjimečného

ilustrativní fotka

Průměrný věk prvorodiček v EU v roce 2015 byl 29 let. V Rumunsku je mezi prvorodičkami největší podíl náctiletých, naopak v Itálii není nikterak výjimečné poprvé rodit až po čtyřicátých narozeninách.

Praha už není nejstarším krajem

ilustrativní fotka

Na konci roku 2014 mělo Česko 10 538 275 obyvatel, z nichž 7,06 mil. bylo v produktivním věku 15–64 let, 1,60 mil. tvořily děti do 15 let a zbývajících 1,88 mil. čítaly osoby ve věku 65 a více let. V jednotlivých krajích se průměrný věk obyvatel vyvíjel odlišným tempem. Zajímavě se proměnila pozice kraje hlavní město Praha.

Délku našeho života určuje vzdělání

prof. RNDr. Jitka Rychtaříková, CSc.

Demografka a vysokoškolská profesorka Jitka Rychtaříková, jejíž jméno je spojeno s katedrou demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK, se právě vrátila z 12. evropské populační konference v Budapešti. Zorganizovala ji Evropská asociace pro populační studia, takže bylo o čem povídat.