Produktivita práce neroste

Rostoucí produktivita práce posiluje konkurenceschopnost firem, jednotlivých odvětví ale i celých ekonomik. S jejím růstem se vlastníkům firem a živnostníkům navyšují zisky, zaměstnanci mohou oprávněně požadovat zvyšování svých mezd či platů. Pokud však produktivita práce neroste a zaměstnanci si přesto dokážou vyjednat vyšší odměny za odvedenou práci, promítne se nárůst mzdových nákladů do vyšších cen produkovaného zboží a služeb a na úrovni celé ekonomiky pak i do inflace. Reálně si tak nepolepší. Cestou, která vede ke stabilnímu a reálnému růstu mezd a platů a následně i k vyšší životní úrovni zaměstnanců, je tak rostoucí produktivita práce.

Za osmnáct let o dvě třetiny

Produktivitu práce je možné měřit různými způsoby. Na úrovni celé ekonomiky je jednou z možností vyčíslit poměr celkového výkonu v podobě hrubého domácího produktu (HDP) k celkovému počtu odpracovaných hodin (zaměstnanci a sebezaměstnanými). Jedná se o tzv. hodinovou produktivitu práce. Ukazuje, jakou hodnotu dokáže pracovník v průměru vytvořit za jednu hodinu práce. I když zprvu nebylo zachycování počtu odpracovaných hodin v důsledku náročnosti na vstupní údaje zcela dokonalé (ostatně s tím se potýkaly všechny země, nikoliv jen ČR), jsou dostupná data patrně těmi nejkvalitnějšími a nejkomplexnějšími, která je možné k měření produktivity práce použít.
V roce 1995 znamenala jedna odpracovaná hodina v Česku vytvořenou hodnotu ve výši 161 Kč. V roce 2013 to bylo už 428 Kč. Tato informace vyplynula z nominálních dat národních účtů. Ke srovnání vývoje produktivity práce v čase je ale mnohem vhodnější použít údaje v reálném vyjádření, které jsou očištěny od růstu cen. Z nich vyplynulo, že produktivita práce mezi roky 1995 a 2013 narostla o 59,7 %, tedy skoro o dvě třetiny.

Příznivý vliv zahraničního kapitálu

Růst produktivity práce v Česku byl tažen třemi odvětvími – zpracovatelským průmyslem, velkoobchodem a maloobchodem, informačními a komunikačními činnostmi. Ve všech třech se produktivita práce v letech 1996–2012 (za která jsou dostupná data) zvýšila více než v úhrnu za celou ekonomiku. Je to patrné z vývoje produktivity práce vycházející z poměru hrubé přidané hodnoty ve stálých cenách k počtu odpracovaných hodin. Nejvíce narostla produktivita práce ve zpracovatelském průmyslu. Jednalo se o důsledek provedených investic a inovací ve výrobě, na nichž se významně podílel zahraniční kapitál. V roce 2012 dokázali pracovníci ve zpracovatelském průmyslu vytvořit hodnotu, která byla v porovnání s rokem 1995 více než trojnásobná. Zajímavé je ale to, že k tomu postačovalo o 8,1 % menší množství odpracovaných hodin. Produktivita práce tak ve zpracovatelském průmyslu vzrostla o 246,8 %.
Druhým odvětvím, ve kterém se zvýšila produktivita práce více než v úhrnu za celou ekonomiku, byl velkoobchod a maloobchod s růstem o 124,3 %, třetím informační a komunikační činnosti, kde vzrostla o 63,9 %. Produktivita práce mezi rokem 1995 a 2012 narostla ve třinácti hlavních odvětvích české ekonomiky, v sedmi klesla.
Nejhlubší pokles, téměř dvoutřetinový, zasáhl odvětví ubytování, stravování a pohostinství. Na propadu produktivity práce se podílel jak nižší výkon odvětví, tak rostoucí počet odpracovaných hodin. Nižší výkonnost měla základy v klesající poptávce po nabízených službách, k vyššímu počtu odpracovaných hodin silně přispěl charakter odvětví. Z něho totiž vyplývá, že zaměstnané osoby, například recepční, kuchaři, barmani atd. (ať se již jedná o zaměstnance nebo sebezaměstnané), musí být v zaměstnání bez ohledu na vytíženost jednotlivých zařízení, a to i ve chvíli, kdy nemají de facto nic na práci. Snaha zvyšovat kvalitu nabízených služeb ze strany zaměstnavatelů, která vedla k růstu počtu zaměstnanců, a zakládání provozoven živnostníky, se tak projevovala v nárůstu počtu odpracovaných hodin i přes klesající výkonnost odvětví.

Po roce 2008 jen stagnace

Růst produktivity práce v Česku nebyl rovnoměrný. Fakt, že se v úhrnu zvýšila o 59,7 % byl zejména zásluhou období 1996–2008, kdy produktivita práce rostla v průměru o 3,6 % za rok. V letech 2009 až 2013 se zvyšovala už jen o 0,2 % ročně a v zásadě tak stagnovala. HDP se v tomto období snižoval v průměru o 0,5 % ročně, počet odpracovaných hodin jen o 0,1 p. b. více. Redukce počtu odpracovaných hodin tedy nebyla tak silná, aby dokázala produktivitu práce i v těchto nepříznivých letech opět akcelerovat. Opakovala se tak situace z let 1997 a 1998, období postiženého recesí, kterou zapříčinily dopady měnové krize. Tehdy však produktivita práce stagnovala pouze dva roky. V roce 2013 nerostla již pátým rokem.
Jak vyplývá z dostupných údajů za roky 2009–2012, produktivita práce výrazněji narostla jen ve třech výkonově nejvýznamnějších odvětvích české ekonomiky. Šlo o zpracovatelský průmysl (v úhrnu růst o 11,5 %), velkoobchod a maloobchod (o 6,9 %) a činnosti v oblasti nemovitostí (o 28,9 %), což jsou služby související zejména s pronájmem nemovitostí nebo s obchodováním s nemovitostmi. Produktivita se nesnížila ani ve dvou odvětvích, v nichž má silné zastoupení veřejný sektor. Jednalo se o veřejnou správu a obranu (v úhrnu růst o 3,4 %) a odvětví vzdělávání (o 3,0 %). Ve všech zbývajících odvětvích tuzemské ekonomiky produktivita práce v tomto čtyřletém období klesla. Z celkových dvaceti se snížila v patnácti odvětvích.
Více ZDE.