Zdánlivě malé změny

Změny ve výši dluhu jsou patrnější v jeho absolutním vyjádření. Ke konci roku 2013 vzrostla absolutní výše dluhu o 81 mld. Kč. Vlivem revize došlo k růstu dluhu vládních institucí na jednu osobu, resp. jednu ekonomicky aktivní osobu, o necelých 8 tis. Kč, resp. o 16 tis. Kč.

Klíčový rok 2013

Nejvýznamnější dopad revize deficitu a dluhu vládních institucí lze pozorovat v loňském roce. Revidovaná úroveň hrubého domácího produktu (HDP) by na konci roku 2013 vedla ke snížení relativního zadlužení o 2,3 procentního bodu (p. b.). Vzhledem k nové definici vládního sektoru byl pokles redukován pouze na 0,3 p. b. Přestože v procentním vyjádření se nejedná o příliš výrazné změny, došlo ke změně trendu. Zatímco podle ESA95 relativní zadlužení vládních institucí meziročně pokleslo o 0,1 p. b. HDP, podle ESA2010 rostlo o více než 0,2 p. b. HDP. Díky nové metodice národních účtů se změnil pohled na vládní sektor. Zejména na jeho rozsah a některé výdaje.

Revize nominální úrovně HDP se promítla do relativní výše deficitu a dluhu. V jednotlivých letech však byla kompenzovaná změnami v metodice samotné vládní finanční statistiky. Nejdůležitější je vymezení subjektů, které se přímo podílejí na tvorbě deficitu a dluhu.
Nová metodika zpřísňuje tzv. kvantitativní kritérium pokrytí nákladů z vlastních příjmů, takže neveřejný nefinanční subjekt může být přeřazen mezi vládní instituce.
Významnou roli hraje i řada kvalitativních kritérií. Snahou je postihnout veškeré fenomény, které se v oblasti hospodaření vládních institucí v posledních letech objevily.
Změněné kvantitativní kritérium v případě ČR nemělo na finální údaje zásadní vliv. Jednotky, na které primárně revize cílila (např. spravující infrastrukturu), již v sektoru vládních institucí figurovaly.
Větší dopad přinesla kvalitativní kritéria, která se týkala hlavně finančních institucí. Pokud se snažily přenášet rizika ze svého podnikání na vládní instituce, musely být podle nové metodiky zařazeny do vládního sektoru, což byl případ České exportní banky.

Změny v oblasti toků lze rozdělit na dvě skupiny podle vlivu na deficit. První skupina změn nemá dopad na výši deficitu, zatímco druhá výši deficitu mění.
Do první skupiny spadají zejména toky mezi nevládními subjekty vyvolané vládní intervencí. Příkladem jsou příspěvky bank do Fondu pojištění vkladů či příspěvky na obnovitelné zdroje energie, které jsou součástí cen energií. Tyto toky jsou sice nyní zachyceny jako daňový příjem vládního sektoru, avšak současně také jako jeho výdaj, tudíž bez dopadu na hospodaření.

Změny v řádech miliard

K zajímavému vývoji došlu u agregátu investičních výdajů. Ten se totiž změnil díky novému pojetí výdajů na vojenské vybavení. Změny v řádech desítek miliard přinesla také kapitalizace výdajů na výzkum a vývoj.
Vzhledem k současnému navýšení agregátu produkce ovšem ani v  případě kapitalizace výzkumu a vývoje nedochází ke změně ve výši deficitu. Tato skupina změn způsobila změnu v nominální úrovni zmíněných agregátů, ovšem neměnila úroveň deficitu.
Omezený vliv na výši deficitu měla i eliminace toků z úrokových swapů. V souvislosti s novými pravidly pro zatřídění subjektů byly do vládního sektoru zařazeny příjmy a výdaje těch institucí, které jsou nově považovány za vládní. Následkem posunu hranice mezi veřejným a vládním prostorem dochází ke změně ve výši zadlužení. Dluhy jednotek, které začaly být nově považovány za vládní subjekty, obecně působily proti tendenci revidovaného HDP. Ten měl snížit relativní úroveň zadlužení. Nicméně je třeba zmínit, že vzhledem ke konsolidované povaze nemusí dluhy daného subjektu navýšit dluh vládních institucí v plné výši. Přetřídění subjektů do vládního sektoru může vést i ke snížení zadlužení, jak tomu bylo kupř. v Polsku. Dluhy mezi vládními institucemi jsou z indikátoru zadluženosti eliminovány.