Deflace. máme si na ni zvykat?

Téma deflace, tedy všeobecného poklesu cenové hladiny v ekonomice, bylo po dlouhá desetiletí pro ekonomy zcela okrajové.

Téma deflace, tedy všeobecného poklesu cenové hladiny v ekonomice, bylo po dlouhá desetiletí pro ekonomy zcela okrajové. Od dob velké hospodářské krize v 30. letech minulého století se v praxi vyskytovalo zcela sporadicky. Drtivá většina teoretické literatury se proto zabývala jevem opačným – inflací, která byla popsána ze všech možných aspektů. V 70. letech minulého století se začalo hovořit o stagflaci, tedy poklesu ekonomiky při současném růstu cenové hladiny tlačené zejména růstem cen ropy. Nyní je situace opačná – pokles cen ropy růstu ekonomiky pomáhá. Je však třeba vzít v úvahu, že současná globální ekonomika je, co se týče vzájemné propojenosti a konkurence mezi zeměmi, úplně jiná, než byla tehdy.
Mohlo by se zdát, že k deflaci můžeme přistupovat stejně jako k inflaci, pouze s opačným znaménkem, a že reálné veličiny jsou nezávislé na těch nominálních. Skutečnost je však složitější. Základním problémem je nepružnost nominálních veličin směrem dolů, například si obtížně umíme představit, že v případě výraznějšího poklesu cenové hladiny by směřovaly dolů i mzdy na výplatních páskách. Obdobná situace je s půjčkami, kde při nepružnosti nominální úrokové sazby pod nulu vede výraznější pokles cenové hladiny k růstu reálných úrokových sazeb a nižší ochotě si půjčovat. Držitele úspor navíc tato situace motivuje spíše držet peníze v hotovosti nebo na běžných účtech s nulovým úrokem. Pokud jsou očekávání směrem k poklesu cen, domácnosti spíše vyčkávají s nákupy, čímž posilují začarovaný kruh zpomalování reálné ekonomiky a poklesu cen. S určitou nadsázkou lze říci, že určitá, velmi mírná inflace je „mazivem“, které udržuje ekonomiku při efektivním fungování.
Pokud se podíváme na současné ceny komodit, je zřejmé, že ceny ropy i zemního plynu jsou stále velmi nízko, i když se zřejmě blíží svému dnu. Výhled nízkých cen ukazují i ceny elektřiny dosahované na burze. Již se také vyčerpal počáteční efekt znehodnocení české koruny a její kurz se drží na hodnotě uměle udržované centrální bankou. Veškerá očekávání přitom směřují k jejímu postupnému posilování. V tuto chvíli se tedy nezdá, že by se na obzoru rýsoval obrat ve vývoji cenové hladiny směrem vzhůru.