Při našem posledním rozhovoru v časopise Statistika & My (leden 2011) jste se zmínil o novém ukazateli, tzv. všeobecné spokojenosti, který vymysleli statistici v Kanadě. Jak se na něj díváte po dvou letech odstupu?
Celkem jako tehdy. Je to pokus o vyjádření něčeho nového. Problém se způsobem nějakého všeobecného měření ve společnosti je vždy ten, že nakonec měříme jenom něco a něco jiného ne. Ten pokus trvá a nedochází k svému cíli, jak jsem tehdy říkal. Zda to bude mít dlouhodobý význam, to uvidíme, ale pochybuji o tom.
Když říkáte, že pokus trvá, co to znamená?
Stále hledáme ve statistice způsob, jak vyjádřit, jak je společnosti líp, nebo hůř, nějak dohromady a všeobecně. Ukazatelem, jako je hrubý domácí produkt, zjevně něco pořádně vynecháváme, a to už teď dobře víme. Jiné statistiky to však také nevystihují. A když se vymyslí něco, co opravdu všechno zahrne, tak to potom také nic pořádného neříká. Jak užívat statistiku, je filozofický problém. Ono není prostě možné statistikou říci, kdy je lépe a kdy hůře. Je to možné vyjádřit, pokud člověk velice omezí, co měří. Když jde o bezprostřední ekonomický výkon, tak možná ten hrubý domácí produkt je opravdu nejlepší, ale není to všeobecný ukazatel. A když ho tak bereme, tak se nám časem ukáže, že je to špatně.
Proč byl rok 2013 prohlášen Mezinárodním rokem statistiky?
Za účelem statistiku popularizovat. Ona má totiž problém, že jí lidé nerozumějí. Velice cennou informaci, kterou nám podává, špatně využíváme. Protože chápání toho, co statistika říká, je často jiné, než co statistika opravdu říká.
Ing. Edvard Outrata
Do vlasti se z exilu vrátil dvakrát. Poprvé z Velké Británie v roce 1945, podruhé z Kanady v roce 1993. Vystudoval VŠE v Praze. Řídil automatizaci v kanadském federálním statistickém úřadu. V době své funkce předsedy ČSÚ (1993–1999) např. prosadil zveřejňování statistických ukazatelů v předem stanovených termínech.
Jak je to možné? Žebříčky o průměrných platech, které lidi tolik zajímají, to jsou přece také statistiky?
Už takhle je to všechno vlastně špatně. Zrovna průměrné platy. Průměrný plat je hrozně ošidná věc. Lidi si pod ním představují, jak se má obyčejný člověk. Tohle by spíše aproximoval medián, nikoli průměr. Nicméně každý používá průměr. Výsledkem je, že velká většina lidí má plat menší než průměrný, což vznikne rozdílem vlastností průměru a mediánu, ale tomu už nikdo nerozumí. Pokud člověk má ambici být průměrný, tj. obyčejný, má mít ambici se blížit k mediánu nikoli k průměru. Tyhle věci, které jsou jasné statistikům, nejsou právě jasné běžně lidem, a to je příklad, jak se špatně užívá statistiky.
Co pro vás osobně statistika znamená?
Hrozně moc. Vždycky jsem měl rád matematiku, tudíž také statistiku. Sám statistik nejsem, ale přitom na mě byla statistika ze všech oborů vlastně nejlaskavější. Pro statistiky jsem dělal počítačové programy a i jiné služby, a tudíž mi dala největší uspokojení v životě. Nakonec jsem ve statistice dosáhl nejvíc, respektive přispěl jiným lidem. Ke statistice mám velice citový vztah.
Jakou roli podle vás hraje statistika v dnešním globálním světě?
To je zajímavá věc. Od osvícenství se snažíme dělat rozhodnutí na základě faktů. Předtím se to dělalo jen na základě intuice. Osvícenství přineslo představu, že máme shromažďovat fakta, analyzovat je a na jejich základě docházet k závěru. V tom má statistika velkou roli, a proto od doby osvícenství rostla ve významu. Obávám se, že dnes nastává nebezpečná situace, ve které se statistických údajů užívá proto, aby přímo něco řídily. Je velký rozdíl mezi tím, když statistika vypovídá o nějakém objektu a potom se rozhodnutí dělá na základě znalosti toho jevu. Ale když se zařídí věci tak, aby statistika ovlivňovala jednání lidí, aniž by oni sami rozhodovali, vzniká nebezpečí. Rozhodování na základě faktů je totiž něco jiného, než nechat za mě rozhodovat výpočty.
