Jsme „přístavem“ Evropy

Česká republika se díky své výhodné poloze uprostřed Evropy a blízkosti velkého německého trhu stala kvazi-tranzitním územím. V posledních letech zde byly, obzvláště v okolí dálničních koridorů, vybudovány centrální a distribuční sklady nadnárodních společností. Přes české hranice přechází velké množství zboží, které je zde dočasně uskladněno, ale není určeno pro domácí trh. Své koncové zákazníky má toto zboží v jiných členských státech EU.

Přeshraniční pojetí, sledující výlučně pohyb zboží přes hranice, zachycuje navezení takových centrálních a distribučních skladů zahraničních společností jako dovoz a následně jako vývoz, přestože zboží nevstupuje na trh v ČR, ani z něj nepochází. Toto tzv. kvazi-tranzitní zboží nicméně představuje pro českou ekonomiku značné příležitosti v oblasti skladových, dopravních a jiných přidružených logistických služeb.  Nikoliv však v oblasti obchodu se zbožím, protože zboží českým subjektům nepatří. Nenakupují jej, ani neprodávají, a tudíž ani marže z takových obchodů, byť zachycena v přeshraničním pojetí zahraničního obchodu jako rozdíl mezi vývozem a dovozem, nemůže být považována jako výsledek zahraničně-obchodních vztahů české ekonomiky.
V přeshraničním pojetí je tak obchod se zahraničím významně „nafukován“ o kvazi-tranzitní zboží zahraničních společností, pro které jsou sklady v ČR přístavem uprostřed Evropy. Proto pokud se údaje přeshraničního pojetí použijí k hodnocení zahraničně-obchodních vztahů české ekonomiky, může být výsledný obrázek o skutečném obchodu se zahraničím značně zamlžený.

Svět se mění a s ním i statistiky

V roce 2011 začal Český statistický úřad publikovat tzv. národní pojetí zahraničního obchodu. Toto pojetí je někdy prezentováno i jako „koncept změny vlastnictví“. Národní pojetí upravuje přeshraniční pojetí o kvazi-tranzitní zboží a bere v úvahu i další vlivy, které má jednotný trh EU na sledování obchodu mezi českými subjekty a zahraničím.
Od vstupu do EU postupně dochází k navyšování rozdílu mezi přeshraničním a národním pojetím, tj. mezi pohybem zboží přes hranice a odhadem skutečného obchodu českých subjektů se zahraničím. Tento odklon je patrný hlavně u vývozu zboží, a to proto, že kvazi-tranzitní zboží bývá na dovozu do skladů ČR oceněno ještě ve výrobních cenách, zatímco při vývozu již v cenách koncovým zákazníkům. Toto přecenění, které probíhá ve skladech zahraničních firem, vede k tomu, že hodnota zboží je při opuštění území ČR výrazně vyšší než při dovozu, přestože nedošlo k žádnému významnému zpracování tohoto zboží.

Výsledky obchodování zahraničních firem, plynoucí z tohoto přecenění, však není možné chápat jako výsledek české ekonomiky jen proto, že zboží bylo uskladněno na našem území. Pokud se však pro hodnocení zahraničně-obchodních vztahů použije přeshraniční pojetí, obzvláště v podobě bilance zahraničního obchodu, je právě toto hospodaření v údajích obsaženo.
Proto je pro taková hodnocení, obzvláště na makroekonomické úrovni, potřeba vycházet z národního pojetí zahraničního obchodu. Saldo zahraničního obchodu v národním pojetí je výrazně nižší, než jak naznačuje přes­hraniční pojetí, a to právě z důvodu očištění dat o výsledky obchodování zahraničních společností. Tento rozdíl se v čase stále zvětšuje a v současnosti se pohybuje okolo 6 % hrubého domácího produktu.

Přes ČR se převáží hlavně ICT zboží

Obchodování a skladování zahraničních společností na území ČR se týká široké škály zboží, od  oděvů a obuvi přes stroje až po hračky. Rozsah těchto obchodů je v jednotlivých komoditních skupinách velmi různý, někdy zcela zanedbatelný, jindy klíčový. Zboží, které je tímto fenoménem nejvíce ovlivněno, jsou počítače, elektronické a optické přístroje a zařízení.
Proto je v případě informačních a telekomunikačních technologií (ICT)  klíčové rozlišovat striktně mezi národním a přeshraničním pojetím zahraničního obchodu. Velké nadnárodní společnosti využívají výhodné polohy ČR a zakládají zde svá distribuční centra nebo zde významně obchodují se svými dceřinými firmami. Proto je největší část rozdílu mezi národním a přes­hraničním pojetím právě v těchto komoditách.
Celkový podíl zahraničních firem na přeshraničním vývozu se pohybuje okolo 26 % a podíl na dovozu okolo 16 %. Tyto hodnoty lze považovat za relativně vysoké. Ovšem v případě ICT zboží je podíl zahraničních společností ještě výrazně vyšší: ve vlastnictví zahraničních firem je okolo 68 % ICT zboží opouštějící území ČR a okolo 50 % dováženého zboží na české území. Jinými slovy, aktivity zahraničních společností jsou ty, které nejsilněji promlouvají do celkových údajů přeshraničního pojetí v oblasti ICT zboží, nikoliv české subjekty.
Při použití dat přeshraničního pojetí pro hodnocení zahraničního obchodu s ICT je tedy nutné počítat s tím, že velká část zboží se vůbec netýká českého trhu. Proto je pro zjištění významu zahraničního obchodu s ICT v České republice důležité používat národní pojetí, namísto přeshraničního.
Česká republika má dlouhodobě zápornou bilanci zahraničního obchodu s ICT zbožím. Jinými slovy, české subjekty nakupují více ICT od zahraničních společností, než kolik zboží do zahraničí prodávají. Při použití dat přeshraničního pojetí se ovšem zdá, že je tomu právě naopak. Důvodem tak odlišného obrázku je právě skladování ICT zboží zahraničními firmami v ČR a jejich obchodování s dceřinými společnostmi na českém trhu.