Lépe než vloni si zemědělci vedli pouze v roce 2011, kdy dosáhli rekordního zisku 17,4 mld. Kč. Hodnoty tohoto ukazatele však nebyly vždy kladné. V plusových číslech se ustálily až po vstupu ČR do EU v roce 2004. Výjimkou v období před vstupem byl pouze rok 2001, který díky výraznému navýšení produkce obilovin a prasat vybočuje ze zástupu záporných čísel.
Pracovní síla
Vstup pracovní síly do zemědělství (Agricultural Labour Input – ALI) se měří v ročních pracovních jednotkách (Annual Work Unit – AWU), čímž se zohlední práce na částečný úvazek či sezónní práce. Jelikož je AWU ekvivalentem zaměstnanosti na plný úvazek, může mít každý stát stanovený pro jednu AWU jiný počet odpracovaných hodin. V České republice platí Eurostatem doporučená hodnota: 1 AWU = 1 800 hodin. Zemědělství je dále specifické svým rozdělením pracovní síly na placenou a neplacenou, která zahrnuje vlastníky podniků a neplacené rodinné příslušníky.
Vyšší úroda, růst cen a odliv pracovní síly
Meziroční růst produkce zemědělského odvětví v roce 2013 byl zapříčiněn nejen vyšší úrodou pšenice, žita, řepky a ovoce, ale i růstem cen krmných plodin, zeleniny a brambor. U produkce živočišné lze zaznamenat navýšení výroby vajec a prasat a nárůst cen za skot a drůbež. Nezanedbatelnou položkou bylo také mléko, jehož výroba i nákupní cena ve sledovaném roce vzrostly, čímž došlo k navýšení hodnoty produkce této komodity o 9,2 %. Další rostoucí položkou souhrnného zemědělského účtu byla produkce zemědělských služeb, jejichž hodnota se meziročně zvýšila o 14,3 %.
Na druhé straně došlo i k nárůstu mezispotřeby (o 5,5 %), která výši hospodářského výsledku naopak snižuje. Ve struktuře mezispotřeby zaujímaly největší podíl krmiva (36,8 %), energie (16,1 %), ostatní výrobky a služby (13,0 %) a hnojiva (7,3 %).
Proti roku 2012 došlo i přes stagnaci počtu pracovních sil v zemědělství ke zvýšení náhrad zaměstnancům o 2,7 %. Z dlouhodobého hlediska však dochází k neustálému pozvolnému odlivu pracovní síly z odvětví. Hlavními důvody jsou snižování stavů hospodářských zvířat a stále se rozvíjející rostlinná výroba, kde lze lidskou práci nahradit stroji.
Posledním zmíněným, ale neméně důležitým segmentem hospodářského výsledku, jsou vyplacené dotace. Odhad pro rok 2013 činil 32,1 mld. Kč.
Vývoj výsledků zemědělství v ČR (v mld. Kč)
Pracovní síla v roce 2013 ve vybraných zemích (tis. AWU)
Na zisky měly vliv dotace
Ziskovost českého zemědělství byla a je z velké části ovlivněna národními a zejména evropskými dotacemi. V přepočtu na obhospodařovanou zemědělskou půdu získali v roce 2012 čeští zemědělci 363,5 euro na hektar. Tato částka byla vysoce překonána Řeckem (756,7), Finskem (976,0) a Maltou (1 743,6). Protipólem byly Litva (131,1), Lotyšsko (143,0) či Bulharsko (143,8). Co se sousedních států týká, Česká republika předběhla Polsko – 269,0 euro na hektar a Slovensko (302,4), výše dotací však nestačila na Rakousko (639,5) ani Německo (439,2).
Mezispotřeba na hektar obhospodařované zemědělské půdy dosáhla v Česku v roce 2012 hodnoty 994,9 euro na hektar. Ze sousedních států podobnou částku vykázalo Polsko (976,3) a Slovensko (943,6), naproti tomu Rakousko (1 480,9) a Německo (2 263,0) nás převyšovaly. Nejvyšší čísla však můžeme zaznamenat u Nizozemska (9 688,0), Malty (6 195,8) a Belgie (4 601,7).
Zajímavé je i porovnání poměrů mezispotřeby na produkci zemědělského odvětví. Zatímco v Česku, Belgii, Německu, Lucembursku, Irsku a Švédsku se hodnoty pohybují kolem 72 až 73 %, Itálie byla schopna stlačit mezispotřebu až na úroveň 46,5 %. Do 50 % se vešli také Španělé, Řekové či Malťané
Indikátor A (2005 = 100)
Indikátor A
Srovnání úrovně zemědělství v jednotlivých státech lze provést pomocí indikátoru A, neboli indexu reálného důchodu z faktorů v zemědělství na roční pracovní jednotku (AWU). Indikátor A může být publikován buď jako meziroční index, nebo index vztažený k základnímu roku. Eurostat v tomto případě bere za základní rok 2005. Pro ukazatel 2005 = 100 lze v časové řadě od roku 2000 u států přistupujících do EU v roce 2004 vypozorovat prudký nárůst hodnot indikátoru A. V České republice ze 60,0 na 172,2 v roce 2013, v Polsku ze 60,9 na 166,1, na Slovensku z 82,4 na 217,1. U starších členských států sice také docházelo ke zvyšování hodnoty indexu, avšak ne k tak výraznému – v Německu z 90,0 na 122,8 a v Rakousku z 86,0 na 116,0.
Česko patří spolu se Slovenskem k jediným zemím Evropské unie, ve kterých se podíl neplacené pracovní síly na pracovní síle celkem pohybuje pod 50 %. Podle předběžných výsledků se u nás v roce 2013 k neplaceným řadilo 24,4 % pracovníků, což představovalo nejnižší hodnotu v Unii.
Hned za Českem se umístilo Slovensko (26,4 %) a Estonsko (51,8 %). Naopak nejvyšších podílů dosáhly Polsko (94,6 %), Chorvatsko (93,0 %) a Irsko (92,3 %), přičemž průměr EU28 činil 76,8 %.
Zajímavý je i vývoj celkové pracovní síly v zemědělství. Od roku 2000 došlo k nejvýraznějšímu poklesu ALI na Slovensku (–62,2 %) a v Estonsku (–61,5 %). V Polsku, Lucembursku, ve Velké Británi a na Kypru se propad pohyboval od 14 % do 16 %, zatímco Irsko a Malta byly jedinými státy, kde počet přepočtených pracovníků nepatrně vzrostl. V Česku došlo ve sledovaném období ke snížení hodnoty ukazatele o 36,4 %.
Za pozornost určitě stojí pohled na podíl hrubé přidané hodnoty za zemědělství na hrubém domácím produktu za celou ekonomiku. V Česku i ve všech sousedních státech vykazuje klesající tendenci, výše podílů se však značně liší.
Při porovnání vývoje mezi lety 2000 a 2011 se hodnoty podílů jednotlivých zemí měnily následovně: Německo z 0,9 % na 0,6 %, Rakousko ze 1,3 % na 1,1 %, Česko z 2,5 % na 1,4 %, Slovensko z 3,2 % na 2,3 % a nakonec Polsko ze 4,0 % na 3,2 %.
Mezispotřeba na hektar obhospodařované zemědělské půdy (eur/ha) v roce 2012
