Má smysl stále studovat?

Po ukončení tzv. počátečního vzdělávání mají dospělí řadu možností, jak dále prohlubovat znalosti, získávat vědomosti a budovat kompetence. Mimo samostudia či náhodného nesystematického učení během každodenních činností v zaměstnání či ve volném čase mohou využít především dva typy organizovaného vzdělávání – formální a neformální. Pod pojmem formální vzdělávání rozumíme výuku v rámci běžného školního systému, jejíž úspěšné absolvování vede k dosažení formálně uznávaného stupně vzdělání. Chuť vrátit se v dospělém věku do školy a s ní související míra zapojení dospělých do vzdělávání je ovlivněna celou řadou faktorů. Nejdůležitějším z nich je široká nabídka kvalitních vzdělávacích příležitostí, která umožní dospělým sladit studijní, pracovní a rodinné povinnosti.

Odlišnosti ve formálním vzdělávání v Evropské unii

Odlišné podmínky a institucionální prostředí formálního vzdělávání dospělých v jednotlivých evropských zemích se projevují velmi rozdílnou mírou účasti v tomto typu vzdělávání – od 1,4 % v Rumunsku až po 14,8 % ve Velké Británii. Mezi země, ve kterých není školní vzdělávání v pozdějším věku raritou, dále patří skandinávské země, země Beneluxu a Portugalsko, kde se účast pohybuje kolem 10 %. Vysoká míra zapojení je zde ovlivněna především rozsáhlou systémovou podporou vzdělávání dospělých. To bývá na všech úrovních, od základního až po univerzitní, poskytováno ve formách vhodných i pro zaměstnané osoby – programy jsou organizovány modulárně a jsou velmi flexibilní. Při zápisu může být uplatněno ověření dosažených znalostí a praxe, což snižuje časové nároky na vzdělávání a umožňuje sestavení individuálního studijního plánu. Atraktivitu studia zvyšuje i e-learning, který bývá široce využíván univerzitami i středními školami. Těmto státům se navíc pomocí cílených strategií daří zapojit do vzdělávání i specifické skupiny osob. Přestože jinde zapojení do formálního vzdělávání prudce klesá s věkem, ve Spojeném království se takto vzdělává až 15 % osob ve věku 35–54 let a 6 % ve věku 55–64 let. V Portugalsku, které v nutnosti reagovat na nepříznivou vzdělanostní strukturu populace (až 65 % osob v daném věku má pouze základní vzdělání) významně rozšířilo příležitosti druhé šance, se zpět do lavic vrátil téměř každý desátý člověk se základním vzděláním či každý desátý pracující v nekvalifikované manuální pozici.
V České republice účast na formálním vzdělávání nedosahuje ani čtyř procent. Dospělí se u nás mohou do výuky zapojit v řadě programů večerního, distančního či kombinovaného vzdělávání. Lze se však domnívat, že vysoké dlouhodobé časové investice a nízké možnosti uzpůsobení studia individuálním potřebám většinu zájemců od studia odrazují. Mezi dospělými studenty v Česku z 82 % převažují osoby do 40 let věku, které se ve většině věnují vysokoškolskému studiu (32 % bakalářskému či vyššímu odbornému, 28 % magisterskému, 15 % doktorskému). Zbylých 28 % starších studentů se účastní středoškolského studia s naprostou převahou programů ukončených maturitní zkouškou, přičemž maturitní vysvědčení se snaží získat především vyučení. Osoby se základním vzděláním, kterých je v České republice v daném věku přibližně půl milionu, se do formálního vzdělávacího procesu, až na výjimky, opětovně nezapojují.

Neformální vzdělávání zatím převažuje

Přístupnější a častěji využívané formy vzdělávání v dospělosti představují krátkodobější, obsahově i organizačně pružnější vzdělávací aktivity, pomocí nichž lze lépe reagovat na aktuální potřeby v osobním životě či na trhu práce. Jedná se o nejrůznější kurzy, semináře, školení či soukromé lekce pod vedením kvalifikovaných odborníků, které souhrnně označujeme jako neformální vzdělávání. I zde panují v účasti značné rozdíly – v Rumunsku, Řecku či Srbsku se alespoň jednou v daném roce takto vzdělávala jen malá část populace (přibližně každý desátý). V severských státech, Lucembursku, Švýcarsku a Nizozemsku, to naopak byla více než polovina osob.
Česká republika se nachází těsně pod průměrem Evropské unie. Do neformálního vzdělávání se u nás zapojilo 35 % osob. Ve všech státech platí, že většina aktivit neformálního vzdělávání je motivována pracovně (v ČR 83 %), velká část je hrazena zaměstnavatelem anebo probíhá v pracovní době při nároku mzdy. Silnými faktory ovlivňujícími účast jsou tedy odpovědnost podniků vůči zaměstnancům, role státních pobídek a kolektivního vyjednávání, ale i hospodářská vyspělost země, struktura ekonomiky, technická náročnost produkce či míra zavádění inovací. Pracovní problematice odpovídá oborová struktura vzdělávání, ve které převažují oblasti obchodu, práva, služeb, zdravotnictví či technické obory.

V České republice vede studium cizích jazyků, které vyčerpávalo až jednu třetinu časových nároků veškerého neformálního vzdělávání, což je jednoznačně nejvyšší podíl v Evropské unii. Češi navíc ve většině případů za jazykové vzdělávání sami platí, a to i tehdy, když je realizované z pracovních důvodů.
Společně s Rumunskem, Polskem, Řeckem a Lotyšskem se však řadíme též mezi země, které se vyznačují vysokými rozdíly v účasti různých vzdělanostních skupin. Vysokoškoláci se se svou 59% účastí vzdělávají až šestkrát častěji než osoby se základním vzděláním, 2,5krát častěji než vyučení a 1,4krát častěji než středoškoláci s maturitou. Tyto rozdíly jsou reflektovány i u různě kvalifikovaných skupin pracujících. Účast ve vzdělávání klesá v souvislosti se snižujícími se požadavky na úroveň dovedností v konkrétních profesích. Přestože v odborných manuálních profesích dosahuje téměř 39 %, charakter výuky se od odborných nemanuálních pozic liší. Vzdělávání zde trvá kratší dobu a je častěji realizováno z důvodu uložení přímé povinnosti dané zaměstnavatelem či zákonem.
Podrobné výstupy z šetření naleznete v publikaci Vzdělávání dospělých v ČR v evropském kontextu (více na ZDE).