Rozhodování se vždy dělala nad statistikou

    Automatismy mohou zasahovat do nezávislosti statistiky, varuje Edvard Outrata. Její status by však neměl být ohrožován. Vlády by proto měly přijmout Závazek o důvěryhodnosti.

    Jsou ještě národy, které švindlují se statistikou?

    Co třeba Řecko? Do eurozóny vstoupilo v podstatě na základě úplného švindlu. Švindly se statistikami většinou nejsou dokonalé, ale Řecko bylo ukázkový případ. Jestli se švindluje i jinde, nevím. Rozhodně nemohu nic takového tvrdit. Doufám však, že ne.

    Je to i díky zpřísnění dohledových opatření?

    Částečně. Kvůli Řecku se změnila pravidla v Evropské unii. Předtím se Unie držela toho, že statistika je výhradní odpovědností členských států. Na základě řecké zkušenosti však dostal Eurostat další pravomoci. Dnes vítězí snaha zavádět stále nová pravidla. Přitom pravidla nemohou brát v úvahu všechny možné situace. Přesto se automatismy začínají ve světě uplatňovat čím dál víc.

    Jak konkrétně?

    Vznikla-li dříve situace, kde nebylo rozumné postupovat podle dohodnutých pravidel, mohli to odpovědní lidé udělat. V současnosti spíše panuje představa, že je zapotřebí mít pravidlo, jež se automaticky uplatní. Nyní např. probíhá diskuse o schvalování dluhové brzdy. Všechny tyto brzdy spočívají v tom, že když dluhy stoupnou nad jistou úroveň, kterou stanovíme zákonem, samovolně se spustí určité kroky – např. se upraví rozpočet. To je velmi nebezpečné nejen pro statistický úřad, ale i pro demokracii jako takovou.

    Ing. Edvard OutrataIng. Edvard Outrata

    Emeritní předseda ČSÚ, bývalý místopředseda Senátu Parlamentu ČR, člen České statistické rady. Narodil se v roce 1936 v Brně. Vystudoval VŠE v Praze. V srpnu 1968 odešel do exilu. Cenné zkušenosti a poznatky o fungování a řízení státní správy získal ve Statistics Canada, kde zastával vedoucí post. Po návratu v roce 1993 se zasadil o transformaci tuzemské statistické služby. V letech 2009–2001 a 2012–2015 byl členem Evropské poradní komise pro dohled nad statistikou (ESGAB). V květnu obdržel Cenu předsedkyně ČSÚ za výjimečný přínos v oblasti národní i mezinárodní statistiky a statistické vědy.

    Kvůli nepředvídatelným okolnostem?

    Ano, zvláště pak u dluhu. Nikdy nemůžeme dopředu vědět, jak velký dluh si můžeme dovolit a zda v danou chvíli – např. v případě živelní pohromy – nebude nutno udělat výjimku.

    Kam mohou tyto automatismy vést?

    Jestli je budeme dál zavádět a uplatňovat, zanedlouho vznikne situace, kdy automatické rozhodnutí opravdu nebude rozumné v praxi. Např. dluhová brzda omezí naši schopnost adekvátně reagovat.

    Dopadne to také na statistiku?

    Budou-li pravidla příliš rigidní, bude pro politika snazší pokusit se ovlivnit tvorbu dat raději než přemáhat efekt automatického pravidla. To zvýší nebezpečí nátlaku na statistický úřad. Obávám se, že tato tendence se ve světě již projevuje.

    Mohl ale negativní příklad Řecka v důsledku přispět k nezávislosti statistiky jako celku?

    Skutečnost, že Eurostat neměl zákonnou možnost upozornit na řecký podvod, opravdu vedla ke změně pravomocí: k názoru Eurostatu se musí více přihlížet, byl zřízen ESGAB jako společný orgán Rady a Evropského parlamentu. Členské země však stále váhají se zaváděním důslednějších opatření v jednotlivých zemích.

    Které situace by se v kontextu hrozby automatismů daly považovat za hraniční?

    Všechny takové, kdy je důležité, aby byl statistický úřad silný a uměl stát za svými principy.

    Co třeba situace, kdy jsou zaznamenány požadavky moci výkonné na přebírání administrativních dat, ačkoliv databáze a zdroje spravované orgány státní správy nesplňují potřebné nároky?

    To je opravdu nebezpečné. Jde o přímé porušení nezávislosti národního statistického úřadu. Metodika je totiž jeho přímou odpovědností. Národní statistický úřad samozřejmě má užívat administrativních dat tam, kde může a kde to dává smysl. Avšak toto rozhodnutí musí udělat metodologie národního statistického úřadu. Nikdy nelze řešit politický problém nějakého ministerstva tím, že budou přebírána jeho data. Nedávný pokus z oblasti odpadového hospodářství je snad nejhorší případ, který z naší země znám. Pokus o intervenci. Skutečnost, že se Českému statistickému úřadu podařilo jej zastavit, ukazuje, že je efektivně nezávislý. Právě proto si myslím, že je silný a že právem si zaslouží důvěru.