Takže statistika slouží dnes jako alibi pro špatná rozhodnutí?
Zjistil jsem, že jakýsi pan Goodhart vymyslel to, na co jsem přišel později, aniž bych ho znal. Tezi, která v podstatě říká, že jakmile se užije nějaký ukazatel, nějaká statistika k tomu, aby přímo ovlivňovala společnost, přestává být statistickým ukazatelem. Protože v tom momentě mají významné síly zájem na tom, aby tento ukazatel ovlivnily. A ten přestává být nezávislý. Tento jev je nejlépe vidět v případě indexace penzí. Místo toho, aby se někdo v případě rostoucí inflace rozhodl a vzal na sebe odpovědnost, zda lidé dostanou na penzi více, místo toho se penze automaticky zvyšuje, aniž by došlo k rozhodnutí. Výsledek pak je, že na tom, jaká bude inflace, začíná mít příliš mnoho lidí příliš mnoho zájmů. Statistika se musí bránit svými prostředky (jako jsou přesné kalendáře publikací a podobně). Ve zmíněné oblasti to není problém, ale tento zvyk se rozšiřuje tak, že nastává doba, ve které by statistika, chudinka, mohla bez vlastního přičinění způsobovat zmatky ve společnosti. Statistici stojí čím dál více před problémem, že jejich práce má velké nepředpokládané důsledky, a hrozí, že by to mohlo jejich práci ovlivňovat.
V roce 2013 proběhne další kolo Peer review – audit v rámci Kodexu evropské statistiky. Co si od něj slibujete?
Uvidíme. Evropa má výrazný problém, který měly jiné federace, pokud nezfederalizovaly statistiku. Já si to náhodou uvědomuji dobře, protože právě historicky Kanada měla statistiku centrální a vše tam funguje. Ale například Austrálie už to tak neměla a dodnes tím trpí. Evropa sice zřídila Eurostat, ale pořád nechává statistiku jako záležitost jednotlivých zemí. A přitom tak velký organismus jako Evropa se nedá vést bez společné statistiky. Co si od toho slibuji? Cílem těchto akcí je nějakým způsobem dát dohromady skutečně fungující celoevropskou statistiku. Dnes jsme na půl cesty a specificky Peer reviews by to měly posunout dále.
Evropský účetní dvůr vydal zvláštní zprávu č. 12: Podařilo se komisi a Eurostatu zkvalitnit proces tvorby spolehlivé a důvěrné evropské statistiky? Jaké závěry z ní pro ČSÚ vyplývají?
To je pokračování stejného problému. Eurostat se určitě snaží, nemá však dost pravomocí. V posledních letech dochází na základě řeckého příkladu k významným, ale nikoli dostatečným změnám. Rada si uvědomila, jaký průšvih je nemít pořádnou kontrolu statistiky. Vždyť Eurostat upozorňoval na švindlování v Řecku deset let předtím, než tam krize vznikla. Tehdy byl odbyt, protože si prý žádal více pravomocí, než mu příslušelo. Takže si tam nyní trochu uvědomují, že je třeba to změnit, a tomu je potřeba pomoci.
Podle usnesení vlády ze dne 29. srpna 2012 by mělo dojít k zefektivnění výkonu státní statistické služby, což by znamenalo přesun resortních statistik do gesce ČSÚ. Myslíte si, že je to dobrý nápad?
Budu věřit, že se to skutečně stane, až se to stane. Resorty se budou jistě bránit z různých důvodů. Nápad je určitě dobrý. Statistika má být co nejcentralizovanější. Jakákoli decentralizace je nebezpečná, protože se potom decentralizované složky, ať už je to hierarchicky nebo resortně, vždy rozjedou způsobem, kdy je velmi obtížné je dát dohromady. Jistý problém vidím v tom, že v politickém handrkování je z definice statistika slabší než ostatní resorty. Práskat do stolu může statistik jenom velice opatrně, a hledá-li politické krytí, musí tak činit tak, aby neohrozil svou nezávislost. Přeji vedení ČSÚ v tomto směru úspěch.
