Krizová léta pozměnila strukturu příjmů domácností. Podíl mezd a platů spolu s podnikatelskými příjmy na příjmech domácností se mezi lety 2007 a 2014 snížil z 84,8 % na 82,7 %. Na tomto vývoji se podílela především stagnace příjmů z podnikání, naopak význam příjmů z mezd a platů stoupl z 57,9 % na 58,3 %.
Na ekonomický pokles v době recese reagovaly mzdy a platy daleko citlivěji než ostatní složky příjmů domácností, které se vyvíjely sice plynuleji, ale s větším zpožděním.
Měsíční mzdy a platy na zaměstnance, 2010 až 2014 (v Kč/měsíc)
Výpočet z nezaokrouhlených dat
I na krátkém období 2011 až 2014 je patrný zřetelně diferencovaný vývoj měsíčních mezd a platů v jednotlivých kvartilech. Kvartilové rozpětí se během sledovaného období zvyšovalo, i když nijak dramaticky. Obecně se dá říci, že ke zvyšování diferenciace mezd, ve smyslu kvartilového rozpětí mezd, přispěla více mzdová než platová sféra.
Jak se sledují mzdové statistiky
V roce 2014 v reakci na ekonomické oživení tak mzdy a platy představovaly hlavní růstový potenciál příjmů domácností.
Pokud mluvíme o mzdové či platové statistice, můžeme vysledovat dva základní koncepty. První z nich je strukturální statistika mezd, která se sleduje prostřednictvím Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV). Ten poskytuje pohled na průměry mezd a platů spolu s kvantilovými charakteristikami polohy mezd statistického souboru zaměstnanců.
Druhým konceptem je sledování počtu zaměstnanců a agregátních mezd statistického souboru podniků. Podílem mezd a počtu zaměstnanců vzniká ukazatel „průměrná měsíční mzda zaměstnance“. Stejný postup je i pro platy. Z tohoto konceptu vychází podnikové výkaznictví ČSÚ. Jeho výstupem je vedle počtu zaměstnanců i indikátor průměrná měsíční mzda na fyzickou osobu a mzda přepočtená na zaměstnance s plnou pracovní dobou.
Počty zaměstnanců a reálné mzdy a platy v ČR, 2000 až 2014 (2010 = 100)
Podnikové výkaznictví sleduje pouze zaměstnance v tzv. evidenčním stavu (nepatří sem např. osoby vykonávající veřejné funkce, ženy na mateřské a rodičovské, zaměstnanci pracující na dohody apod.). Průměrné měsíční mzdy či platy zaměstnanců podnikového výkaznictví jsou důležitým indikátorem. Jako takový ho někdy využívá stávájící legislativa.
Pokud sledujeme mzdy a platy z pohledu příjmů domácností, je nutné ke mzdám a platům zahrnout i příjmy, které definice podnikového výkaznictví nezahrnuje. Takovým příjmem, vedle příjmů zaměstnanců mimo evidenční stavy, může být např. spropitné či práce na černo. Na výplatní pásce ani ve statistickém výkaze taková položka přímo nefiguruje, ale je také reálným příjmem, a proto se počítá do příjmů domácností. Tuto část tzv. nezjištěné ekonomiky včetně „šedé zóny“ zapracovává národní účetnictví.
Výsledkem jsou počty pracovníků, které tvoří zaměstnanci a sebezaměstnaní. Z datových zdrojů národních účtů vychází také nově publikovaný indikátor ČSÚ „průměrný měsíční příjem ze zaměstnání“.
Nominální vs. reálný růst mezd
Důležitou dimenzí, kterou musíme vnímat při vyhodnocování mzdových statistik v časových řadách, je rozdíl mezi nominálními a reálnými hodnotami. V našem případě jsme pro vyjádření reálného růstu mezd a platů použili rok 2010 jako bazický.
Pokud tedy tvrdíme, že suma agregátních reálných mezd a platů roku 2014 nedosáhla úrovně roku 2008, znamená to, že si všichni zaměstnanci celkem nemohli koupit tolik zboží, jako v roce, kdy začala ekonomická recese. Počet zaměstnanců v tomto ohledu není brán v potaz. Ten se uplatní až při výpočtu průměrné měsíční mzdy nebo platu na zaměstnance.
Není tudíž ani vyloučena možnost, že průměrná měsíční mzda či plat na zaměstnance mohl teoreticky růst v důsledku poklesu počtu zaměstnanců při stejných nebo i nižších agregátních mzdách a platech.
Vývoj reálných mezd a platů, 2010 až 2014 (2010 = 100, v Kč/měsíc)
Relativní přírůstek je citlivější
Pro zaměstnance se mzdou např. 15 177 Kč je jakýkoli přírůstek nebo úbytek citelnější než pro zaměstnance se mzdou např. 28 463 Kč. Indikátor „relativní přírůstek“ reálné hodnoty může tento rozdíl vyhodnotit citlivěji. Např. reálná mzda v 1. kvartilu se podle výsledků ISPV mezi lety 2011 a 2014 snížila o 0,27 % (40 Kč).
Ve skutečnosti však spíše výsledky napovídají, že se počet zaměstnanců dorovnával k dostupnému objemu mezd a platů, a to tak, že průměrný reálný příjem se víceméně zafixoval na úrovni let 2008 až 2009.
Statistiky průměrných mezd jsou často kritizovány, že neodpovídají realitě, protože prý většina zaměstnanců na průměrné hodnoty nedosáhne. Vysvětlení najdeme ve tvaru distribuce dat souboru zaměstnanců.
Aritmetický průměr je, v případě tzv. pozitivní či pravostranné šikmosti (skewness), nad hodnotami získanými od většiny populace. Skutečně podle výsledků ISPV více než 60 % zaměstnanců nedosahuje hodnoty průměrné mzdy. K aritmetickému průměru mezd je proto vhodné sledovat i kvantilové charakteristiky, např. medián či kvartily, které spolu s průměrem lépe popisují statistický soubor.
Indexy růstu mezd, platů a inflace, 2011 až 2014 (v %)
Recese růst nominálních měsíčních mezd nezastavila
Je patrné, že období recese nezastavilo nominální růst měsíčních mezd ani platů. Vývoj mezd v jednotlivých kvartilech spolu s vývojem inflace můžeme porovnat na grafech. Pouze v případě, kdy index nominální mzdy předstihl inflaci, došlo k reálnému růstu. V srpnu 2013 byla zvýšena minimální mzda z 8 000 Kč na 8 500 Kč. Reakce v tomto pohledu není nijak patrná.
Pro zaměstnance se mzdou např. 15 177 Kč je jakýkoli přírůstek nebo úbytek citelnější než pro zaměstnance se mzdou např. 28 463 Kč. Indikátor „relativní přírůstek“ reálné hodnoty může tento rozdíl vyhodnotit citlivěji.