    Jak dosáhnout toho, aby tato důvěra byla nadále posilována?

    Hlavní cesta k posilování důvěryhodnosti statistiky je chovat se podle pravidel, eticky. I když malý ústupek může být nevýznamný, lidé o něm budou vědět a ztratili bychom důvěru. V naší zemi má statistika dlouhou tradici a důvěru vybudovanou na dobrých a stabilních základech. Všiml jsem si toho již v roce 1993, když jsem se vrátil z Kanady. I za komunistického režimu byl statistický úřad v podstatě etickou institucí. Ačkoliv výsledky podléhaly cenzuře, což je velmi špatné, nikdo se nemusel podepsat pod nepravdivá data.

    Pokud je tedy důvěra ve statistiku pevná, je třeba, aby vláda podepisovala Závazek o důvěryhodnosti?

    To je nesmírně důležité. Po roce 2009, kdy Eurostat dostal další práva a vznikl ESGAB, je jasné, že národní statistické úřady mají povinnost chovat se eticky, dle Code of Practice. Jenomže když jde o politický nátlak, je vlastně perverzní žádat národní statistický úřad, aby sliboval, že nepodlehne. Ten, kdo musí slíbit, že nátlak vyvíjet nebude, je vláda. Přijetí závazku je nezbytné. Nemůžeme mít statistický úřad a dopustit, aby kolem něj létalo tisíc ďáblů a on jim bezzubě čelil. Pokud se vlády vyhýbají podpisu Závazku o důvěryhodnosti statistiky, je to špatný signál.

    O čem to vypovídá?

    Těžko říct. Nemyslím to tak, že všichni chtějí švindlovat. Ale je to špatný signál. Když o tom člověk začne přemýšlet, dojde k závěru, že si vlády rezervují místo pro to, aby bylo možné dělat nepřípustný nátlak na národní statistické úřady. A to přeci není fér. Předseda národního statistického úřadu je poměrně slabá byrokratická pozice. Pokud se proti němu politici spiknou, je ve velmi špatné situaci.

    A co teprve předseda ELSTATu Andreas Georgiou?

    To je velký extrém. Vedle Řecka snad není jiného místa na světě, kde by byl žalován předseda národního statistického úřadu za to, že přestal publikovat lži. Ovšem najít způsob, jak dostat předsedu úřadu pod takový tlak, že z pozice zmizí, myslím, není zas tak neobvyklé. Řeknou si, že tenhle předseda se jim nelíbí, protože s jiným by to bylo pohodlnější. Pak pár dobrých lidí z vedení odejde, na jejich místo se najmenují další. No a už jsme zase jinde.

    Dá se vůbec v krizových a nedemokratických podmínkách garantovat nezávislost statistického systému? Nebo jinak: které jevy tuto nezávislost aktuálně ohrožují? Uvažujme např. o tématu migrace.

    Statistiky imigrantů samozřejmě již existují. Pokud ale vznikne nová situace, musí se statisticky hodnotit. Kdyby byly zavedeny kvóty, asi bychom chtěli mít dobrou statistiku o tom, kolik lidí přichází skrze tento systém. To je moje okamžitá úvaha. Na druhou stranu si myslím, že globální význam této vlny imigrace se trochu přehání. Sešlo se několik vln, které udělaly jakési tsunami. Masově utíkají lidé z několika válek, Libyí se lépe prochází, už dlouhou dobu se chystala k pohybu vlna ze Sahelu… To jsou problémy vyžadující taktické řešení.

    Máte za to, že by se pod tíhou snahy najít taková řešení mohly objevit tendence směřující k tomu, aby byly upraveny statistiky týkající se migrace?

    Ano, to by právě mohlo být to slabé místo. Pokud by někdo začal mít politický zájem na tom, aby se daný jev vyvíjel konkrétním způsobem, pokusí se ovlivnit statistickou metodiku. Rizika ale vidím i jinde.

    A kde tedy podle Vás může docházet k nátlaku?

    Všude tam, kde na tom záleží nějaká skutečná výhoda buď pro národ, pro stranu, či osobu. Třeba při dotacích z EU. V těchto situacích trvale působí evropské automatismy, mezi nimi zmíněné dotace, dluhové brzy apod. Jakmile přijmeme předpoklad, že budeme mít nějakou výhodu, kterou získáme překročením stanovené hranice, uvolňuje se prostor pro politické nátlaky. Rozhodování se však vždy tradičně dělala nad statistikou, nikoliv skrze statistiku. A u toho musíme zůstat.